Mikuláš Antonín Číla

V rodném městě se vyučil hrnčířem a malířem porcelánu, poté studoval v letech 1900–1903 na odborné keramické škole v Bechyni a následně do roku 1909 dekorativní a figurální malbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.[2][3]

Byl aktivním členem Sokola,[4] pro spolek také navrhoval plakáty a diplomy.[3]

V bitvě u Zborova byl důstojníkem České družiny.[1] Jako legionářský velitel hájil bezpečnost transsibiřské magistrály a prošel Ruskem až do Vladivostoku. Velel oddílům předávajícím v Irkutsku tzv. carský ruský zlatý poklad při evakuaci legií z magistrály do Vladivostoku.[5]

Křestní jméno Mikuláš, resp. Nikolaj, přijal během pobytu v Rusku, když přešel k pravoslavné víře.[3]

Za první republiky působil v hodnosti generála jako zemský velitel v Brně.[3]

Během druhé světové války byl účastníkem protinacistického odboje, v Pražském povstání byl velitelem dejvické oblasti.

• Bratr Otakar Číla (* 10. března 1894 Nová Paka), též legionář[6] a akademický malíř;
• bratr Bohumír Číla – malíř a restaurátor;[7]
• manželka: Nina Ivanovna Čílová (rozená Krjukovská)[8](* 31. prosince 1894, Jekatěrinburg[9] – † 17. ledna 1961) je uvedena na náhrobku rodinného hrobu v Praze na Olšanských hřbitovech (2ob, 20, 3);
• syn: Ing. Arch. Jiří Číla (* 26. května 1929 – † 23. října 2008)[8] je uveden na náhrobku rodinného hrobu v Praze na Olšanských hřbitovech (2ob, 20, 3).

• 1915 Kříž sv. Jiří, 3. stupeň
• 1915 Řád sv. Jiří, 4. stupeň
• 1915 Svatojiřská medaile [10], 3. stupeň
• 1916 Řád sv. Stanislava, 3. třída s meči a mašlí
• 1916 Svatojiřská medaile, IV. stupeň
• 1917 Řád sv. Anny, IV. třídy
• 1917 Řád sv. Jiří, 4. stupeň udělen podruhé
• 1919 Řád sokola, s meči
• 1919 Řád za vynikající službu
• 1919 Československý válečný kříž 1914–1918
• 1920 Válečný záslužný kříž [11]
• 1920 Československá revoluční medaile
• 1921 Řád čestné legie, V. třída - rytíř
• 1921 Československá medaile Vítězství
• 1924 Řád medvědobijce [12]
• 1938 Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918–1919 [13]
• 1947 Pamětní medaile 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova [14]
• 1947 Pamětní medaile 10. střeleckého pluku Jana Sladkého Koziny [15]
• 1947 Zborovská pamětní medaile [16]
• 1968 Medaile Za zásluhy o obranu vlasti
• 1998 Řád Bílého lva, II. třída - vojenská skupina

Je po něm pojmenována ulice na pražských Petřinách.

28. října 1998 byl z rukou prezidenta Václava Havla in memoriam vyznamenán Řádem Bílého lva II. třídy (vojenská skupina).[17]

V roce 2008 mu byl věnován díl dokumentárního seriálu Neznámí hrdinové.[18]