Antonín Hampl

Antonín Hampl (12. dubna 1874 Jaroměř[1][2][3][4] – 17. května 1942 Berlín) byl český a československý odborový funkcionář a politik, meziválečný předseda Československé sociálně demokratické strany dělnické a poslanec Národního shromáždění ČSR, za druhé republiky předseda Národní strany práce; v době okupace člen domácího odboje, umučen nacisty.

Antonín Hampl
2. ministr veřejných prací ČSR
Ve funkci:
8. července 1919 – 25. května 1920
PrezidentTomáš Garrigue Masaryk
Předseda vládyVlastimil Tusar
PředchůdceFrantišek Staněk
NástupceBohuslav Vrbenský
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1939
6. Předseda ČSSD
Ve funkci:
1924 – 1938
PředchůdceAntonín Němec
NástupceZdeněk Fierlinger (po r. 1945)
Předseda Národní strany práce
Ve funkci:
1938 – 1939
Stranická příslušnost
Členstvísociální demokracie
NSP
Narození12. dubna 1874
Jaroměř
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. května 1942 (ve věku 68 let)
Berlín
Německá říše Německá říše
Oceněnímedaile Za zásluhy 1. stupeň 1995 in memoriam
CommonsAntonín Hampl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Rakousko-Uhersko

Členem sociální demokracie se stal v roce 1894.

Po vyučení v oboru strojník vystudoval Státní průmyslovou školu v Praze. Před první světovou válkou pracoval v sociálnědemokratickém odborovém hnutí, od roku 1910 působil jako tajemník Svazu kovodělníků.[5] Od roku 1924 pracoval jako ředitel Ústřední sociální pojišťovny.[5]

První republika

Od července 1918 byl členem Národního výboru československého.[2] Po celé období první republiky pak zastával v Národním shromáždění poslanecký mandát.

V letech 1918–1920 zasedal za sociální demokracii v Revolučním národním shromáždění. Byl profesí tajemník Svazu českých kovodělníků.[6] Ve parlamentních volbách v roce 1920 získal za sociální demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Obhájil ho v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939.[7] V roce 1920 se významně zasadil o vypracování a přijetí zákona o účasti zaměstnanců v hornictví na správě dolů a jejich podílu na zisku a také zákona o závodních a revírních radách v hornictví.[5]

V letech 1919–1920 působil jako ministr veřejných prací v první Tusarově vládě. Od rozkolu s komunisty byl politickým vůdcem Československé sociálně demokratické strany dělnické a v období 1924–1938 jejím předsedou. V celém období let 1918–1938 byl členem představenstva strany.[5]

Coby předseda strany ji zvládl stabilizovat po rozkolu z počátku 20. let. Byl jedním z tvůrců koaliční spolupráce sociálních demokratů s demokratickými občanskými stranami.[5] V polovině 30. let se pokoušel získat komunisty pro společnou obranu proti fašismu, pouze však za podmínky, že se vzdají svých myšlenek na diktaturu proletariátu a budou provádět konstruktivní politiku. Tato jeho výzva komunistům, aby se navrátili do společné strany, stručně formulovaná: „Hoši, z vandru domů!“, však neměla ohlas.[8]

Byl aktivní též publicisticky. Mezi jeho dílo patří spisy Kolektivní smlouvy pracovní a Z krise ven[2] (1935), v níž navrhoval posílení státní sociální a investiční politiky jako způsob překonání hospodářské krize.[5]

Druhá republika a období protektorátu

Po dočasném zániku strany v roce 1938 se stal předsedou nově vzniklé Národní strany práce (do roku 1939).[8] V listopadu 1938 patřil mezi iniciátory kandidatury Emila Háchy do funkce prezidenta Československa.[5]

Do odboje vstoupil s příchodem nacistů, zprostředkovával kontakt mezi 2. odbojem a vládou Aloise Eliáše. K jeho zatčení došlo nejprve 1. září 1939, následně byl po dvou týdnech díky přímluvě protektorátní vlády propuštěn. Opět byl gestapem zajat 6. května 1941 společně s dalšími představiteli bývalé sociálně demokratické strany. Po několik týdnů byl vězněn v Praze na Pankráci a pak deportován do věznice Moabit v Berlíně. V ní byl mučen a těmto zraněním v květnu 1942 podlehl.[5]

Ohlas

V roce 1946 mu byla na náměstí v rodné Jaroměři odhalena pamětní deska, později odstraněná. 12. dubna 1999 odhalena nová pamětní deska.[2]

V Hrádku u Rokycan po něm byla za první republiky nazvána čtvrť družstevních domků Hamplov.[9]

Odkazy

Reference
  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Jaroměři, sign. 66-13, ukn 3910, str. 415. Dostupné online.
  2. Hampl, Antonín [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové [cit. 2014-12-16]. Dostupné online. (česky)
  3. DOLENSKÝ, Antonín: Kulturní adresář ČSR.: Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic, Svazek 2, 1936, s. 146. [online]. google.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online. (česky)
  4. V četných pramenech uváděno též datum narození 12. dubna 1875, Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí, 1928, s. 1301., Encyklopedie ČSSD, Hampl Antonín. Archivováno 17. 12. 2014 na Wayback Machine
  5. Hampl Antonín [online]. historiecssd.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17. (česky)
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-26]. Dostupné online. (česky)
  7. Antonín Hampl [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-26]. Dostupné online. (česky)
  8. Hampl Antonín [online]. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [cit. 2014-12-16]. Dostupné online. (česky)
  9. Hamplov, část obce Hrádek u Rokycan [online]. www.hamplov.4fan.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6.
  • KULÍŠEK, Vítězslav. Politika druhé republiky (1938–1939): aneb první kolaps československé demokracie. 1. vyd. Brno: [s.n.], 2020. 314 s. ISBN 978-80-270-7832-5.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.