Tygr indický

Tygří samci váží v průměru kolem 210 kg (rozptyl 180–250 kg), obzvláště velcí jedinci až okolo 300 kg a zcela výjimečně i více. Dosahuje délky okolo 3 m (včetně ocasu), nejdelší změřené kusy až okolo 320–330 cm (např. slavný „Bachelor of Powalgarh“ měřil 322,6 cm). Výška v kohoutku činí přibližně 100 cm (max. 110 cm). Délka hlavy činí 25–38 cm.

Samice měří 1,5–2 m bez ocasu a 2,5–3 m s ocasem. Váží obvykle 100–160 kg. V kohoutku měří zhruba 80 cm, délka hlavy je 20–30 cm. V průměru dosahují samice délky 2,5 m a váhy 150 kg, délka zubů se pohybuje 4 – 5 cm.

Indičtí tygři dorůstají podobné velikosti jako tygři ussurijští a spolu s nimi jsou tak největšími kočkovitými šelmami na světě.

Pruhování je méně husté než u ostatních tygrů, černé na žluto – až oranžovo – hnědém podkladě. Jeho zbarvení ho v lesních porostech dobře maskuje. Černé pruhy na jeho srsti připomínají stíny rostlin a větví.

Tygra indického lze nalézt především v Indii, Bangladéši, Nepálu, Bhútánu, Sundarbans a Myanmaru. Jedná se o lesní šelmu. Přestože žije samotářsky, vytváří si rozsáhlé teritorium o velikosti až 50 km². Podle odhadu z roku 2010 se vyskytovalo ve volné přírodě kolem 2500 jedinců.[2] Nejvíce tygrů dnes žije v Indii (podle zmíněného odhadu až 1650 jedinců; podle novějšího odhadu z roku 2014, jehož závěry jsou však zpochybňovány, činila populace 2226 jedinců[3]), v Bangladéši (kolem 450 jedinců) a v Nepálu (cca 150 jedinců). Několik desítek tygrů žije také v Myanmaru, ti ovšem již nejsou geneticky čistí kvůli páření se se zástupci jiného poddruhu.^[zdroj?] Tygr indický je přísně chráněný a v Bangladéši a Indii se pro něho staví přísně chráněné rezervace. Indický Projekt tygr pomohl ke zvýšení populace, na rozdíl od tygra ussurijského (sibiřského) již indický tygr nepatří mezi kriticky ohrožené druhy.

Podle odhadů žilo v 19. století kolem 50 tisíc kusů, ale kvůli ztrátě přirozeného životního prostředí a pytlákům se jejich počet rapidně snížil. Byli loveni nejen pro kůži, ale také pro kosti a zuby, které se využívaly v tradičním východoasijském lékařství.

Tygr je samotářský a loví převážně v noci, není v běhu vytrvalý, takže loví především slabá nebo zraněná zvířata. Útočí tak, že se nejdříve připlíží ke kořisti v trávě (díky jeho maskovaní si ho oběť mnohdy nevšimne ani tehdy, plíží-li se ve velice nízkém porostu) a poté ji rychlým skokem chytí. Kořist usmrtí tak, že jí prokousne hrdlo nebo ji kousne do týlu a zlomí jí vaz. Tygr útočí nejčastěji zezadu, ulovenou kořist si poté odtáhne do houští a její zbytky přikryje listím (tygři se často ke své kořisti opět vrací).

Mezi jejich hlavní potravu patří větší kopytníci, jako např. jeleni (sambar, axis, barasinga), antilopy (nilgau), divoká prasata, gaurové a buvoli. Živí se také menšími zvířaty, jako např. zajíci, opice, hulmani a pávi. Jsou známy také útoky na nosorožce a mladé slony. Někdy loví i levharty, medvědy, vlky, lišky a dhouly.

Detail tygří tlapy

Tygr indický se rozmnožuje během jara, hledá samici v jejím teritoriu, kde s ní pak 20–80 dní zůstává. Samice je schopna oplození pouze 3–7 dní. Po úspěšném spáření se samec opět vrátí do svého teritoria.

Samice si poté během 2 týdnů vyhledá doupě (např. ve skalních dutinách nebo pod vyvráceným stromem), ve kterém porodí 3–4 mláďata. Jsou sice slepá, ale mají už srst podobnou dospělým jedincům. Samice kojí mláďata zhruba 8 týdnů, pak jim začne nosit menší kousky masité potravy. Další dny si pak mláďata sama loví vlastní potravu. Ještě před dosažením jednoho roku jsou mladí tygři schopni sami lovit.

Bílý tygr v ZOO Liberec

Bílé zbarvení je recesivní mutace, která byla v přírodě zdokumentována jen u indických tygrů. Odhaduje se, že zhruba na 15 000 běžně zbarvených indických tygrů připadá jeden bílý tygr. Je zmiňován i výskyt bílých tygrů v populaci tygra ussurijského, to však nebylo dosud vědecky prokázáno. Bílí tygři ussurijští chovaní v zajetí nejsou čistokrevní, jelikož v sobě nesou geny indických tygrů. Zbarvení je způsobeno recesivním genem, nejde tedy o albinismus. Duhovky bílých tygrů jsou proto modré, nikoli růžové jako u pravých albínů. Prvního bílého tygra chytil mahárádža Martand Singh v 50. letech 20. století v indickém státě Madhjapradéš.

V ZOO jsou bílí tygři populární atrakcí. Hlavním problémem chovu je inbreeding, jelikož bývá problémem sestavit chovný pár, kde by si samec a samice nebyli blízce příbuzní. Proto řada jedinců trpí genetickými vadami, jako například šilhání (strabismus). Jednou z možností, jak rozšířit velmi úzkou genetickou základnu bílých tygrů, je křížení s běžně zbarvenými jedinci. Potomci páru, kde je jeden tygr bílý a jeden běžně zbarvený, jsou všichni běžně zbarvení, mají však v sobě gen pro bílou barvu (a u čistě bílých tygrů i gen pro nepřítomnost pruhů). Zkříží-li se pak dvojice takových tygrů, zhruba čtvrtina mláďat bude opět bílá.

Existují i zcela bílí tygři. U nich působí další genetická mutace, jelikož je přítomen další recesivní gen. Pruhy ve skutečnosti existují, jsou však tak světlé, že jsou téměř neviditelné. Tato mutace pravděpodobně pochází od ussurijských tygrů. Dnešní čistě bílí tygři jsou potomky sourozeneckého páru Bhim a Sumita ze ZOO v Cincinnati. Zhruba čtvrtina jejích potomků se narodila čistě bílá. Mutace byla následně podchycena dalším inbreedingem.

V Česku úspěšně chová bílé tygry od roku 1994 ZOO Liberec. Dne 1. července 2012 se zde narodili dva samci a samice. Od roku 2013 chová bílé tygry také ZOO Dvorec. Od roku 2020 chová bílé tygry i Ringelland v Záboří nad Labem. Na Slovensku bíle tygry chová Zoo Bratislava a Zoo Košice.

• Za jednu noc je tygr schopen zkonzumovat více než 30 kg masa.[4]
• Umí dobře plavat, uloví i středně velkého krokodýla.
• Řev tygra indického je možné slyšet až na vzdálenost 3 kilometrů^[zdroj?]
• Tygr má silný pach, stejně jako většina šelem, obzvláště v uzavřeném kotci, jeho trus je často používán k odrazování (zastrašení) býložravců, např. indickými drahami^[zdroj?]
• Dle některých teorií tygři přispěli k vymizení lvů indických z podstatné části indického subkontinentu.^[zdroj?]

• 
  Kresba indického tygra
• 
  Tygři se v parném dnu rádi zchladí (NP Bandhavgarh)
• 
  Odpočívající tygr indický
• 
  Tygr indický ležící na zádech
• 
  Pár bílých tygrů v Haifské zoologické zahradě
• 
  Nedospělý samec v pobřežní oblasti Sundarbands
• 
  Tygři jsou spolu s jaguáry nejlepšími plavci mezi velkými kočkami
• 
  Lov na tygry byl oblíbenou zábavou vyšších vrstev v 19. a 1. polovině 20. století

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tygr indický na Wikimedia Commons
• Taxon Panthera tigris tigris ve Wikidruzích
• Galerie tygr indický na Wikimedia Commons
• Tygr indický na stránkách IUCN (anglicky)
• Indický „Projekt tygr“ (anglicky)
• Fotografie bílého tygra (anglicky)