Antonín Stevens

Antonín Stevens, celým jménem Antonín Arnošt Stevens ze Steinfelsu (asi v roce 1608, Praha – kolem roku 1675, tamtéž), byl pražský malíř druhé třetiny 17. století, vedle Karla Škréty další významný tvůrce raného baroka v Čechách. Maloval portréty a náboženské obrazy, věnoval se nástěnné malbě, doložena je také jeho inventorská činnost v oblasti grafiky.

Antonín Stevens
Autoportrét Antonína Stevense v pozdním věku
Rodné jménoAntonín Arnošt Stevens ze Steinfelsu
Narozeníkolem 1608
Praha
České království České království
Úmrtíasi 1675
Praha
České království České království
Povolánímalíř
RodičePieter Stevens
DětiJan Jakub Stevens ze Steinfelsu
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Byl synem v Praze usedlého vlámského malíře specializovaného na krajinomalbu Pietera Stevense († po roce 1626), který nejspíš roku 1590 přišel na dvůr císaře Rudolfa II. Základům malířského řemesla se naučil patrně u svého otce, rozhodující byla studijní cesta v první polovině třicátých let 17. století, uskutečněná nejspíš po Německu a Nizozemí. Po svém návratu do Prahy roku 1635 zaznamenal Antonín Stevens rychlý kariérní vzestup. Jeho prvními klienty byli malostranští augustiniáni-poustevníci, na jejichž postranním právu si zakoupil dům. Portrétoval císaře Ferdinanda III. a v roce 1640 je doložen ve Vídni, kde se o jeho služby ucházel kníže Gundakar z Lichtenštejna. Pro církevní instituce v Praze maloval oltářní plátna a obrazové cykly (řada menších oltářních pláten pro malostranské augustiniány u sv. Tomáše a monumentální plátno pro hlavní oltář v chrámu P. Marie Vítězné na Malé Straně, cyklus premonstrátských světců pro strahovský klášter), byl také žádaným portrétistou vysoké aristokracie a členů císařské rodiny.

I když ve čtyřicátých letech 17. století byl Stevens zastíněn talentovanějším Karlem Škrétou, získával i nadále prestižní zakázky. Oproti italsky orientovanému Škrétovi byla Stevensovi zdrojem poučení vlámská malba, ve své rozmanité tvorbě se orientoval na nejrůznější předlohy, a to i italských umělců. Do zralého tvůrčího období spadají rozměrná plátna na hlavních oltářích v chrámech P. Marie Sněžné na Novém Městě či sv. Jiljí na Starém Městě, menší malby v chrámech P. Marie Pod Řetězem a P. Marie před Týnem, případně malířská výzdoba hlavních oltářů v kostelech sv. Václava v Bělé pod Bezdězem a sv. Víta v Kojeticích u Neratovic. V závěru života vytvořil trojici obrazů pro hlavní oltář děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Žatci.

Roku 1640 obdržel Antonín Stevens od císaře Ferdinanda III. titul komorní malíř, roku 1643 byl nobilitován hrabětem Jaroslavem Bořitou z Martinic a obdržel predikát ze Steinfelsu, něm. von Steinfels.

Antonín Stevens byl ženat s Annou Marií Breglovou (Preglovou), s kterou měl celkem osm dětí. Malířskému umění se věnovali dva synové Pavel Antonín Stevens (asi 1641–1692) a Jan Jakub Steinfels (1651–1730), z nichž druhý byl specialistou na nástěnnou malbu.

Galerie

Odkazy

Literatura

  • VÁCHA, Štěpán; HEISSLEROVÁ, Radka. Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2801-3.
  • Štěpán Vácha: Antonín Stevens ze Steinfelsu: Nové poznatky k jeho původu, životu a tvorbě. In: Karel Škréta a malířství 17. století v Čechách a Evropě. Sborník příspěvků z odborného kolokvia pořádaného Národní galerií v Praze v klášteře sv. Anežky České ve dnech 23.–24. března 2010, ed. Lenka Stolárová, Praha 2011, s. 99–114. ISBN 978-80-7035-463-6.
  • Štěpán Vácha: Karel Škréta a Antonín Stevens. In: Lenka Stolárova – Vít Vlnas (edd.), Karel Škréta (1610–1674): Život a dílo, Praha 2010, s. 453–473. ISBN 978-80-7035-458-2.
  • Štěpán Vácha: K rané tvorbě pražského malíře Antonína Stevense ze Steinfelsu. In: Jiří Kroupa – Michaela Šeferisová Loudová – Lubomír Konečný (edd.), Orbis artium: K jubileu Lubomíra Slavíčka, Brno 2009, s. 165–174. ISBN 978-80-210-4972-7.
  • Michal Fiala - Jan Županič: Stevens ze Stainfelsu, in: www.novanobilitas.eu.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.