Anton Rubinstein

Narodil se ve Vikhvatinetsu (dnešní Transnistria, Moldávie). Hudba ho přitahovala už od dětství, hru na klavír studoval již od raného věku. Poprvé veřejně vystoupil v devíti letech, u obecenstva si získal úspěch. Později byl přijat do Paříže, později do Berlína, kde spolu se svým bratrem Nikolajem studoval skladbu a hudební teorii u Siegfrieda Dehna. Tady se setkal se svými idoly Felixem Mendelssohnem a Giacomem Meyerbeerem, kteří Rubinsteina podporovali a povzbuzovali k dalšímu a vyššímu zájmu o hudbu. Po studiích se přestěhoval do Vídně, kde se stručně věnoval dalšímu studiu hudby, předtím, než se v roce 1848 vrátil do svého rodného a milovaného Ruska, kde pracoval jako hudebník.

V roce 1850 začal znovu cestovat jako klavírista, až se nakonec usadil v Petrohradě, kde v roce 1862 založil světoznámou Petrohradskou konzervatoř, první školu hudby v Rusku. Při jeho pozdějším cestování se na krátký čas usadil také v Drážďanech, kde ke konci jeho života vyučoval hudbu.

Svoji proslulost si dobýval poměrně těžce, i když zaznamenal příznivý začátek už od svého dětství. Mohlo za to i jeho nepříliš přitažlivé chování jak ke svým kolegům, tak i k veřejnosti; v pozdějších letech jeho života nepříliš přitažlivý vzhled. Šlo o samostatného a nespolečenského člověka, který trávil hodně času ve své pracovně, kde býval zavřený i několik hodin. Jeho velikou oporou v hudebním světě byl už výše zmiňovaný Meyerbeer a Mendelssohn, kterými byl i do určité míry inspirován.

Zemřel v Peterhofu, kvůli svým dlouhodobým problémům se srdcem. Velkou část odpovědí na otázky ohledně jeho osobního života nám poskytly i jeho deníky, ve kterých popisoval pro dnešní dobu velice důležité poznatky. Mezi nejznámější patří např. tento výrok:

“Rusové mě nazývají Němcem, Němci mě nazývají Rusem, Židé mě nazývají křesťanem, křesťané Židem. Klavíristé mě nazývají skladatelem, skladatelé mě nazývají klavíristou. Klasicističtí skladatelé mě nazýají futuristou a futuristi mě označují za klasicistického umělce. Můj závěr je ten, že jsem jen ubohý jednotlivec”.[3]

Rubinstein dirigentem, obraz od Ilji Repina z roku 1887

Jeho jméno nese i ulice v Petrohradě, ve které nějaký čas bydlel.

Byl velice plodný skladatel. Napsal cca dvacet oper (pozoruhodná a oblíbená je opera Démon, která byla psaná na základě Lermontových romantických básní), pět koncertů pro harmoniku, šest symfonií a veliké množství hudby pro sólový klavír spolu s komorní hudbu, kterou Rubinstein také často psal. Dále obsahuje dva koncerty pro violoncello a jeden pro housle, značné množství orchestrálních děl a množství symfonických básní (včetně jeho nejznámější Don Quijote).

Nové zvyky v hudbě neměl rád, často se vyjadřoval, že je proti ruskému nacionalismu, což často vedlo k hádkám s jeho ruskými kolegy, např. s Milijem Balakirevem a s jinými, které považoval za nebezpečí ruské hudební tradice v Petrohradě. I jeho bratr Nikolaj, s kterým úzce spolupracoval, podporoval jeho názor a často se ho zastával. Mimo jiné byl i učitelem hudby jednoho z nejvýraznějších hudebních skladatelů vůbec – Petra Iljiče Čajkovského – který se o něm často zmiňoval.

Po jeho smrti začala jeho díla upadat do zapomnění, postupně byla vyřazována z koncertních programů, jen jeho koncerty pro harmoniku si udržely slušné místo. Velký úpadek také přišel s první světovou válkou, kdy byla Němci naprosto zavržena a na jevištích se začala objevovat spíše díla zahraničních skladatelů. Později si přední místa upevnili spíše Stravinský a Prokofjev. I za svého života se právem považoval za předního hudebního skladatele a často se to nebál dát najevo. Po celý svůj život obdivoval Richarda Wagnera, ale hlavně miloval a ctil Mendelssohna, který značně ovlivnil jeho hudební styl; v jeho hudbě se však objevuje i vliv Frédérica Chopina a Roberta Schumanna.

Teprve v nedávných letech začalo znovuobjevování jeho díla v Rusku i v zahraničí, kde se velmi často setkával s pozitivní kritikou. Začal si přivlastňovat místa v encyklopediích, ale i ve světě hudby. Inspiroval a stále do určité míry inspiruje několik pozdějších ruských, ale i zahraničních skladatelů a mezi jeho reprezentativní díla patří převážně opera Démon, klavírní koncert č. 4, a symfonie č. 2, známá také jako Oceán.