Nahuatl

Nahuatl je součástí širší juto-aztécké jazykové rodiny, která se postupně rozšířila v oblasti na pomezí dnešního jihozápadu USA a Mexika. Takovými příchozími ze severu byli Toltékové, kteří ovládali střední Mexiko od 10. do 12. století a když další vlna jejich příbuzných založila počátkem 14. století v oblasti dnešního města Mexika aztéckou říši, byl nahuatl i jejím hlavním jazykem s rozvinutou poezií. Jako básníci prosluli mnozí aztéčtí vládcové, zvláště Nezahualcoyotl, vládce Texcoca z lidu Acolhua. V tomto období existovaly i psané záznamy, které k zápisu jazyka používaly vlastní piktogramy, dodnes dochované v několika rozsáhlejších rukopisech ze 16. století (např. kodex Mendoza); šlo však více o prostředek uchovávání genealogií či astronomických pozorování než o plnohodnotné písmo jaké užívali Mayové.

Po podrobení aztécké říše Španěly začala být používána latinka; nejstarší tištěnou knihou je dvojjazyčný katechismus z roku 1539, první mluvnice pochází z roku 1547. V tomto období byla také zapsána řada děl staré předhispánské poezie, o což se zasloužili zejména Bernardino de Sahagún a Juan Bautista de Pomar. I když se nahuatl udržel jako prostředek veřejné komunikace, užívaný katolickou církví, postupem času se rozpadl na řadu nářečí, mnohdy navzájem obtížně srozumitelných.

Značný ústup ve prospěch španělštiny prodělal jazyk teprve v novém mexickém státě na sklonku 19. a v první polovině století 20. Až od 60. let začal být nahuatl v oblastech svého rozšíření péčí ministerstva školství znovu prosazován jako prostředek dvojjazyčné školní výuky. Podle posledního sčítání lidu hovoří nahuatlem přes 1.5 mil obyvatel Mexika. I tak někteří badatelé nahuatl označují za ohrožený jazyk.[1]

Z nahuatlu pochází řada slov, přejatých prostřednictvím španělštiny do jiných světových jazyků. Většina z nich končí podobně jako jméno tohoto jazyka sufixem -tl jako pejotl, axolotl, čokolatl – čokoláda, atlatl (tj. pomůcka k vrhání oštěpů, používaná Aztéky i jinými indiánskými válečníky), u jiných slov byl tento sufix při přejímání do evropských jazyků setřen, např. tomato, avokádo, chilli, kojot, kvesal, mazama, ocelot nebo hoacin. Z nahuatlu pochází také název Mexiko a mnoho dalších místních jmen v této oblasti, např. Popokatepetl, Oaxaca a mnohé další.

Nejbližší příbuzný nahuatlu je jazyk pipil v Salvadoru. Do širšího příbuzenstva patří juto-aztécké jazyky severního Mexika, např. jazyky jaqui, pima, papago, tarahumara, opate, huichol a některé další. K vzdáleným příbuzným patří jazyky hopi, šošonština, juteština, pajutština a komančština v USA.

Jedná se o aglutinační jazyk, který tvoří slova a jejich tvary pomocí prefixů, sufixů a má sklon k vytváření kompozit, často velmi dlouhých. Jedno dlouhé kompozitum tak může mít platnost celé věty.

c = k (před a, o), s (před e, i)
h = ʔ
hu = w
qu = k
tz = c
x = š
y = j
z = s

Otčenáš (modlitba Páně):

Toteco Totata tlen tiitztoc

nepa elhuicac. Nochi tlacame

ma quihueyichuaca motoca.

Xihuala, xitlanahatiqui nica.

Ma quichihuaca mopaquilis

nochi ipan ni tlaltepactli queja mochijtoc

nepa elhuicac. Xitechmaca nopa

tlacualistli tlen monequi mojmostla.

Xitechtlapojpolhui totlajtlacolhua,

queja tojuanti nojquiya

tiquintlapojpolhu'iaj tlen techixpanoj.

Axaca xijcahuili ma

techyoltilana ma titlajtlacolchihuase.

Xitechmanahui tlen yajaya tlen ax cuali.

V mexickém státě Coahuila bylo objeveno již několik druhů pozdně křídových dinosaurů, žijících zde asi před 72 miliony let. Někteří z nich dostali jména vycházející právě z jazyka nahuatl, příkladem je kachnozobý dinosaurus druhu Tlatolophus galorum (rodové jmémo znamená doslova "hřeben slova").[2]