Bobruška

Žije na západě Severní Ameriky, od jižních částí kanadské Britské Kolumbie až po Sanfranciský záliv na jihu, kde se vyskytují dvě ostrůvkovité populace.[2] Na východě zasahuje do pohoří Sierra Nevada.[3]

Vytváří sedm poddruhů. Z nich A. rufa nigra, žijící jen v okolí městečka Point Arena 150 km severozápadně od San Francisca a zahrnující jen asi 100 jedinců v 10 populacích, je považován za ohrožený.[4] Poddruh A. rufa phaea žijící ostrůvkovitě u severního pobřeží Sanfranciského zálivu je klasifikován jako zranitelný; ostatní poddruhy jsou málo dotčené.[2]

Zdržuje se především na zalesněných nebo hustě křovinatých plochách kolem řek či jezer, často v oblastech s vyššími srážkami, kde je půda nasáklá vodou. Byla pozorována i ve výšce 2200 m n. m., ale většinou žije v mnohem nižších polohách.[2]

Bobrušky jsou podsaditá zvířata s krátkýma nohama. Tělo je dlouhé 300–460 mm, ocas jen 10–40 mm. Dosahuje výšky asi 120 mm.[2] Dospělí jedinci mohou vážit až 1800 g, ale průměrná váha samců je 830 g a samic 770 g. Všechny končetiny mají pět prstů, které jsou u předních nohou relativně dlouhé – zvíře je používá k hrabání.

Má malé oči a mohutnou dolní čelist. V tlamě má celkem 22 zubů. Její zubní vzorec je

• 1.0.2.3
• 1.0.1.3

Srst je hustá a krátká, uniformně šedě hnědá, prorostlá tmavšími chlupy. Barva se však mění od načervenalé do černavé podle poddruhu. Mladší jedinci jsou zbarveni více do šeda.[2] Samice mají šest bradavek.[5]

Preparovaný jedinec

Bobrušky konzumují téměř jakoukoliv rostlinnou potravu.[2] Jedí všechny zelené části rostlin, obzvláště rády mají kapradiny. V zimě, když se k nim nemohou dostat, okousávají i kůru a větvičky stromů. Nejsou ale příliš obratní lezci, a proto se pohybují jen v nižších partiích stromů (do 7 m nad zemí).

V zemi si budují systém mělkých nor, které jsou několik metrů dlouhé a mají průměr 10–25 cm. Ty vedou k hlavnímu hnízdu a několika spížím, které jsou využívány zejména v zimě, protože během ní neupadají bobrušky do zimního spánku.

Mohou být aktivní v kteroukoliv denní nebo noční dobu; častěji ale hledají potravu v noci. Během 24 hodin vykazují 5–7 period aktivity, které střídají s odpočinkem v hnízdě.[6] Při hledání potravy se jen málokdy vzdalují více než několik metrů od nor.[2]

Většinou žijí samotářsky a jen někdy se sdružují do společensky slabě vázaných kolonií. Populační hustotu zvířat uvádějí různí autoři rozdílně – od 4 po 20 jedinců na hektar.[2] Mezi jejich predátory patří především kojot nebo rys červený.[4]