Andrej Tarkovskij
Andrej Arseňjevič Tarkovskij (rusky Андрей Арсеньевич Тарковский, 4. dubna 1932 Zavražje, Ivanovská oblast – 29. prosince 1986 Neuilly-sur-Seine) byl ruský režisér, scenárista a herec, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších filmařů sovětské éry a světové kinematografie vůbec. Jeho díla se vyznačují velkou lyričností a obrazovou bohatostí.
| Andrej Arseňjevič Tarkovskij | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. dubna 1932 Zavraží |
| Úmrtí | 29. prosince 1986 (ve věku 54 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | karcinom plic |
| Místo pohřbení | Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois |
| Bydliště | Paříž (leden 1986 – prosinec 1986) Moskva Jurjevec |
| Alma mater | Institut orientálních studií Ruské akademie věd Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie |
| Povolání | filmový režisér, herec, střihač, scenárista, životopisec, filmový herec, divadelní režisér a režisér |
| Zaměstnavatelé | Mosfilm (od 1961) Vyšší kurzy pro scenáristy a režiséry |
| Ocenění | Zlatý lev (1962) Leninova cena (1990) zasloužilý umělecký činovník RSFSR národní umělec RSFSR |
| Nábož. vyznání | pravoslaví |
| Choť | Irma Raush (1957–1970) Larisa Tarkovskaya (1970–1986) |
| Rodiče | Arsenij Tarkovskij |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Dětství a studia
Narodil se roku 1932 v Zavražie, Ivanovská Oblast jako syn Arsenije Tarkovského, významného ruského básníka a překladatele. Po rozvodu rodičů vyrůstal s matkou v Moskvě, odkud se v roce 1941 odstěhovali na venkov. O dva roky později nastoupil na gymnázium v Moskvě, kde rozšiřoval svůj zájem o umělecké obory, navštěvoval několik uměleckých kurzů.
Po překonání vážné plicní choroby studoval od roku 1950 na moskevské univerzitě orientalistiku a geologii. Během studií se účastnil i několika expedicí na Sibiř. V letech 1956–1960 se věnoval studiím na vysoké filmové škole VGIK pod vedením Michaila Romma, během nichž vznikly jeho první filmy Zabijáci a Dnes se nikam nejede. V Chruščovově éře se mírně povolily poměry v SSSR, studenti tedy měli určitý přístup ke kultuře Západní Evropy a USA, což ovlivnilo budoucí tvorbu mladého Andreje. Také se zde seznámil se svým pozdějším přítelem Andrejem Končalovským, se kterým i spolupracoval na svém absolventském filmu Válec a Housle. Krátce po zakončení studií se oženil s herečkou Irmou Raušovou, matkou svého jediného syna Arsenije.
Aktivní tvorba
Již jeho první celovečerní film, Ivanovo dětství (1962), vzbudil velkou pozornost a obdržel mimo jiné Zlatého lva na Filmovém festivalu v Benátkách. Jeho existencionalistický rozměr se příliš neshodoval s tehdejším sovětským obrazem 2. světové války a Tarkovskij se již pomalu dostával do hledáčku režimu.
Když byl jeho další film Andrej Rublev (1966) o pochmurném životě významného malíře vyhodnocen jako alegorie tuhého sovětského systému, byl i přes svá mnohá ocenění (Zvláštní cena poroty na Festivalu v Cannes 1968) až do roku 1973 zakázán, poté vyšel v mnohokrát ořezané verzi. Tímto svým dílem se Tarkovskij zařazuje k nekonformním umělcům a až do roku 1972 nemůže natáčet žádné filmy.
Jeho návrat na post režiséra přišel a ve chvíli, kdy byl režimem vybrán jako vhodný adept na vytvoření protiváhy Kubrickových veleúspěšných Vesmírných odyseí. Jeho zpracování románu Stanislava Lema Solaris z roku 1972 se znovu dočkal velkých ohlasů, a to jak v Cannes, tak na festivalu v Londýně. Autor předlohy byl filmovým zpracováním a údajným překroucením myšlenek díla velmi rozhořčen.
Po autobiografickém Zrcadle (1975), který byl uvolněn pouze v omezené distribuci, zpracoval Piknik u cesty bratrů Strugackých. Film pod názvem Stalker (1979) se znovu nedočkal distribuce a Tarkovskij byl raději vyslán na studijní umělecký pobyt do Itálie, kde cestoval, přednášel a připravoval svůj další snímek Nostalgie (1983). Tento pohled do nitra Rusa, který srovnává život v Itálii a SSSR už překročil hranici únosnosti a přímo na festivalu v Cannes, kde byl oceněn, proti němu otevřeně vystupoval Sergej Bondarčuk, tehdejší dvorní režisér sovětského režimu. Tlak na Tarkovského poté natolik narostl, že se rozhodl k emigraci.
Svůj poslední film s názvem Oběť (1985) již točil ve švédské produkci. Krátce poté prvně propukají jeho zdravotní potíže. Celý rok 1986 již tráví v různých léčebných zařízeních po Evropě, knižně ještě vychází jeho teoretická práce o filmu „Zapečetěný čas“. Zhruba ve dvě hodiny ráno dne 29. prosince 1986 umírá na nádorové onemocnění. Je pohřben na pravoslavném hřbitově Saint-Geneviéve-des-bois u Paříže.
Filmografie
Režijní
- Zabijáci (Убийцы, 1958)
- Dnes se nikam nejede (Сегодня увольнения не будет, 1959)
- Válec a housle (Каток и скрипка, 1960)
- Ivanovo dětství (Иваново детство, 1962)
- Andrej Rublev (Андрей Рублёв, 1966)
- Solaris (Солярис, 1972)
- Zrcadlo (Зеркало, 1975)
- Stalker (Сталкер, 1979)
- Nostalgie (Nostalghia, italsky, 1983)
- Oběť (Offret, švédsky, 1986)
Odkazy
Literatura
- Z české bibliografie
- Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Krása je symbolem pravdy. Rozhovory, eseje, přednášky, korespondence, filmové scénáře a jiné texty 1954–1986 (Camera obscura, Příbram, 2005, 2011) ISBN 978-80-903678-5-2
- Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas (Camera obscura, Příbram, Svatá Hora, 2009)[nedostupný zdroj] ISBN 80-903678-4-4
- FILIMONOV, Viktor. Andrej Tarkovskij : skutečnost a sny o domově. Překlad Michal Téra. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2018. 557 s. ISBN 978-80-7465-361-2.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Arseňjevič Tarkovskij na Wikimedia Commons
Osoba Andrej Arseňjevič Tarkovskij ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Andrej Tarkovskij
- Andrej Tarkovskij v Internet Movie Database (anglicky)
- Andrej Tarkovskij – české stránky
- Andrej Arseňjevič Tarkovskij: Krása je symbolem pravdy. Rozhovory, eseje, přednášky, korespondence,filmové scénáře a jiné texty 1954–1986 (Camera obscura, Příbram, Svatá Hora, 2005, 2011) ISBN 80-903678-5-2
- Andrej Arseňjevič Tarkovskij: Zapečetěný čas (Camera obscura, Příbram, Svatá Hora, 2009) ISBN 80-903678-4-4
- SUCHÁNEK, Vladimír: Dvanáct andělů pro Andreje Tarkovského
