Arnošt II. Sasko-Gothajsko-Altenburský

Arnošt se narodil jako syn sasko-gothajsko-altenburského vévody Fridricha III. a jeho manželky Luisy Dorotey Sasko-Meiningenské. Smrtí svého staršího bratra Fridricha v roce 1756 se stal dědicem sasko-gothajsko-altenburského vévodství.

Luisa Dorotea byla velmi znepokojena výcvikem svých přeživších synů Arnošta a nejmladšího Augusta a nechala je vzdělávat vybranou skupinou učitelů. V letech 1768 a 1769 oba princové odjeli na vzdělávací cestu do Nizozemska, Anglie a Francie a Arnošt se setkal s významnými osobnostmi politiky, vědy a umění.

V roce 1772 zemřel jeho otec a Arnošt se stal sasko-gothajsko-altenburským vévodou. Jako liberální a osvícený princ se zajímal o umění a vědy a využil své vlády k jejich dalšímu rozvoji. Ve svém vévodství propagoval vzdělávací systém, ekonomiku, divadlo, umělecké sbírky a knihovny, stejně jako přírodní vědy, čímž se zařadil na přední místo saských vévodství v Durynsku. V soukromí se zajímal zejména o astronomii a fyziku. Do všech těchto oblastí jmenoval kompetentní odborníky, jakým byl mechanik a hodinář Johann Andreas Klindworth, kterému udělil titul dvorního mechanika.

Pro své zvláštní zájmy zaměstnal u dvora astronoma Franze Xavera von Zach. S ním založil Gothajskou observatoř (Sternwarte Gotha), kterou rozvinul v evropské centrum astronomie. Ve své poslední vůli uvedl, že tato instituce by měla přežít jako jediný viditelný údaj o jeho existenci. Observatoř byla tak úspěšná, že se o městě Gotha, navzdory své velikosti, mluvilo jako o místě, které by měli navštívit důležití lidé té doby. Jednou z osobností, která Gothu několikrát navštívila, byl Johann Wolfgang von Goethe.

Od roku 1774 byl zednářem v systému Zinnendorf a členem lóže Gothe Zum Rautenkranz, kterou ve stejném roce založili Abel Seyler, Konrad Ekhof a další členové divadelní společnosti Seyler. V roce 1775 byl Arnošt jmenován velmistrem Landesloge Německa. V roce 1783 se stal členem bavorských Iluminátů pod jménem Quintus Severus a/nebo Timoleon a v roce 1784 se stal dozorcem Abessinienu (jméno pro Horní Sasko). V roce 1787 udělil Adamu Weishauptovi, zakladateli tajné společnosti, azyl ve městě Gotha.

21. března 1769 se čtyřiadvacetiletý Arnošt v Meiningenu oženil se sestřenicí své matky, s o šest let mladší princeznou Šarlotou, nejstarší dcerou vévody Antonína Ulricha Sasko-Meiningenského a jeho druhé manželky Šarloty Amálie Hesensko-Philippsthalské. Z třicet pět let trvajícího manželství, které ukončila Arnoštova smrt, se narodily čtyři děti:

• Arnošt Sasko-Gothajsko-Altenburský (27. února 1770 – 3. prosince 1779)
• Augustus Sasko-Gothajsko-Altenburský (23. listopadu 1772 – 27. května 1822)
• Fridrich IV. Sasko-Gothajsko-Altenburský (28. listopadu 1774 – 11. února 1825)
• Ludvík Sasko-Gothajsko-Altenburský (21. října 1777 – 26. října 1777)

Vévoda Arnošt zemřel 20. dubna 1804 ve věku 59 let ve svém rodném městě Gotha.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernest II, Duke of Saxe-Gotha-Altenburg na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnošt II. Sasko-Gothajsko-Altenburský na Wikimedia Commons