Astrová revoluce

V závěru října 1918, kdy v důsledku první světové války došlo k vojenskému i hospodářskému zhroucení Rakousko-Uherska, zesílily hlasy volající po ukončení války a osamostatnění Uher na habsburské monarchii. Když 23. října odstoupila vláda Sándora Wekerleho, sestavil vůdce Strany nezávislosti Mihály Károlyi Maďarskou Národní radu, v níž se za jeho předsednictví strana spojila se sociálními demokraty a radikálními buržoazními stranami. Mihály Károlyi pak ve svém dvanáctibodovém prohlášení požadoval okamžité uzavření separátního míru s Dohodou, provedení demokratických reforem, nezávislost a zachování územní celistvosti Uher.[2]

28. října vyrazily davy demonstrantů z Pešti k Budínskému hradu, kde chtěly císařova zástupce arcivévodu Josefa Augusta donutit ke jmenování Károlyiho premiérem. Dav byl silou rozehnán a při střelbě tři demonstranti zemřeli. Situace eskalovala a následovaly další stávky a bouřlivé demonstrace, při nichž docházelo k ozbrojeným střetům mezi vládními jednotkami a levicovými radikály.[3] Většina vojáků v Budapešti se však navzdory rozkazům přidala k nadšeným revolucionářům a Národní rada tak slavila triumf. 31. října byl Mihály Károlyi jmenován premiérem. Téhož dne byl maďarskými vojáky usmrcen bývalý uherský premiér István Tisza ztělesňující starý režim.[3] 16. listopadu byla vyhlášena Maďarská republika a Károlyi se stal prvním prezidentem.[4]

Jako Astrová byla revoluce pojmenována podle květů aster, které se ve městě před dušičkami ve velkém prodávaly a kterými se namísto strhávaných odznaků monarchie dekorovali vojáci, kteří se přidávali k revolucionářům.[3]