Antonín Kapek

Antonín Kapek (6. června 1922 Roudnice nad Labem – 23. května 1990 Svinná) byl český politik a funkcionář KSČ, jeden z pěti lidí, kteří podepsali roku 1968 tzv. zvací dopis, a jeden ze strůjců následné normalizace, původním povoláním strojní zámečník. V letech 1949–53 vystudoval Fakultu strojního inženýrství ČVUT v Praze.

Od roku 1958 až do roku 1989 byl členem Ústředního výboru KSČ, tedy více než 30 let, od roku 1970 až do roku 1988 byl členem jeho předsednictva. V letech 1965 až 1968 vykonával funkci generálního ředitele pražského koncernu ČKD. Od roku 1964 až do roku 1989 působil také jako poslanec, nejprve v Národním shromáždění ČSSR, posléze ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění ČSSR. Působil také ve funkci vedoucího tajemníka městské organizace KSČ v hlavním městě Praze.

V roce 1968 byl jedním z kolaborantů, kteří podepsali a odeslali či předali generálnímu tajemníkovi KSSS Leonidu Brežněvovi jeden z tzv. zvacích dopisů. Sám podepsal i druhý předaný zvací dopis. Jednalo se o čin, který by mohl být posuzován jakožto trestný čin vlastizrady, ale nebyl za něj nikdy souzen ani jakkoliv potrestán.[1] V 1. polovině 70. let byl veden dle tzv. Mitrochinova archivu jako důvěrník KGB pod krycím jménem Vít. Kontaktním důstojníkem KGB mu byl V. F. Jašečkin.[2]

V roce 1989 byl nucen odstoupit ze všech svých stranických a veřejných funkcí, v únoru 1990 byl vyloučen z tehdejší KSČ. Ve Svinné, části obce Hlohovic na Rokycansku, se pak v seníku u své chalupy střelil do hlavy z revolveru ráže 9 mm, který dostal v roce 1972 od tehdejšího ministra vnitra Junga. Tento svůj první sebevražedný pokus přežil. Byl převezen do Rokycan, ošetřen a poté převezen na psychiatrickou kliniku FN v Plzni.

Svůj život ukončil sebevraždou oběšením na své chalupě.[3]