Aribert Anhaltský

Princ Aribert se narodil ve městě Wörlitz jako čtvrtý syn vévody Fridricha I. Anhaltského a princezny Antonie Sasko-Altenburské. Anhaltsko bylo svrchované vévodství v Německém císařství.

Princzna Marie Luisa v 90. letech 19. století.

6. července 1891 se pětadvacetiletý princ v kapli sv. Jiří na hradě Windsor oženil s o šest let mladší princeznou Marií Luisou Šlesvicko-Holštýnskou. Marie Luisa byla nejmladší dcerou prince Kristiána Šlesvicko-Holštýnského a princezny Heleny Britské, což z ní činilo vnučku královny Viktorie. Nevěstiným bratrancem byl německý císař Vilém II., který pomáhal při sjednávání sňatku.

V prosinci 1900 anhaltský vévoda využil své výsady jako vládnoucího vévody ke zrušení manželství. Marie Luisa, v té době na oficiální návštěvě Kanady, se okamžitě vrátila do Anglie. Podle jejích pamětí považovala své manželské sliby za závazné, takže se nikdy znovu neprovdala. Její paměti však naznačují vztek nad jejími manželskými zkušenostmi a zjevnou nechuť k bývalému manželovi.

Ačkoli tehdejší zdroje přímo nenaznačovaly, že to bylo příčinou rozpadu jeho manželství, řada současníků a následné historické zprávy naznačují, že Aribert byl bisexuál nebo homosexuál, a někteří navrhli, že nerozhodnost v sexualitě byla katalyzátorem rozpadu a že manželství nikdy nebylo naplněno. Jiné zdroje však později naznačovaly, že se plánoval znovu oženit. O Aribertovi bylo známo, že jezdil na dovolenou na Capri, ostrov s pověstí, že přitahuje homosexuální styky.

Když se jeho synovec Jáchym Arnošt stal 13. září 1918 po svém otci anhaltským vévodou, byl Aribert kvůli Jáchymovu nízkému věku jmenován regentem. Aribertovo krátké regentství skončilo 12. listopadu 1918, když ve jménu svého synovce po německé revoluci abdikoval. Vévodství se následně stalo Svobodným anhaltským státem.

Princ Aribert zemřel ve věku 67 let 24. prosince 1933 v Mnichově.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Aribert of Anhalt na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aribert Anhaltský na Wikimedia Commons