Charita Česká republika

Vnitřně se SČKCH člení na 10 subjektů s vlastní právní subjektivitou: 6 diecézních charit, 2 arcidiecézní charity, Řeckokatolická charita a ČKCH – Domovy duchovních a řeholnic. Diecézní charity se pak vnitřně člení na oblastní, městské nebo farní organizace s rozličnými variantami samostatnosti a organizovanosti.

• Diecézní charita Brno
• Diecézní charita České Budějovice
• Diecézní charita Hradec Králové
• Diecézní charita Litoměřice
• Arcidiecézní charita Olomouc
• Diecézní charita ostravsko-opavská
• Diecézní charita Plzeň
• Arcidiecézní charita Praha
• Česká katolická charita - Domovy duchovních a řeholnic

Prvopočátek katolické Charity spadá do období konce první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska, kdy začaly na několika místech vznikat charitativní organizace. Například již v červnu 1918 byl z popudu pražského arcibiskupa Pavla Huyna založen Svaz katolické charity v Království českém, později přejmenovaný na Svaz katolické charity v Čechách. Na počátcích Charity na Moravě se významně podílel kaplan ze Svatého Kopečku Ludvík Antonín Bláha, olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan a Jan Stavěl. Jednotlivé organizace a spolky pracující na úrovni diecézí vznikly na Moravě v roce 1922.

Rozrůstající se síť charitních zařízení pojala také množství dobročinných organizací, založených již ve druhé polovině 19. století. V roce 1948 komunisté cíleně vytlačili katolickou charitu z jejího sociálního a zdravotnického působení. Diecézní a arcidiecézní charity byly na základě nových zákonů nahrazeny jedinou organizací Česká katolická charita, která byla podřízena státnímu dozoru a přišla o téměř všechna zdravotní a sociální zařízení. Její činnost byla omezena na skromnou produkci náboženského tisku a náboženské literatury (leckdy i nevalné úrovně), prodej devocionálií a péči o přestárlé řeholníky, řeholnice a kněze. Vedení dosazované státem mělo mezi věřícími špatnou pověst a bylo úzce navázané na tzv. pokrokové kněžím a Státní úřad pro věci církevní.

V roce 1990 došlo k radikálním změnám ve vedení charity a v roce 1991 začaly být znovu zřizovány diecézní charity. Od 1. prosince 1993 je katolická charita účelové zařízení katolické církve sdružující diecézní a arcidiecézní charity v České republice a spravující charitní domy pro řeholníky a kněze.

• Tříkrálová sbírka
• Postní almužna
• Vojenský fond solidarity

Země, kde (kromě ČR) působí Charita Česká republika (stav z roku 2008).

     aktivní humanitární nebo rozvojové mise

     dřívější humanitární nebo rozvojové mise

Charita Česká republika vyvíjí humanitární činnost v zahraniční od roku 1995. Od roku 2000 se Oddělení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce začíná soustřeďovat také na rozvojovou činnost. Charita Česká republika působí v řadě zemí, například Haiti, Indonésie, Mongolsko, Moldavsko, Gruzie, Čečensko či v zemích Afrického rohu. Bezprostřední humanitární pomoc probíhá většinou ve spolupráci s místní pobočkou Caritas Internationalis.

• Ing. Miloslav Michael Fiala OPraem (1999–2006)
• Mons. Mgr. Josef Šich (2007–2009)
• Mons. Mgr. Pavel Posád (od roku 2009)

• Ing. Jaroslav Kopřiva (generální sekretář do roku 2003)
• Jindřich Suchánek (generální sekretář 2004–2005)
• Ing. Mgr. Oldřich Haičman (generální sekretář 2005–2006, ředitel od roku 2007)
• Mgr. Mgr. Lukáš Curylo (ředitel od února 2013)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charita Česká republika na Wikimedia Commons