Antonín Pospíšil

Antonín Pospíšil (10. června 1903 Mouřínov15. června 1973 Praha[1][2]) byl český a československý politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, ministr vlád Československa a České socialistické republiky.

Antonín Pospíšil
Poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR
Ve funkci:
1948  1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969  1973
poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969  1973
Čs. ministr dopravy
Ve funkci:
1951  1958
PředchůdceAlois Petr
NástupceFrantišek Vlasák
Čs. ministr energetiky
Ve funkci:
1958  1960
PředchůdceFrantišek Vlasák
Ministr bez portfeje
Ve funkci:
1969  1971
4. předseda ČSL
Ve funkci:
1968  1973
PředchůdceJosef Plojhar
NástupceRostislav Petera
Stranická příslušnost
ČlenstvíČs. str. lidová

Narození10. června 1903
Mouřínov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. června 1973
Praha
Československo Československo
Profesepolitik
OceněníŘád republiky
Řád Vítězného února
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

Vyučil se soustružníkem kovů a v letech 19261936 pracoval jako soustružník u firmy Prokop v Pardubicích. Od mládí se angažoval v křesťanských odborech a od 1928 působil v ČSL, kde patřil k levicovému proudu. Roku 1932 byl zvolen do předsednictva Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, od roku 1936 byl tajemníkem křesťanských odborářů v Pardubickém kraji. V době okupace zaměstnán jako odborový pracovník NOÚZ v Pardubicích a po válce tajemník ROH v Pardubicích.[2]

V poválečném období zastával post člena odborové rady Východočeského kraje. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům a stal se jejím generálním tajemníkem.[3] V únoru 1948 podpořil Aloise Petra a stal se členem Krajského Akčního výboru „obrozené“ Národní fronty v Pardubickém kraji, poté předsedou Krajského výboru ČSL v Pardubicích. V letech 19481951 působil jako generální tajemník a od prosince 1951 do března 1968 jako místopředseda ČSL. ČSL též zastupoval v Národní frontě (místopředseda Ústředního výboru NF) a ve vedení Svazu československo-sovětského přátelství. Byl mu udělen Řád Vítězného února (1973[4]) a Řád republiky (1955[5]).[2][6]

Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde v letech 19511954 byl ministrem dopravy a tento rezort držel pak i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. V této vládě potom v letech 19581960 zastával post ministra energetiky.[7]

Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Pardubice.[8] Opětovně byl zvolen ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební obvod Polička-Hlinsko),[9] volbách do Národního shromáždění roku 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Východočeský kraj, podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960)[10] a volbách do Národního shromáždění roku 1964. V parlamentu zasedal do konce jeho funkčního období v roce 1968. V letech 1960–1964 byl rovněž místopředsedou Národního shromáždění.[11]

Během pražského jara v březnu 1968 rezignovalo vedení ČSL a z čela strany odešel její dlouholetý předseda a stoupenec úzké spolupráce s KSČ Josef Plojhar. Antonín Pospíšil se tehdy stal předsedou lidové strany a v následujících měsících spouštěl opatrné reformy dosavadní stranické práce. Pospíšil mluvil o navazování na tradice křesťansko sociální politiky. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a začátku normalizace ovšem plány na samostatnější a sebevědomější působení lidovců byly opětovně zrušeny. Normalizační politiku Pospíšil neprováděl s nadšením a deziluzi řešil konzumací alkoholu. Funkci předsedy strany zastával až do své smrti roku 1973.[12]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde obhájil mandát ve volbách v roce 1971 a setrval zde až do své smrti roku 1973. Nahradil ho pak Vladimír Šimek. V letech 1969–1971 zároveň zasedal v České národní radě.[13][14][15] V letech 1969–1971 také zastával post ministra bez portfeje v české vládě Josefa Kempného a Josefa Korčáka.

Odkazy

Reference

  1. Antonín Pospíšil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (česky)
  2. PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 202.
  3. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1290. (česky)
  4. Řád Vítězného února [online]. prazskyhradarchiv.cz [cit. 2015-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (česky)
  5. Řád republiky [online]. prazskyhradarchiv.cz [cit. 2015-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-11. (česky)
  6. Ustavující schůze nově zvoleného Národního shromáždění. Rudé právo. Červen 1964, roč. 44., čís. 174, s. 2. Dostupné online.
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1293. (česky)
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky)
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky)
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky)
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky)
  12. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1297, 1300. (česky)
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky)
  14. 3. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky)
  15. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.