Arsenal (opera)

(Prolog – Sál vojskem zabraného paláce v Kyjevě) V sále zasedá štáb vojska Prozatímní vlády. Vládne v něm bezradnost a panika: dělníci ze závodu „Arsenal“, podporující bolševiky, již obsadili většinu města. Jistý opilý poručík se netají tím, že již myslí jen na záchranu svého života, a generál hrozbami jen stěží udržuje mezi důstojnictvem pořádek. Nechává se ohlásit petljurovský setník Horbenko se svou sestrou Marjanou a nese bělogvardějcům atamanovu nabídku spojenectví. Generál je opovážlivým návrhem pohoršen, protože Kerenského vláda prohlásila Petljuru za zrádce a zločince. Ale vojenská situace jeho oddílu je bezvýchodná, takže mu nezbývá než souhlasit.

Je už však pozdě; je ohlášen parlamentář bolševických povstalců Maksym. Ten oznamuje,že palác je obklíčen povstalci – na důkaz zaznívá do oken dělnická píseň –, a vyzývá vojsko, aby se vzdalo. Generál se odchází poradit se štábem do vedlejší místnosti, nechávaje v sále Maksyma s Horbenkem a Marjanou. Horbenko a Maksym bývali kdysi dobří přátelé, nyní se však ocitli na opačných stranách fronty. Marjana, která je do Maksyma odedávna beznadějně zamilovaná, zažehnává svým úsilím jejich hádku a připomíná jim, že jsou oba synové jediné ukrajinské vlasti. Generál se vrací, přijímá ultimátum a dává vyvěsit bílou vlajku. Když všichni ostatní odejdou, zastřelí se.

(2. obraz – Park na břehu Dněpru) Arsenalci zvítězili, lidé si užívají slunného klidného dne. Mezi procházejícími se je i Maksym a jeho bratr Oleksa. Maksym je neklidný, protože podle zpráv sebral Petljura tři pluky vojska a táhne na Kyjev. Oleksa ho příliš neposlouchá a místo toho se chce účastnit zábavy. Objeví se i Maksymova snoubenka Jaryna, jinak služebná u Horbenků. Chce svého milého varovat, dozvěděla se totiž, že Horbenko a jeho tajní spojenci v Kyjevě se rozhodli pokusit odzbrojit pracující z „Arsenalu“ a jejich vůdce Maksyma zabít. Maksym bere varování vážně, ale upokojuje oddanou a srdnatou Jarynu. Oba milenci sní o budoucnosti, kdy budou moci nerušeně prožívat svou lásku.

V doprovodu dvou komických nápadníků, studenta-anarchisty a esaula, přichází přitažlivá Marjana. Když vidí Maksyma, zbavuje se svých průvodců a snaží se zjistit, zda k ní Maksym ještě něco cítí. Z nepříjemného hovoru revolucionáře vysvobodí znepokojivá zpráva: povstalci ztratili spojení s bolševickým Ústředním výborem, zjevně se něco chystá přímo v Kyjevě. Maksym běží dohlédnout na to, aby dělníkům byly rozdány zbraně. Rozzlobená Marjana ze msty koketuje s Oleksou.

V parku se střetávají demonstranti z různých stran: anarchisté, eseři, bolševici, petljurovci, bílí, a vzniká zmatek. Začíná útok petljurovců na „Arsenal“; neuspějí, ale podaří se jim zajmout Maksyma. Do Kyjeva právě dorazila ze vsi Maksymova a Oleksova matka, a stává se tak svědkem této události. Naříká nad synovým neštěstím, zatímco petljurovské oddíly se zmocňují celého města – až na „Arsenal“.

(3. obraz – Horbenkova kancelář) Horbenko se stal po vítězství nacionalistických vojsk náčelníkem kontrarozvědky v Kyjevě. Přichází k němu jeho služebná Jaryna a prosí za Maksymovo propuštění. To setník přirozeně nedovolí, nechává však Maksyma předvést. Horbenko je na chvíli povolán do štábu a nechává Maksyma pod dohledem Semka a dvou dalších strážných. Ukazuje se, že jsou všichni příznivci bolševiků a ochotni pomoci Maksymovi na svobodu. Horbenko se však brzy vrací i se sestrou. I Marjana prosí za Maksyma, avšak rovněž nadarmo. Teprve novina, že se dva petljurovské pluky bouří a požadují propuštění zajatců, přiměje Horbenka dát pokyn k Maksymovu propuštění. Potají však přikazuje Semkovi, aby Maksyma při východu z věznice zastřelil. Semko se vrací s historkou, že minul. Když se rozzlobený Herbenko chápe pistole a chce věc vyřídit sám, Semko a stráže jej odzbrojí.

(4. obraz – Před Horbenkovým domem) Horbenko ve svém bytě hostí pohlaváry petljurovského vojska; vedle pitky se zabývají plány na definitivní ovládnutí obleženého závodu „Arsenal“. Jaryna mezitím využívá nepozornosti vojáků a s jinými ženami propašovává ven střelivo a potraviny pro obležené dělníky. Marjana svou služku konfrontuje a žádá ji, aby se vzdala Maksyma. Jaryna jí ale dává bednu se střelivem a vyzývá Marjanu, aby – jestli jí na Maksymovi záleží – šla s nimi na barikády. Marjana si uvědomila, že patří do jiného světa, a nechává Jarynu jít.

Objevuje se Oleksa; proniknul sem v petljurovské uniformě, aby se dostal blíže k Marjaně, do které se zamiloval. Prořekne se jí, že dnes v noci se má Maksym vydat tajnou chodbou z „Arsenalu“ a přivést pomoc. – Když se objeví Horbenko, prosí jej Marjana, aby při útoku na továrnu uchránil Maksymův život. Bratr jí odpovídá, že to bude možné, pokud se Maksym vydá, a Marjana v domnění, že tím zachrání život svého bývalého milence, prozrazuje, co se dozvěděla od Oleksy.

(6. obraz – Kasemata „Kosyj Kaponyr“) Maksym v okovech očekává smrt; jeho dosavadní život se mu promítá před očima. Vchází Horbenko a činí Maksymovi nabídku: propustí ho, pokud vyzve arsenalce k zanechání odporu. Maksym odmítá a Horbenko jej – před Marjaninýma očima – zastřelí.

(7. obraz – Cesta podél Dněpru vedoucí z Kyjeva, mrazivé zimní ráno) Po cestě z města jde Jaryna; je ve smutném zamyšlení a vzpomíná na Maksyma a jeho poslední slova, jimiž jí sliboval brzké shledání. – O něco později tudy jdou zpět do rodné vesnice Oleksa a jeho matka. Oleksu trápí myšlenka, že mimoděk způsobil bratrovu smrt, a matka mu ukládá, aby napříště ve všem sledoval Maksymova vzoru. – Třetí, kdo jde po cestě, je Horbenko. Dostal za úkol ukrýt se před postupující Rudou armádou a pracovat ve skrytu pro nové protibolševické povstání. Do cesty mu náhle vstoupí Marjana a zahrne ho výčitkami, že ji svými řečmi o svobodné Ukrajině oklamal. Nakonec svého bratra zastřelí.

(Epilog) Do Kyjeva za jásotu obyvatel vstupuje Rudá armáda.