Bohumír Číla

Narodil se v Nové Pace v rodině obchodníka Petra Číly. Od mládí byl značně výtvarně nadán a měl ještě dva stejně talentované bratry, staršího Antonína a mladšího Otakara, kteří se stali později významnými umělci. Po ukončení povinné školní docházky studoval v Praze na Uměleckoprůmyslové škole a následně přestoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem prof. Fr. Ženíška. Už během studií získal několik cen, mj. cestovní stipendium do Paříže, kde zůstal delší dobu. V roce 1911 odjel do Říma, kde v České koleji provedl restaurační práce, cyklus obrazů ze života sv. Václava, fresky a sgrafita. V roce 1937 vystavil v Praze soubor svých obrazů ze Slovenska, za což získal Turkovu cenu hl. m. Prahy. Od počátku dvacátých let v Praze restauroval malby stěn v letohrádku Amerika, v kapli sv. Eligia v Klementinu a ve dvou tzv. Mozartových salonech na Bertramce. V Čechách vyzdobil mnoho kostelů svými malbami, na Staroměstské radnici v Praze restauroval Brožíkovy obrazy Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým a Zvolení Jiřího z Poděbrad a v Národním divadle renovoval Hynaisovu oponu.

Maloval portréty a figurální kompozice, věnoval se i církevní malbě a byl vynikajícím restaurátorem. Zemřel v Praze roku 1973.

Bohumíra Číla měl dceru Bohumíru[1] (1932–1997), která byla též akademickou malířkou a restaurátorkou.

• portrét papeže Pia X.
• portrét operního pěvce Václava Viktorína[2]
• portrét generála Jana Syrového
• Hercegovka
• Stětí sv.Jana
• Fariseus a publikán
• Polednice

a mnoho dalších

• 1919 restauroval fresky v kostele v Pelhřimově
• 1923 restauroval fresky v klášteře při kostele P. Marie a Karla Velikého v Praze na Karlově a na hradě Rožmberk
• 1930-1931 restauroval fresky v kostele sv.Petra a Pavle v Ledči nad Sázavou a kostele v Havlíčkově Brodě
• 1934, 1962 provedl rekonstrukci velkorozměrového obrazu Maroldovi Bitvy u Lipan
• po roce 1936 restauroval gotické fresky z 1 pol. 12 století v kostele v Dolním Bukovsku u Veselí nad Lužnicí
• 1940-1942 odkryl a restauroval gotické fresky v kostele sv.Jakuba v Libiši
• 1941-1944 restauroval v Ledeburském paláci Salu terrenu, dřevěné stropy Valdštejnského paláce a Pražského hradu a na radnici v Dobrovici u Mladé Boleslavi.
• 1946 namaloval novou Mánesovu kalendářní desku pražského orloje, která byla silně poškozena za pražského povstání v roce 1945
• 1959-1959 se podílel na restaurování Maulbertschovy nástěnné malby v kostele sv. Hypolita ve Znojmě
• 1960 pracoval na obnově Etgensovy výzdoby poutního kostela ve Křtinách u Brna
• 1961 dokončil restaurátorské práce na zámku v Dukovanech.