Australopithecus garhi

Místo nálezu na mapě Afriky

Australopithecus garhi patří k dosud velmi málo poznaným australopitékům. Druh byl popsán především na základě zlomků lebky BOU-VP-12/130, kterou Yohannes Haile-Selassie odhalil 20. listopadu 1997 v jihovýchodní části poloostrova Bouri v oblasti Střední Awaš.[1]

Oblast Střední Awaš na mapě Etiopie

V Bouri byly roku 1996 nalezeny i další ostatky homininů - část loketní kosti a především torzovitě dochovaná kostra nedospělého jedince, složená z poškozených zlomků pažní, vřetenní, stehenní i lýtkové kosti, z článku prstu na noze a části dolní čelisti. Chybí ale zlomky lebky nebo zubů, které by bylo možné porovnat s jinými nálezy a přiřadit konkrétnímu druhu. Drobný zlomek dolní čelisti postrádá jakékoliv diagnostické znaky.[3] Úlomky kostí však byly zachyceny jen asi 300 m od místa nálezu stejně staré lebky BOU-VP-12/130, a proto s velkou pravděpodobností patří druhu A. garhi. Dokonce lze uvažovat, že spolu s lebkou náleží témuž jedinci.[3]

Druhu Australopithecus garhi by mohly být přiřazeny také ostatky, zachycené již roku 1990 na severněji položených lokalitách Matabaietu (část pažní kosti) a Gamedah (malý zlomek temenní kosti a část bezzubé dolní čelisti). Kvůli silnému poškození je však opět nelze s jistotou přiřadit konkrétnímu druhu. Jistější je jen určení dolní čelisti s dobře dochovanými zuby, zjištěné 17. listopadu 1997 v Esa Dibo.[1]

Lebka druhu Australopithecus garhi se svým celkovým utvářením značně podobá staršímu druhu Australopithecus afarensis. Mozkovna dosahuje objemu přibližně 450 cm³, čímž nijak nevybočuje z hodnost ostatních australopitéků. Přítomnost šípového hřebene crista sagittalis ukazuje na dobře vyvinuté žvýkací svaly. Těm poskytuje dostatek prostoru i výraznější zúžení lebky za očnicemi.[3] Horní čelist je v prostoru pod nosem konvexně vyklenutá a poměrně výrazně vystupuje vpřed. Vstup do nosní dutiny je ostře ohraničený, nikoliv zaoblený. Primitivně ploché patro tvoří tenké kosti. Jařmové oblouky vybíhají z čelisti až nad prvními stoličkami, tedy poměrně vzadu jako u lidoopů (u mladších australopitéků vystupují již nad třenovými zuby).[1] Zajímavá je přítomnost útvaru „frontal trigon”, trojúhelníkovité vklesliny na čelní kosti nad očnicovým valem, která je znakem robustních australopitéků, vyskytuje se však i u druhu A. afarensis.[4]

Od afarských australopitéků se lebka z Bouri liší především utvářením zubů. Ty jsou nezvykle velké, takže zadní zuby (stoličky a třenové zuby) dosahují extrémních hodnot druhu Paranthropus boisei.[5] Na rozdíl od paranthropů, jejichž přední zuby jsou výrazně redukované, má ovšem A. garhi značně velké i řezáky a špičáky. Ty jsou širší než u všech ostatních známých australopitéků. Poměr velikosti předních a zadních zubů tak zůstává obdobný druhům A. afarensis nebo A. africanus.[3] A. garhi má také proti paranthropům slabší sklovinu a odlišný způsob opotřebení stoliček. Třenové zuby jsou méně molarizované (svým utvářením se méně podobají morfologii stoliček). Zachována zůstává i lidoopí diastema (mezera mezi řezákem a špičákem), která se již u paranthropů a prvních lidí nevyskytuje, ačkoliv u A. afarensis je ještě častá.[1] Zuby jsou uložené v přibližně paralelních, jen mírně se odklánějících řadách, takže - podobně jako u A. afarensis - ještě netvoří typicky lidský parabolický oblouk.[1]

O stavbě těla není známo téměř nic i vzhledem k tomu, že kosti končetin nelze jednoznačně přiřadit druhu A. garhi. Kostra z Bouri je i přes torzovité dochování zajímavá tím, že stehenní kost je delší než u ostatních australopitéků a blíží se již rodu Homo. Naopak primitivním znakem je prodloužené předloktí, odpovídající dlouhým pažím šplhajících lidoopů. Kostra je však značně fragmentární, takže je zatím obtížné činit jakékoliv závěry.[3]

Omezené množství nálezů umožňuje získat jen velmi málo informací o způsobu života tohoto druhu australopitéků. Delší nohy mohou svědčit o výkonnější bipedii, zachování prodlouženého předloktí však vypovídá o přetrvávajícím, alespoň příležitostném šplhání ve větvích.[5] Místo nálezu se na základě geologických studií i podle spektra nalézané fauny před 2,5 miliony let nacházelo na břehu mělkého sladkovodního jezera, patrně obklopeného travnatými pláněmi s ostrůvky prosvětlených lesíků.[6]

Oldovanský sekáč z Botswany

Většina studií se ovšem soustředí na možnost výroby a užívání nástrojů. V Bouri byly totiž kromě lebky A. garhi zachyceny stejně staré kosti turovitých a koní Hipparion s rýhami a stopami úderů kamenem na povrchu.[6] Ačkoliv není možné jednoznačně prokázat, že toto poškození způsobili zástupci druhu A. garhi, souvislost je velmi pravděpodobná. Jedná se tak o další náznak užívání a snad i výroby kamenných nástrojů australopitéky, doklad zájmu o živočišné potravní zdroje a snahy o získání masa nebo morku.[6]

S tímto nálezem jsou často spojovány i jednoduché kamenné nástroje oldovanské tradice, zachycené v nedalekém Gona roku 1995 a datované do doby před 2,6 miliony let. Jejich tvůrci však mohli být i časní zástupci rodu Homo. Přímo v Bouri bylo náhodně zachyceno několik neurčitelných jader a úštěpů, během výzkumu však žádné nástroje zjištěny nebyly.[6]

Postavení A. garhi je zatím nejasné. Nálezy jsou datovány do doby, kdy se ve východní Africe objevují první zástupci rodu Homo. Autoři je proto považují za možné pojítko mezi australopitéky a lidmi. Opírají se přitom i o prodloužené dolní končetiny a náznak využívání nástrojů.[7] Tento názor však není jednoznačně přijímán, a to i proto, že dosud neexistuje přesvědčivý důkaz o vzájemné souvislosti všech nálezů - lebky, ostatků končetin, nástrojů a pořezaných zvířecích kostí.[8] Problematické jsou také nápadně velké zuby. Nové nálezy prvních lidí jsou navíc datovány již do doby před 2,8 miliony let, ostatky A. garhi jsou proto příliš mladé.[9]

Jiní badatelé kvůli velikosti zubů předpokládají spíše příslušnost k rodu Paranthropus (před 2,5 miliony let žil ve východní Africe druh Paranthropus aethiopicus), zbytek lebky však znaky této skupiny postrádá.[5]

Proto je pravděpodobné, že Australopithecus garhi představuje poslední zástupce východoafrických gracilních australopitéků, vycházející snad z A. afarensis, slepou vývojovou větev s vlastní ekologickou nikou, paralelní rodům Paranthropus i Homo.[3]