Antonín Výtvar

Liberecký rodák Antonín Výtvar byl na kněze vysvěcen 15. července 1906. Kněžsky působil na mostecku,[1] a posléze jako farář v Brozanech. V období první republiky byl předsedou Katolické Charity pro česky mluvící část litoměřické diecéze. Dne 1. ledna 1934 se stal kanovníkem katedrální kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích s kanonikátem schleinitziánským. Na litoměřické konzistoři byl ve funkci biskupského konzistorího rady. Za své kněžské působení mu byl udělen titul papežský tajný komoří.[p 1] Jeho role na litoměřickém biskupství byla velmi důležitá po skončení II. světové války a příchodu nového litoměřického biskupa, protože byl jediným neodsunutým kanovníkem litoměřické kapituly, který zůstal v Československu. Jako legitimní představitel kapituly podepsal za ni litoměřickému biskupu Štěpánu Trochtovi 2. ledna 1951 souhlas se zřízením dvou nových kanonikátů - svatoštěpánského I. a II. Stal se tak nositelem kontinuity starobylé instituce kapituly sv. Štěpána. Když pak v roce 1953 zemřel, nad jeho rakví promluvil nově jmenovaný kanovník František Koucký, který ocenil jeho kněžskou práci a lásku k matce.