Anton Waldhauser

Antonín Waldauser se narodil v rodině krejčovského mistra a výrobce tureckých fezů Františka Waldhausera na nynějším Kalinově náměstí v domě č.p. 39/I ve Vodňanech. Již od mládí se toužil stát umělcem. V roce 1849 na doporučení budějovického biskupa nastoupil studia na pražské malířské akademii. Studia začal v elementárce u profesora Christiana Rubena, dále pokračoval ve studiu u prof. Antonína Lhoty a Maxmiliana Haushofera. V roce 1854 ukončil úspěšně studia a odešel studovat na vídeňskou malířskou akademii, kde v letech 1855–1857 byli jeho profesory Karl von Blaas, Johann Nepomuk Geiger a později ještě prof. Carl Wurzinger a prof. Perger. Vídeňskou akademii absolvoval roku 1857 s výtečným vysvědčením.

Následně odmítl středoškolskou profesuru ve Vídni a raději se vydal na cesty po Evropě. Navštívil Německo a Švýcarsko. V roce 1862 se zúčastnil v pražském Sokole návrhů na kroje a v roce 1863 podporoval činně i polské povstání. V roce 1863 se vypravil pěšky do Kostnice, kde pořídil mnoho kreseb pro obrazy z Husova života. Waldhauser byl nadšený vlastenec a překládal své jméno na Lesodomský. V letech 1863–1868 vyučoval kreslení v pražských vlasteneckých rodinách. V roce 1864 začal přispívat ilustracemi do Zlaté Prahy a Květů. V roce 1870 odmítl místo profesora kreslení na gymnáziu v Kutné Hoře. Od roku 1871 pravidelně vystavoval v Praze na Žofíně na výstavách Společnosti vlasteneckých přátel umění. V letech 1877–1878 navštívil Mnichov a Francii. Rovněž cestoval i do Ruska. V roce 1880 se usadil na Smíchově a soukromě vyučoval malbu. Po roce 1901, kdy naposledy vystavoval v Praze, trávil zbytek života většinou na venkově. Pobýval v Poličce a především v Havlíčkově Brodě, kde také 30. října roku 1913 zemřel. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.

Ve svém raném díle se zabýval historickou malbou, ale později maloval téměř výhradně krajiny v jižních a východních Čechách a na Moravě. Maloval také zimní motivy a nevyhýbal se ani průmyslové periferii (Červánky na periferii, 1880)[3]Byl také portrétistou[4] a vytvořil četná zátiší (Zátiší s růžencem a květinami).[5]

Jako ilustrátor přispíval do časopisu Zlatá Praha.

• 
  Antonín Waldhauser – Portrét statkáře (1859)
• 
  Antonín Waldhauser – zimní krajina
• 
  Antonín Waldhauser – větrník Štrampouch
• 
  Antonín Waldhauser – portrét ženy
• 
  A. Waldhauser, Smrt Levandovského (1864)
• 
  A. Waldhauser, Stará radní síň v radnici Staroměstské v Praze (1864)