Solón

Solón se narodil v Athénách v jedné z mnoha zchudlých aristokratických rodin jako syn Exikestidův a potomek krále Medonta. Své životní zkušenosti načerpal při cestách na Kypr a do Egypta.

Když se Megařané zmocnili Salamíny a ohrožovali tak athénský přístav, přiměl Solón Athéňany k válečné výpravě proti Megaře a v jejich čele zvítězil. Díky tomu se stal populárním jak pro sílící lid, tak pro aristokraty a roku 594 př. n. l. byl zvolen archontem s plnou mocí pro vypracování nové ústavy a zákonů. Po dokončení demokratických reforem, které vyvedly Athény z krize, Solón vystavil nové zákony na mramorových deskách a vzdal se úřadu. Reforma však nebyla hned příznivě přijata a fungování nové ústavy zaručilo po nastalých nepokojích až panování tyrana Peisistrata.

Solón zemřel ve vysokém věku patrně v roce 559 př. n. l.[pozn. 1] Po smrti mu vděční občané postavili pomník a nazvali jej „svatým zákonodárcem“. Obdivovali se mu kromě jiných i Platón a Démosthenés. Plútarchos napsal jeho životopis.

Solónův literární odkaz obsahoval podle starověké tradice 5 000 veršů různého obsahu. Jeho básnická činnost, nepochybně ovlivněná tvorbou básníka Tyrtaia, úzce souvisela s činností politickou. Básněmi se obracel ke spoluobčanům a ospravedlňoval jimi své jednání. Nebyl velkým básníkem, ale v jeho verších se odráží jasné myšlení a upřímnost.[5] Jeho tvorba však nedosáhla květnatého vyjadřování soudobých básníků Alkaia z Lesbu a Sapfó. Vedle programové politické poezie psal i verše s úvahami o smyslu života. Je dochováno asi 200 veršů z elegií a asi 70 veršů jambických a trochejských.[6]

Zajisté dobro i zlo nám smrtelným přináší Osud;
tomu pak, co dá bůh, neujde smrtelný tvor.
Nebezpečné je všechno, co konáme, nikdo však neví,
jak se mu vydaří věc, do které právě se dal.
Někdo chce jednati dobře, a při vší snaze ho stihne
zkáza a naprostý zmar, aniž co předvídal dřív;
jiný, ač jedná špatně, zas vyvázne ze svého bludu,
neboť ve věcech všech zdaru mu dopřává bůh.

Mezí nemá však píle, s níž lidé bohatství kupí,
neboť nyní, kdo z nás pro život nejvíce má,
dychtí mít dvakrát tolik. Kdo mohl by nasytit všechny?
Od bohů nesmrtných zisk obdržel smrtelný tvor:
z něho však pochází Áté! A tu když pošle Zeus trestat,
stíhá jednoho dnes, zítra pak jiného zas.

—Solón, Elegie, úryvek[7]

Solón byl ve starověku standardně[8] uváděn jako jeden ze sedmi mudrců archaického Řecka, mezi které ho zařadil již Platón.[9] Je mu připisována řada mravních naučení, životních rad a moudrých výroků:

• Ničeho příliš.[10]
• Bohatství rodí přesycenost a přesycenost zpupnost.[10]
• Vyhýbej se rozkoši, která plodí zármutek.[11]
• Naučíš-li se ovládat, budeš umět vládnout.[12]
• Nedávej rady nejpříjemnější, nýbrž nejlepší.[10]
• Nezískávej si přátele rychle a ty, které jsi už získal, rychle nezavrhuj.[12]
• Vyžaduješ-li od druhých odpovědnost, ujmi se jí i ty sám.[12]
• Neobcuj se špatnými.[11]
• Pečuj o důležité věci.[10]
• Učiň si vůdcem rozum.[13]
• Cos nespatřil, o tom nepovídej, co jsi spatřil, o tom mlč.[14]
• Zákony jsou podobny pavučinám, neboť i ty, padne-li do nich něco lehkého a slabého, vydrží, jestliže však do nich padne něco většího, protrhne je to a unikne.[13]
• Celý lidský život je jen snůškou náhod.[15]
• Pro člověka je lepší zemřít nežli žít.[16]

Prvním Solónovým činem ve svěřeném úřadě byla všeobecná amnestie, která se týkala kromě vrahů, vlastizrádců a jiných delikventů také vyhnanců, mezi něž patřili i Alkméonovci. Následně poslal Solón vojsko proti městu Kirze do války, kterou vyhlásila delfská amfyktiónie. Tím si zjednal klid na práci při ústavních reformách.

Dalším činem bylo zrušení všech dluhů bez náhrady a vykoupení občanů, kteří upadli pro dluhy do otroctví. Současně zrušil zákon, podle něhož se za dluhy ručilo tělem.[17] Zrušil i poplatky z pozemků a další nevolnickou vazbu, dle které se rolník stal otrokem, pokud nemohl odevzdávat část ročního výnosu obilí.

Podpořil rozvoj obchodu a pěstování plodin na úkor obilnářství tím, že zakázal vývoz obilí a povolil vývoz olivového oleje. Tímto krokem také zajistil výživu obyvatel. Dále zavedl nový systém měr a vah a dal razit stříbrné mince (nejisté). Řemeslníkům bez půdy udělil občanská práva a jejich podnikání podpořil zákonem, který vyvazoval syny z povinnosti živit staré rodiče, pokud je nedali vyučit řemeslu.

Solón zrušil rodová privilegia a obyvatelstvo Athén rozdělil do čtyř tříd podle majetku (timokracie) na

• nejvyšší třídu – vlastníky (pentakosiomedimnoi), do které patřili lidé dosahující výnosu 500 medimnů (tj. asi 25 tisíc litrů) plodin, jejíž příslušníci se mohli stát nejvyššími úředníky,
• druhou třídu – jezdce (hippeis), výnos 300 medimnů, jejímž příslušníkům byly dostupné všechny vysoké úřady kromě úřadu pokladníka,
• třetí třídu – pěšáky, těžkooděnce (zeugítai), výnos 200 medimnů, ze které pocházeli nižší úředníci,
• čtvrtou třídu – dělníky, nádeníky (thétes), bez omezení majetku, ze které každý se nyní mohl stát členem búlé, sněmu či „Rady pěti set“, která kontrolovala činnost úřadů a schvalovala zákony.

Tento krok však vyvolal politický třídní boj. Dále vydal Solón zákon, dle kterého se kterýkoli občan mohl odvolat proti rozhodnutí jakéhokoli úřadu, a to k soudu. Takový zákon neměl do té doby precedens. Zřídil nový nejvyšší soud (Hélaia) z porotců volených losem. Nově stanovil složení lidového sněmu podle starých tradic; mohli se ho zúčastnit všichni občané Athén a sněm měl právo rozhodovat o všech věcech a volit všechny úředníky.