Atlantida

Atlantida je legendární kontinent, na kterém měla sídlit vysoce vyvinutá civilizace, kterou zničila mohutná přírodní katastrofa přibližně v roce 9600 př. n. l. Přestože existence tohoto kontinentu nebyla nikdy přesvědčivě potvrzena, vedou se dodnes debaty o její existenci a možné poloze. Jediným zdrojem informací jsou Platónovy spisy, v nichž popisuje atlantskou kulturu, státní zřízení a polohu; měla ležet někde za Herkulovy sloupy (obvykle ztotožňovanými s dnešním Gibraltarským průlivem). Ačkoli je existence Atlantidy pouze konspirační teorií, hodně lidí jí věří. Někteří archeologové se domnívají, že by se mohl zaniklý kontinent nacházet v Národním parku Doñana ve Španělsku.

Fiktivní mapa Atlantidy uprostřed Atlantiku. Mundus Subterraneus 1669, Athanasius Kircher. Mapa má severo-jižní orientaci.

Platónův odkaz
Platón

Platónovy písemné dialogy Timaios a Kritias, napsané v roce 360 př. n. l., jsou jediným zdrojem informací o Atlantidě. V těchto dialozích odkazuje Platón na vyprávění řeckého státníka Solóna, který se prý vše o Atlantidě dozvěděl při své cestě do Egypta.

Podle Platóna se potopil již 9000 let před Solónem (tj. 9600 př. n. l.) za Herkulovými sloupy kontinent o velikosti Asie (tj. dnešní Malé Asie) a Libye (tj. severní Afriky). Podle řecké mytologie této oblasti panuje Poseidón, bůh moří. Název „Atlantida“ je odvozen od jména jeho nejstaršího syna Atlanta (pozor na záměnu s titánem Atlantem, podle něhož byl pojmenován Atlantský oceán). Poseidón měl s místní obyvatelkou Kleitó celkem deset synů (patery dvojčata), a Atlantida se proto administrativně dělila do deseti provincií - království.

Popis Atlantidy

Atlantida měla být velice úrodná a hustě zalidněná země. Hlavní město měřilo na obvodu 3000 krát 2000 stadií, okolo centrálního chrámového pahorku byly vystavěny tři soustředné kruhové vodní kanály spojené s mořem, které sloužily jako přístav. Duchovním centrem Atlantidy byl Poseidónův chrám uprostřed města.

Jako stavební materiál sloužil přírodní kámen, který se zde vyskytoval v bílé, černé a červené barvě. V Atlantidě byly dva prameny, jeden s horkou a druhý se studenou vodou. Díky tomu bylo možné zřídit pro všechny vrstvy obyvatelstva početné lázně. Vzkvétal také obchod s dalšími vyspělými civilizacemi v zahraničí.

Válka se Středomořím

Platón se také zmiňuje o válce, která propukla mezi zeměmi před a za Herkulovými sloupy (tj. Atlantida bojovala proti Egyptu, pra-Athénám a ostatním státům ve Středomoří). Před začátkem této války si Atlanťané podmanili velkou část Středomoří až k Egyptu. Mnohem menším, ale početnějším pra-Athénám se podařilo Atlanťany porazit a osvobodit země až k Herkulovým sloupům. Později, po mohutném zemětřesení, se celý atlantský kontinent potopil do moře.

Geografická poloha Atlantidy

Platon doslova uvádí geografickou polohu Atlantidy následovně:

„ πολλὰ μὲν οὖν ὑμῶν καὶ μεγάλα ἔργα τῆς πόλεως τῇδε γεγραμμένα θαυμάζεται, πάντων μὴν ἓν ὑπερέχει μεγέθει καὶ ἀρετῇ: λέγει γὰρ τὰ γεγραμμένα ὅσην ἡ πόλις ὑμῶν ἔπαυσέν ποτε δύναμιν ὕβρει πορευομένην ἅμα ἐπὶ πᾶσαν Εὐρώπην καὶ ̓Ασίαν, ἔξωθεν ὁρμηθεῖσαν ἐκ τοῦ Ἀτλαντικοῦ πελάγους. τότε γὰρ πορεύσιμον ἦν τὸ ἐκεῖ πέλαγος: νῆσον γὰρ πρὸ τοῦ στόματος εἶχεν ὃ καλεῖτε, ὥς φατε, ὑμεῖς Ἡρακλέους στήλας, ἡ δὲ νῆσος ἅμα Λιβύης ἦν καὶ Ἀσίας μείζων, ἐξ ἧς ἐπιβατὸν ἐπὶ τὰς ἄλλας νήσους τοῖς τότε ἐγίγνετο πορευομένοις, ἐκ δὲ τῶν νήσων ἐπὶ τὴν καταντικρὺ πᾶσαν ἤπειρον τὴν περὶ τὸν ἀληθινὸν ἐκεῖνον πόντον. “
— Timaios 24d-25a
„ A tu mezi mnoha velikými činy vaší obce, jež jsou u nás vypsány, jest předmětem obdivu a nade všechny vyniká jeden svou velikostí i statečností: vypravují totiž písma, jak vaše obec zastavila kdysi velikou moc zpupně se valící od Atlantického moře nad veškerou Evropu i Asii. Tenkráte totiž bylo lze se dostati přes ono moře, neboť mělo před svým ústím, které vy jmenujete ve své řeči Herkulovými sloupy, ostrov; ten ostrov byl větší než Libye a Asie dohromady a tehdejší cestovatelé mohli se z něho dostati na ostatní ostrovy a z těch ostrovů zase na celou protější pevninu, prostírající se kolem onoho pravého moře. “
— přeložil František Novotný[1]

Pokud výraz „Herkulovy sloupy“ označuje Gibraltarský průliv, znamená to, že Atlantida ležela v Atlantském oceánu přibližně na úrovni Gibraltaru. K této hypotéze se přiklání například jeden z prvních známých atlantologů Ignatius L. Donnelly v knize Atlantida - předpotopní svět (1882), kde tvrdí, že Atlantida ležela přibližně v oblasti dnešních Azorských ostrovů. Právě toto souostroví je dle Donnellyho posledním zbytkem potopeného kontinentu.[2] Některé hypotézy však výraz „Herkulovy sloupy“ interpretují jinak a kladou Atlantidu mimo Atlantský oceán.

Kréta
Ruiny mínojské civilizace, Knossos

Někteří badatelé se domnívají, že Solón mohl při překladu egyptských rukopisů zaměnit číslovku „1000“ za „100“. To by znamenalo, že Atlantida zanikla v období okolo roku 1500 př. n. l. a měla by 10× menší rozměry. Tito badatelé (James Mavor, James Baikie aj.) tvrdí, že zánik mínojské civilizace je identický se zánikem Atlantidy. Na Krétě se navíc našly mnohé reliéfy a nástěnné malby znázorňující lov býků a býčí zápasy, býčí kult byl podle Platóna také vyznáván na Atlantidě. Podle nejnovějších výzkumů však mínojská civilizace neskončila kvůli výbuchu sopky na vulkanickém ostrově Thera blízko Kréty, jak se dříve předpokládalo (podobnost se zánikem Atlantidy tak odpadá), ale existovala ještě přibližně 200 let po této katastrofě. Je třeba však podotknout, že výbuch sopky na ostrově Thera (Santorini) byl primárním důvodem k zániku mínojské civilizace, jinými slovy spouštěčem zániku této civilizace. Kréta se navíc samozřejmě nenachází v oceánu za Gibraltarským průlivem.

Trója

Jiní autoři (např. Eberhard Zangger) předpokládají, že celá historie Atlantidy je v podstatě egyptskou verzí Iliady zpětně přenesenou do Řecka Solónem. Herkulovy sloupy by tedy znamenaly průliv Dardanely. Atlantida měla ležet za Herkulovými sloupy, ale Trója z egyptského pohledu leží před Dardanelami. Trója také nezanikla zemětřesením a následným zatopením.

Černé moře

Podle jedné teorie atlantská civilizace existovala přibližně okolo roku 5500 př. n. l. na severozápadním pobřeží Černého moře (tehdy ještě sladkovodního jezera) a byla zničena při protržení přírodní hráze v místě dnešního Istanbulu a následné potopě a propojení Černého a Středozemního moře. Herkulovy sloupy by tedy v tomto případě znamenaly Bosporský průliv.

Spartel

Skupina francouzských vědců se domnívá, že Atlantida se mohla nacházet na zatopeném ostrově Spartel v Cádizském zálivu. Podle jejich analýz mořského dna vyšlo najevo, že se Spartel potopil v důsledku mnoha zemětřesení a vln tsunami.

Sardinie

Italský novinář Sergio Frau ve svém článku „Le colonne d'Ercole“ tvrdí, že v době před Alexandrem Velikým znamenaly Herkulovy sloupy Sicilský průliv. Atlantida by tedy mohla být totožná se Sardinií, kterou postihla přírodní katastrofa. Jedna část uprchlých obyvatel následně založila etruskou civilizaci na Apeninském poloostrově a zbytek přeživších obyvatel se připojil k ostatním mořským národům při útoku na Egypt (výrazná podobnost s popisovanou válkou o Středomoří).

Santorini (Théra)

Jedním z žhavých kandidátů je ostrov Santorini patřící k nejjižnějším z Kykladských ostrovů. Výbuch podmořské sopky, ke kterému došlo podle nejnovějších výzkumů před 3 600 lety, způsobil, že část ostrova se doslova propadla do moře. Nánosy po vlně tsunami byly nalezeny až na západním pobřeží Malé Asie. Vykopávky odhalily osídlení již z pozdního neolitu. V době exploze tu stálo prosperující město, které se podobně jako Pompeje zachovalo pod příkrovem lávy. Zajímavé je, že nebyly nalezeny žádné lidské ostatky ani předměty z drahých kovů, což svědčí o úspěšné evakuaci. Archeologové pokládají erupci na Théře za příčinu náhlého zániku mínojské civilizace a nevylučují, že byla inspirací bájí o Atlantidě a nejen o ní.

Irsko

V roce 2004 švédský geograf Ulf Erlingsson publikoval hypotézu, podle níž je Platónova zpráva o Atlantidě politický mýtus, který ale vychází z reálných skutečností, přetvořených částečně podáním, částečně Platónovým autorským záměrem. Geografie Atlantidy je podle Erlingssona inspirována megalitickým Irskem, atlantským impériem je evropská megalitická kultura, Poseidónův chrám v centru ostrova je inspirován monumentem v Newgrange. Katastrofický zánik Atlantidy je inspirován ponořením Doggerské lavice.[3]

Kuba

Další možná poloha bájného města může být v oblasti tzv. Bermudského trojúhelníku nedaleko Kuby, kde roku 2012 objevili manželé Paul Weinzweig a Pauline Zalitzky se svým týmem na dně moře obrovské trosky mrtvého města. Zjistili, že na dně se nachází několik sfing, pyramid, dlážděných ulic a zbytků domů spolu s různými vyrytými nápisy na zdech. Vědecká obec však o jejich nálezu pochybuje a kamerovým záznamům příliš nevěří. Manželé jsou ale o svém objevu starověkého města přesvědčeni.[zdroj?]

Další lokality

Mezi další uvažované lokality patří ve Středomoří Malta (zde na základě rýh u Clapham Junction) a Kypr; v Atlantském oceánu pak například Irsko, ostrovy Karibiku nebo Azorské ostrovy.[zdroj?!] Legendární Atlantida nicméně v moderní době inspirovala jméno pro vulkanickou podmořskou horu jižně od Azorských ostrovů s anglickým názvem Atlantis Seamount[4] (podmořská hora Atlantis), rusky Гора Атлантис (Gora Atlantis). Také samotný autor báje o Atlantidě se dočkal zvěčnění pojmenováním další podmořské hory sopečného původu jižně od Azor - Plato Seamount[5] (Platónova podmořská hora). Zvláštní pozornost si zaslouží Richatská Struktura v Mauritánii, která na rozdíl od ostatních lokalit odpovídá rozměrům města popisovaném Platónem (Jekaterina Andrejeva: ATLANTIDA hledání ztraceného světa, 33-203-66, str.11),[6] GoogleEarth[zdroj?!]

Geologické souvislosti

Podle Platónova vyprávění existovala Atlantida 9000 let před dobou, kdy žil Solón (asi 638 – 555 př. n. l.), tj. přibližně 9600 př. n. l.. Podle vědeckých poznatků se v té době už nezadržitelně blížil konec poslední doby ledové (glaciálu), blížila se současná doba meziledová (interglaciál), nicméně kontinentální ledovce stále vázaly obrovské množství vody ve formě ledu a úrověň hladiny světového oceánu byla v době 9600 př. n. l. o 48 metrů níže, než je tomu dnes[7]. (Pro srovnání, při posledním glaciálním maximu - vrcholu doby ledové – v období přibližně 22 000 let př. n. l. až 20 000 př. n. l. byla úroveň hladiny o 135 metrů níže než dnes.)

Pro ilustraci situace 9600 let př. n. l.: Z území dnešní Anglie se dalo suchou nohou přejít na území dnešní Francie a Německa, tato oblast, geology pojmenovaná pracovně jako „Doggerland“,[8][9] byla tehdy souší. Např. prakticky celou Skandinávii, Island, nebo větší část Kanady ještě pokrýval pevninský ledovec. Nad úrovní hladiny byl pevninský most mezi Indií a Srí Lankou, suchou nohou bylo možné přejít ze severozápadního cípu Austrálie na Papuu Novou Guineu, suché spojení bylo i mezi Austrálií a Tasmánií. V oblasti Beringova průlivu existoval v době ledové Beringův most spojující Euroasii se Severní Amerikou, v době 9600 let př. n. l. se však už pravděpodobně těsně rozpojil vlivem postupujícího tání pevninských ledovců a stoupáním hladiny světového oceánu. Všechny kontinenty měly větší suchozemskou plochu než dnes, zvláště v mělkých částech kontinentálních šelfů, analogicky měly větší rozlohu i některé ostrovy.

Kritika

Většina historiků se shoduje, že Atlantida je pouze Platónova fikce. Důvodem pro to je, že v období 10 000 let př. n. l. je existence takto vyspělých civilizací prakticky vyloučena, neexistují také jiné písemné prameny než Platónovy (o Atlantidě se nezmiňuje Herodotos ani žádný jiný řecký autor, i když by jim v té době musela historie Atlantidy být známa).

Platón nejspíše použil příběh Atlantidy jako demonstrace ideálního státu. Původně měli Atlanťané podle Platóna žít spořádaně a v souladu se zákony bohů. Později ale začali toužit po větším bohatství a moci, ztratili důvěru bohů a Zeus se nakonec rozhodl celý kontinent zničit mohutným zemětřesením.

Umění, literatura a populární kultura

Legenda o Atlantidě se objevuje v mnoha knihách, filmech, televizních seriálech, hrách a písních. Jedno z posledních vyobrazení Atlantidy v médiích je americký akční fantasy film od DC komiks Aquaman a mezi televizní seriály Hvězdná brána: Atlantida, který navazuje na televizní seriál Hvězdná brána. V něm je Atlantida bájné město mimozemské rasy, zvané Antikové, která byla na Zemi, ale v minulosti Antikové celé město přesunuli do galaxie Pegasus.

Literatura
Atlantida v románu Dvacet tisíc mil pod mořem
  • Pendragon, 1. díl: Taliesin, od Stephena Lawheada.
  • The New Atlantis (Nová Atlantida) je utopie Francise Bacona.
  • L'Atlantide (Atlantida) od Pierra Benoita se osvobodila od platónské tradice a umisťuje Atlantidu do srdce Sahary.
  • V románu Dvacet tisíc mil pod mořem Julesa Verna najde výprava kapitána Nema ruiny Atlantidy.
  • Opération Atlantide (Operace Atlantida) je název jednoho z příběhů Boba Morana, které napsal belgický spisovatel Henri Vernes.
  • Tolkien vytvořil fiktivní ostrov Númenor podle mýtu o Atlantidě.
  • Atlantis je název časopisu a badatelské esoterické skupiny vytvořené Paulem Le Cour.
  • Civilisations englouties, kniha Grahama Hancocka (2002).
  • L'Empreinte des Dieux (Stopa bohů) od Grahama Hancocka (1996).
  • L'énigme de l'Atlantide (Záhada Atlantidy) od Edouarda Braseye (2001).
  • Atlantide amerického romanopisce Clivea Cusslera (1999).
  • Atlantide, la solution oubliée (Atlantida, zapomenuté řešení) Jacquesa Héberta (2003)
  • V sérii románů les Dossiers du futur (Záznamy o budoucnosti), egyptský vědeckofantastický spisovatel Nabil Farouk vypráví o mýtu o Atlantidě v románech číslo 47: le Dernier Guerrier (Poslední voják), a 89 až 93: Volkano (Vulkán), prezentuje Atlantidu jako vysoce vyspělou civilizaci ve spojení s Egyptem před 10 000 lety.
  • Atlantides, les Îles Englouties (Atlantida, potopené ostrovy) je soubor novel a románů o Atlantidě. Nacházejí se v něm díla Cutliffa Hyna, Julesa Verna, H. Ridera Haggarda, Jeana Carrèra a mnoha dalších.
  • Český básník Otokar Fischer napsal báseň Atlantis.[10]
  • Vítězslav Nezval napsal drama Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, které se odehrává v bájné Atlantidě. Autor v něm použil „antického hexametru k patetickému varování před zkázou civilizace atomovou válkou".[11] Hra byla publikována v roce 1956 a v témže roce měla i premiéru. V roce 1978 podle této dramatické básně natočil režisér Antonín Dvořák[12] televizní film stejného názvu.[13]
  • Český spisovatel Alexej Pludek napsal v roce 1981 román o posledním období Atlantidy Nepřítel z Atlantidy jako součást volné trilogie o starověkých civilizacích Faraonův písař (1966), Rádce velkých rádžů (1975) a Nepřítel z Atlantidy.[14][15]

Odkazy

Reference
  1. Platón: Timaios, Kritias. Praha: OIKOYMENH, 1996, str. 23
  2. https://www.sacred-texts.com/atl/ataw/ataw103.htm
  3. https://www.researchgate.net/publication/242275382_A_geographic_comparison_of_Plato%27s_Atlantis_and_Ireland_as_a_test_of_the_megalithic_culture_hypothesis
  4. Marine Regions · Atlantis Seamount (Seamount(s)). www.marineregions.org [online]. [cit. 2017-07-14]. Dostupné online.
  5. Marine Regions · Plato Seamount (Seamount(s)). www.marineregions.org [online]. [cit. 2017-07-14]. Dostupné online.
  6. Archivovaná kopie. www.scifiworld.cz [online]. [cit. 2009-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-02-16.
  7. Monash University: Sahul Time: Explore. sahultime.monash.edu.au [online]. [cit. 2017-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-26. (anglicky)
  8. Doggerland - Ztracený kus Evropy. VTM.cz. Dostupné online [cit. 2017-07-14]. (česky)
  9. Pátrání po zaplaveném světě - Doggerlandu.. National Geographic Česko [online]. [cit. 2017-07-14]. Dostupné online.
  10. Dílo Atlantis ve Wikizdrojích
  11. Vítězslav Nezval ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR)
  12. Antonín Dvořák v Česko-Slovenské filmové databázi
  13. Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou v Česko-Slovenské filmové databázi
  14. Alexej Pludek. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) Page Version ID: 20749159.
  15. DATABAZEKNIH.CZ. Nepřítel z Atlantidy - Alexej Pludek | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-04-22]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.