Gianluca Vialli

Narodil se v Cremoně. Jeho prvním klubem byl Pizzighettone a to do roku 1978 kdy jej koupilo Cremonese.[5] První zápas mezi dospělými odehrál v sezoně 1980/81 ve třetí lize. Klub postoupil o ligu víše a on již začal hrát častěji. Sezona 1983/84 byla poslední a pomohl klubu k postupu do nejvyšší ligy. Celkem za klub odehrál 113 utkání a vstřelil 25 branek.

V létě 1984 byl vyměněn do Sampdorie za Alviera Chiorriho.[6] První trofej získal v první sezoně a to Italský pohár 1984/85. V prvním dvou let podával slabší výkony, ale po příchodu nového trenéra Boškova se stává s křídelního útočníka na středního a spolu s kolegou v útoku Mancinim vytvoří skvělé duo.[7] Přispívá svými góly k vítězství ve dvou italských pohárech (1987/88, 1988/89). Také získal první evropskou trofej a to pohár PVP (1989/90). To už jej lákal klub Milán, ale ani částka 20 miliard lir jej nepřemluvila k odchodu.[8] Spolu se spoluhráči Mancinim a Vierchowodem uzavírají železný pakt[9] že neopustí klub, dokud nevyhrají titul v lize. Titul v lize byl vybojován v sezoně 1990/91 a on v soutěži vstřelil 19 branek, což bylo nejvíce a získal tak titul nejlepšího střelce.[10] V následující sezoně s klubem neobhájil titul, skončil až na 6. místě, ale prvně hrál ligu mistrů a zde pomohl klubu do finále této soutěže, kde ale po dlouhém boji prohrál v prodl. 0:1 s Barcelonou. [11] To byl poslední zápas odehraný v dresu Dorie. Celkem odehrál 328 utkání a vstřelil 141 branek.

Po sezoně 1991/92 se rozhodl přestoupit do Juventusu, která za něj dal 4 hráče (Mauro Bertarelli, Eugenio Corini, Michele Serena a Nicola Zanini)[12] plus peníze. Celková útrata byla 40 miliard lir,[13] což byl nejdražší přestup na světě té doby. V klubu se setkává s Baggiem se kterým se má stát super útokem. Jenže klub trénuje Trapattoni a ten i když vyhráli pohár UEFA 1992/93, neustále mění taktiku a přicházejí první neshody.[14] V následující sezoně je často zraněný a nastoupí jen do 12 utkání. Na sezonu 1994/95 byl uveden nový trenér Marcello Lippi, který z něj udělal opěrný bod útoku. Stává se s něj vůdce týmu. S klubem získal titul v lize (1994/95) a hrál finále poháru UEFA 1994/95, které prohrál. V další sezoně se stal kapitánem mužstva, protože Baggio odešel do Milána. V útoku si velmi rozuměl s Del Pierem a Ravanellim. Nejprve vyhrál italský superpohár a na konci sezony získal nejcennější evropskou trofej. Ve finále Ligy mistrů pomohl porazit Ajax. To byl poslední zápas za Bianconeri a po 145 utkání a 53 brankách se rozhodl neprodloužit smlouvu.[15]

Díky Bosmanovu pravidlu odešel zadarmo do anglické Chelsea. V prvním roce získal anglický pohár, což byla po více než čtvrt století další trofej pro klub. V tom následujícím roce se zdálo, že jeho působení se ukončí, kvůli špatným vztahům s manažerem Gullitem. Jenže majitel klubu Ken Bates prosazuje Vialliho a zaměstná jej i jako trenéra.[16] V této dvojroli hráč-trenér získává tři trofeje: Anglický ligový pohár, pohár PVP a evropský superpohár. Poslední hráčskou sezonu odehrál 1998/99. A tak se po celkem odehraných 657 utkání ve kterých vstřelil 259 branek se rozhodl že se bude již věnovat trenéřině.

• 2× vítěz italské ligy (1990/91, 1994/95)
• 4× vítěz italského poháru (1984/85, 1987/88, 1988/89, 1994/95)
• 1× vítěz anglického poháru (1996/97)
• 2× vítěz italského superpoháru (1991, 1995)
• 1× vítěz anglického ligového poháru (1997/98)
• 1× vítěz Ligy mistrů (1995/96)
• 1× vítěz Poháru UEFA (1992/93)
• 2× vítěz Poháru PVP (1989/90, 1997/98)
• 1× vítěz evropského superpoháru (1998)

• 2× na MS (1986, 1990 - bronz)
• 1× na ME (1988 - bronz)
• 2× na ME 21 (1984 - bronz, 1986 - stříbro)

• 1× nejlepší střelec italské ligy (1990/91)
• 1× nejlepší střelec Poháru PVP (1989/90)
• 1× nejlepší střelec na ME 21 (1986)
• 1x All Stars Team na ME (1988)
• 1× Nejlepší hráč světa podle časopisu World Soccer (1995)
• člen síně slávy italského fotbalu (2015)

• 1× vítěz anglického ligového poháru (1997/98)
• 1× vítěz anglického poháru (1996/97)
• 1× vítěz anglického superpoháru (2000)
• 1× vítěz Poháru PVP (1997/98)
• 1× vítěz evropského superpoháru (1998)

Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[36]

Řád zásluh o Italskou republiku (2021)[37]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gianluca Vialli na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gianluca Vialli na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

• Seznam italských fotbalových reprezentantů