Antroposofie
Antroposofie (někdy též anthroposofie či antropozofie) je esoterická nauka odvozená od teosofie nabízející mystický vhled do podstaty člověka, přírody a nadsmyslově duchovních světů. Antroposofie se „při prozkoumávání duchovního světa zaměřuje na dosáhnutí přesnosti a srozumitelnosti přírodovědeckého výzkumu fyzického světa“.[1] Založená byla rakouským filosofem Rudolfem Steinerem (1861–1925).[2]
Charakteristika
Název je odvozen z řeckého anthrópos („člověk“) a sofia („moudrost“) v záměrném kontrastu k označení teosofie poté, co se Steiner rozešel s Theosofickou společností Annie Besantové. Antroposofie mimo jiné vychází z teosofie rosekruciánů, kterou, jak sám Steiner říká: „přizpůsobil do formy přiměřené dnešní době“. Později jsou do ní stále častěji vnášeny prvky křesťanství.[3] Antroposofie byla velmi rozšířena počátkem 20. století a ve své střízlivější podobě je základem kontroverzní (steinerovské) waldorfské pedagogiky.[4] V praxi je antroposofická filozofie využívána zejména při výuce pacientů s duševními poruchami (Camphillské hnutí), při alternativním způsobu hospodaření (biodynamickém zemědělství), v antroposofické medicíně (kombinace alternativní, homeopatické a bylinkářské medicíny)[5] a v etickém bankovnictví (sociální alternativa bankovních půjček a investic).[1][6] Antroposofická společnost má své mezinárodní sídlo (Goetheanum) v Dornachu ve Švýcarsku.
Gnozeologie
Steiner sám charakterizuje antroposofii těmito slovy: Jako antroposofii označuji vědecký výzkum duchovního světa, který prohlédá jednostrannosti pouhého poznávání přírody i jednostrannosti obvyklé mystiky a který, než se pokusí proniknout do nadsmyslového světa, nejprve v poznávající duši rozvíjí síly, které běžné vědomí ani běžná věda nepoužívá, a které umožňují do něho proniknout.[7]
Metafyzika
Člověk podle Steinera existuje od samého počátku vývoje kosmu. Vývoj vesmíru není ničím jiným než postupným vývojem a osvobozováním člověka. Ten byl zprvu duchovní bytostí žijící v oblasti božského duchovního světa. Od něho se lidé odpoutali a propadli se tak do hmotného světa, ze kterého nyní postupně stoupají a obohaceni se vracejí ke světu duchovnímu. Protože se člověk vyvíjí současně s okolním světem, má jeho vývoj zákonité souvislosti s neživou i živou přírodou, se sluncem i planetami a lze mezi nimi nalézt četné paralely.
Antroposofické učení předpokládá, že člověk je tvořen 1. tělem, 2. duší a 3. duchem a že smrtelné tělo podléhá zákonům dědičnosti, duše osudu, duch zákonům reinkarnace (znovuvtělení).[8] Základní hmotnou část lidské bytosti představuje podle antroposofie fyzické tělo složené z „minerálů“. Oživujícím elementem jinak mrtvé hmoty je éterné tělo (životní tělo, tělo utvářejících sil). Astrální tělo (duševní tělo, tělo pocitové) dává bytosti vědomí, možnost vnímat a schopnost přetvářet vnější podněty na vnitřní prožitky.
Za specificky lidský rys pokládal Steiner čtvrtý článek, jímž je 4. já. Jeho hlavním projevem je vědomí vlastní existence a schopnost regulovat své city a pudy myšlením, což již ostatní živočichové nedovedou. Schránu nesoucí lidské já Steiner v raném období označoval termínem kauzální tělo.
Podle Rudolfa Steinera dále existují vyšší články člověka, kterými jsou: 5. manas (duše vědomá, „duchovní já“) (tzv. „obrácené já“), 6. buddhi („životní duch“), 7. átman („duchovní člověk“).[3]
Chápání ducha, v souladu s duchovní vědou, nemá být podle Steinera pouze teoretickým názorem, ale má být obsahem života a životní silou. Jen když se učiníme schopnými zesílit své chápání světa tak, že se toto chápání stane v nás skutečně živým, pak pochopení splní svoji vlastní úlohu. Pro ty, kdo se zcela ze své svobodné vůle rozhodnou pracovat na zušlechtění své duchoví bytosti, aby mohli vstoupit na stezku vyššího pokroku, Steiner sestavil základní poučky a vysvětlivky, jak musí být postupováno při meditování či cvičeních a k čemu meditování a cvičení vede.
Kritika antroposofie
Volkmar Wölk ve své knize o ekofašismu tvrdí, že podle Steinerovy esoterické evoluční teorie, která je součástí antroposofie, se lidstvo dělí na jednotlivé rasy či plemena.[9] Řady ras se během tisíciletí postupně vyvíjely, přičemž každá z nových se vyznačovala oproti předchozím vyšší úrovní rozvoje vnitřního vědomí.[10] Tato rasová teorie, postavená na stejné doktríně jako teosofie, je podle Staudenmaiera a Biehlové integrální součástí antroposofické kosmologie.[11]
Český klub skeptiků Sisyfos hodnotí Steinerovo učení slovy: „Převážná většina jeho názorů jsou buď náboženské nebo okultní představy a především vlastní absurdní fantazie, které jsou v rozporu s vědeckými poznatky evolučními, fyzikálními i medicínskými. Jeho učení patří do takových oblastí, jako je pseudověda, mystika a magie.“[12] Zároveň tvrdí, že žádná ze Steinerových předpovědí se neuskutečnila.[12]
Příznivci antroposofie
Příznivci antroposofie byly a jsou i některé výrazné osobnosti veřejného života. Patří mezi ně např.:
- nositel Pullitzerovy ceny a laureát Nobelovy ceny za literaturu Saul Bellow[13]
- literát a literární teoretik Andrej Bělyj[14][15]
- básník Christian Morgenstern
- hudební skladatel Alois Hába
- performer, sochař, malíř, estetik, filozof a teoretik umění Joseph Beuys[16]
- malíř, grafik a teoretik umění Vasilij Kandinskij[17][18]
- filmový režisér a scenárista Andrej Tarkovskij[19]
- dirigent Bruno Walter[20]
- Owen Barfield, člen britské literární skupiny Inklings
- norský básník Olav Aukrust
- německý podnikatel Götz W. Werner, zakladatel drogistického řetězce dm-drogerie markt
- americký fyzik, profesor Arthur Zajonc
- olomoucký, německy mluvící malíř Rudolf Michalik
V České republice se k myšlenkám Rudolfa Steinera hlásí Klíčové hnutí Taťány Fischerové.[21] S antroposofickými principy pracují také waldorfské školy,[22] což bývá někdy terčem kritiky.[23]
Odkazy
Reference
- Robert McDermott, The Essential Steiner, ISBN 0-06-065345-0, pp. 3–11, 392–5
- Robert A. McDermott, "Rudolf Steiner and Anthroposophy", in Faivre and Needleman, Modern Esoteric Spirituality, ISBN 0-8245-1444-0, p. 288ff
- Rudolf Steiner, Theosofie rosekruciánů
- MALINA, Jaroslav, a kol. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009 [cit. 2010-08-27]. Heslo antropozofie, s. 256. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-560-0.
- What is Anthroposophically Extended Medicine?. www.anthroposophy.org.nz [online]. [cit. 02-02-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-02-2007.
- Heiner Ullrich, "Rudolf Steiner", Prospects: the quarterly review of comparative education (Paris, UNESCO: International Bureau of Education), vol. XXIV, no. 3/4, 1994, p. 555–572.
- STEINER, Rudolf. Philosophie und Anthroposophie. Gesammelte Aufsätze. Dornach (Švýcarsko): Rudolf Steiner-Nachlassverwaltung ISBN 3727403500.
- Ostravská univerzita – Pedagogická fakulta, Autor: Doc. PhDr. Josef Mrhač, CSc., Ostrava 2005, Poznámky a teze k základním pedagogickým kategoriím a pojmům, str.2
- WÖLK, Volkmar. Neue Trends im ökofaschistischen Netzwerk …. [s.l.]: [s.n.], 1991. S. 120–121. (německy)
- BIEHL, Janet; STAUDENMAIER, Peter. Ekofašismus. [s.l.]: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-355-1. S. 58–59. (česky)
- BIEHL, Janet; STAUDENMAIER, Peter. Ekofašismus. [s.l.]: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-355-1. S. 58. (česky)
- HEŘT, Jiří. Stručný výkladový slovník českých skeptiků [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2007-09-06 [cit. 2013-01-14]. Heslo Antroposofie. Dostupné online.
- ^ Robert Fulford, "Bellow: the novelist as homespun philosopher", The National Post, October 23, 2000
- ^ Books and Writers, Andrey Bely
- J.D. Elsworth, Andrej Bely:A Critical Study of the Novels, Cambridge:1983, cf. [1]
- ^ John F. Moffitt, "Occultism in Avant-Garde Art: The Case of Joseph Beuys", Art Journal, Vol. 50, No. 1, (Spring, 1991), pp. 96–98
- Peg Weiss, "Kandinsky and Old Russia: The Artist as Ethnographer and Shaman", The Slavic and East European Journal, Vol. 41, No. 2 (Summer, 1997), pp. 371–373
- Arts Ablaze, Kandinsky: The Path to Abstraction 1908–1922
- Layla Alexander Garrett on Tarkovsky. www.acs.ucalgary.ca [online]. [cit. 02-09-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-09-2009.
- Bruno Walter, "Mein Weg zur Anthroposophie". In: Das Goetheanum 52 (1961), 418–2
- Klíčové hnutí: web
- USER, Super. Waldorfská škola Příbram - Často kladené dotazy. waldorf.pb.cz [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-20. (česky)
- Waldorf - People for Legal and Nonsectarian Schools (PLANS) - Concerns. www.waldorfcritics.org [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu antroposofie na Wikimedia Commons
vlastní stránky, příznivci:
- Antroposofická společnost v ČR – anthroposof.cz
- anthroposophieonline.net – „Freie Verwaltung des Nachlasses Rudolf Steiners“ („Volná správa Steinerova odkazu“)
- rudolf-steiner-handbuch.de – „Příručka Rudolfa Steinera“ (PDF, německy a anglicky)
- iencyklopedie.cz/antroposofie – heslo Antroposofie na iEncyklopedie.cz – náboženství, filozofie, humanitní obory, vytváří a provozuje Karmelitánské nakladatelství (heslo nedatováno, autor hesla neuveden)
- Gerard Kerkvliet: Anthroposophy and the Question of Race, webová verze zprávy nizozemských antroposofů, Anthroposophical Society in the Netherlands, 1.4.2000
- Martin Malec: Anthroposofie Rudolfa Steinera ve světle vývojové psychologie, seminární práce, Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie, 17.3.2008
- Peter Norman Waage: Humanism and Polemical Populism, časopis Humanist, Norwegian Human-Ethical Union, výtisk 03.2000
- Peter Norman Waage: New Myths about Rudolf Steiner, časopis Humanist, Norwegian Human-Ethical Union, výtisk 01.2001
- Franesa – Spolek pro anthroposofickou osvětu, anthroposofické knihy
kritika, skeptici:
- Antroposofie, Stručný výkladový slovník českých skeptiků, základ slovníku Jiří Heřt, web Českého klubu skeptiků Sisyfos sisyfos.cz (vytvoření hesla datováno 6.9.2007, autor hesla neuveden)
- Jiří Heřt: Antroposofie a waldorfské školství, sisyfos.cz (27.5.2006)
- Peter Staudenmaier: Antroposofie a ekofašismus, překlad Patrik Kníže, web Antify antifa.cz, 29.9.2006
- Sven Ove Hansson: Je antroposofie věda?, překlad článku z časopisu Indian Skeptic, sv. 6, c. 11, březen 1994, (Zpravodaj Sisyfa 2/1995)