Art protis

Art protis vzniká kladením vrstev česaného a barveného rouna na sebe. Lze experimentovat i s jinými materiály, např. s jutou, která má jiné optické vlastosti, příp. i s filmtiskem. Metoda umožňuje rychlou změnu návrhu na podkladu, což je u gobelínu nemožné. Mohérová vlákna jsou navíc průsvitná a dají se dělit i nanášet v různě silných vrstvách od 1 mm až po 2 cm (síla určí sytost barvy). Nakonec se celá plocha zatíží, spojí žehlením a následně prošije řadou stehů v pravidelných vzdálenostech k podkladu na speciálním stroji.

Art protis má expresivní charakter – výrazné barvy vlněného rouna nahrazují svým způsobem malířské barvy.

• Technologii vynalezli František Pohl, Václav Škála a Jiří Haluza v brněnské Vlněně v roce 1964. Poměrně jednoduchý technický postup byl využíván pro tvorbu monumentálních děl do interiérů veřejných budov. Art protis se stal i finančně dostupným artefaktem pro interiéry domácností. Art protis může v architektuře zastupovat závěsný obraz nebo výrobně náročný gobelín.

Art protis se rychle stal populární technikou. Oceněn byl zlatou medailí na Světové výstavě 1967 v Montrealu i v Ósace v roce 1970. Technikou art protis mezi prvními tvořili umělci Antonín Kybal, Vladimír Křečan, Jan Rajlich, Zdenek Seydl, Jiří Trnka a Inez Tuschnerová, která ji využila i při tvorbě divadelních kostýmů.

• Obdobnou technologii pod názvem Ara decor si v roce 1967 dali patentovat výtvarníci František Šlégl (1921-1979) a Milada Hynková. Ve strojírnách v Kdyni byl zkonstruován dosud zachovaný stroj Arachné, na kterém v národním podniku Elitex v letech 1976-1991 pracovala řada textilních výtvarníků a výtvarnic[1].