Andrej Tarkovskij

Andrej Arseňjevič Tarkovskij (rusky Андрей Арсеньевич Тарковский, 4. dubna 1932 Zavražje, Ivanovská oblast29. prosince 1986 Neuilly-sur-Seine) byl ruský režisér, scenárista a herec, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších filmařů sovětské éry a světové kinematografie vůbec. Jeho díla se vyznačují velkou lyričností a obrazovou bohatostí.

Andrej Arseňjevič Tarkovskij
Narození4. dubna 1932
Zavraží
Úmrtí29. prosince 1986 (ve věku 54 let)
Paříž
Příčina úmrtíkarcinom plic
Místo pohřbeníRuský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
BydlištěPaříž (leden 1986 – prosinec 1986)
Moskva
Jurjevec
Alma materInstitut orientálních studií Ruské akademie věd
Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie
Povolánífilmový režisér, herec, střihač, scenárista, životopisec, filmový herec, divadelní režisér a režisér
ZaměstnavateléMosfilm (od 1961)
Vyšší kurzy pro scenáristy a režiséry
OceněníZlatý lev (1962)
Leninova cena (1990)
zasloužilý umělecký činovník RSFSR
národní umělec RSFSR
Nábož. vyznánípravoslaví
ChoťIrma Raush (1957–1970)
Larisa Tarkovskaya (1970–1986)
RodičeArsenij Tarkovskij
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Dětství a studia

Narodil se roku 1932 v Zavražie, Ivanovská Oblast jako syn Arsenije Tarkovského, významného ruského básníka a překladatele. Po rozvodu rodičů vyrůstal s matkou v Moskvě, odkud se v roce 1941 odstěhovali na venkov. O dva roky později nastoupil na gymnázium v Moskvě, kde rozšiřoval svůj zájem o umělecké obory, navštěvoval několik uměleckých kurzů.

Po překonání vážné plicní choroby studoval od roku 1950 na moskevské univerzitě orientalistiku a geologii. Během studií se účastnil i několika expedicí na Sibiř. V letech 1956–1960 se věnoval studiím na vysoké filmové škole VGIK pod vedením Michaila Romma, během nichž vznikly jeho první filmy Zabijáci a Dnes se nikam nejede. V Chruščovově éře se mírně povolily poměry v SSSR, studenti tedy měli určitý přístup ke kultuře Západní Evropy a USA, což ovlivnilo budoucí tvorbu mladého Andreje. Také se zde seznámil se svým pozdějším přítelem Andrejem Končalovským, se kterým i spolupracoval na svém absolventském filmu Válec a Housle. Krátce po zakončení studií se oženil s herečkou Irmou Raušovou, matkou svého jediného syna Arsenije.

Aktivní tvorba

Již jeho první celovečerní film, Ivanovo dětství (1962), vzbudil velkou pozornost a obdržel mimo jiné Zlatého lva na Filmovém festivalu v Benátkách. Jeho existencionalistický rozměr se příliš neshodoval s tehdejším sovětským obrazem 2. světové války a Tarkovskij se již pomalu dostával do hledáčku režimu.

Když byl jeho další film Andrej Rublev (1966) o pochmurném životě významného malíře vyhodnocen jako alegorie tuhého sovětského systému, byl i přes svá mnohá ocenění (Zvláštní cena poroty na Festivalu v Cannes 1968) až do roku 1973 zakázán, poté vyšel v mnohokrát ořezané verzi. Tímto svým dílem se Tarkovskij zařazuje k nekonformním umělcům a až do roku 1972 nemůže natáčet žádné filmy.

Jeho návrat na post režiséra přišel a ve chvíli, kdy byl režimem vybrán jako vhodný adept na vytvoření protiváhy Kubrickových veleúspěšných Vesmírných odyseí. Jeho zpracování románu Stanislava Lema Solaris z roku 1972 se znovu dočkal velkých ohlasů, a to jak v Cannes, tak na festivalu v Londýně. Autor předlohy byl filmovým zpracováním a údajným překroucením myšlenek díla velmi rozhořčen.

Po autobiografickém Zrcadle (1975), který byl uvolněn pouze v omezené distribuci, zpracoval Piknik u cesty bratrů Strugackých. Film pod názvem Stalker (1979) se znovu nedočkal distribuce a Tarkovskij byl raději vyslán na studijní umělecký pobyt do Itálie, kde cestoval, přednášel a připravoval svůj další snímek Nostalgie (1983). Tento pohled do nitra Rusa, který srovnává život v Itálii a SSSR už překročil hranici únosnosti a přímo na festivalu v Cannes, kde byl oceněn, proti němu otevřeně vystupoval Sergej Bondarčuk, tehdejší dvorní režisér sovětského režimu. Tlak na Tarkovského poté natolik narostl, že se rozhodl k emigraci.

Svůj poslední film s názvem Oběť (1985) již točil ve švédské produkci. Krátce poté prvně propukají jeho zdravotní potíže. Celý rok 1986 již tráví v různých léčebných zařízeních po Evropě, knižně ještě vychází jeho teoretická práce o filmu „Zapečetěný čas“. Zhruba ve dvě hodiny ráno dne 29. prosince 1986 umírá na nádorové onemocnění. Je pohřben na pravoslavném hřbitově Saint-Geneviéve-des-boisPaříže.

Filmografie

Režijní

  • Zabijáci (Убийцы, 1958)
  • Dnes se nikam nejede (Сегодня увольнения не будет, 1959)
  • Válec a housle (Каток и скрипка, 1960)
  • Ivanovo dětství (Иваново детство, 1962)
  • Andrej Rublev (Андрей Рублёв, 1966)
  • Solaris (Солярис, 1972)
  • Zrcadlo (Зеркало, 1975)
  • Stalker (Сталкер, 1979)
  • Nostalgie (Nostalghia, italsky, 1983)
  • Oběť (Offret, švédsky, 1986)

Herecká

  • Zabijáci (Убийцы, 1958)
  • Dnes se nikam nejede (Сегодня увольнения не будет, 1959)
  • Je mi 20 let (Мне двадцать лет, 1964)
  • Sergej Lazo (Сергей Лазо, 1968)

Odkazy

Literatura

Z české bibliografie

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.