Antonín Bratršovský

V dětství nikdy neministroval, protože mezi ministranty v rodné farnosti nezapadl. Ale ozvalo se v něm volání po kněžství.

Studoval bohosloví v kněžském semináři v Litoměřicích (tehdy jediná státem tolerovaná /a kontrolovaná/ fakulta, kde se dalo na kněze vystudovat) a byl vysvěcen na kněze. Primiční mši svatou slavil v rodné Velké Losenici. Jeho prvním působištěm se staly Litoměřice, kde působil jako vikarista při katedrále sv. Štěpána. Po nějakém čase se stal farářem v obci Libuň.

V roce 1970 obdržel od litoměřického biskupa Štěpána Trochty pochvalný dekret a privilegium nosit synodalie.

V osmdesátých letech se stal farářem v Horním Tanvaldě, kde na tamní horské faře často vítal setkání křesťanské mládeže v rámci tzv. podzemní církve. Zde získal přezdívku "Padre". V roce 1990 se stal děkanem farnosti Jablonec nad Nisou. Zde se stal záhy velice oblíbeným, inspiroval založení

• církevní školy, která později nese jeho jméno
• diecézního časopisu Zdislava,
• časopisu pro ministranty Tarsicius a
• v závěru života se podílel i na vzniku časopisu pro katolické dívky s názvem „IN“.

Pořádal také ministrantské tábory na uprázdněných farách hlavně libereckého vikariátu. Za svého působení rekonstruoval velké množství kostelů v Jizerských horách, např. v Bedřichově, v Janově nad Nisou aj. V závěru jeho života začali v Jablonci vypomáhat kaplani. Ve své funkci působil až do konce svého života.