Tenis na Letních olympijských hrách 1908

Venkovní soutěže olympijského turnaje proběhly v dějišti Wimbledonu na travnatých dvorcích All England Lawn Tennis and Croquet Clubu, tehdy stále ležícího na původní adrese v ulici Worple Road. Tato část se konala mezi 6.–11. červencem 1908. O dva měsíce dříve, od 6. do 11. května 1908, měl olympijskou premiéru halový turnaj. Ten se odehrál v Queen's Clubu na kurtech s dřevěným povrchem.[1] Oficiální název halových dvorců zněl „covered courts“ (kryté kurty).

Olympijských her se zúčastnilo celkem 50 tenistů, z toho 40 mužů a 10 žen, kteří reprezentovali deset států. Pět zemí zaznamenalo na tenisovém turnaji premiérovou účast. Dva hráči Les Poidevin a wimbledonský vítěz Tony Wilding byli nominováni za Australasii, ale pro administrativní chybu do turnaje vůbec nenastoupili.

Poražení semifinalisté poprvé automaticky nezískali bronzové medaile. Podle herního plánu tak měl být mezi nimi sehrán zápas o třetí místo. Ten se však uskutečnil pouze ve dvou ze šesti soutěží – ženské halové dvouhře a mužské halové čtyřhře.

Všechny zlaté kovy vybojovali reprezentanti hostující země – Velké Británie. Dvě zlata si z halového turnaje odvezl wimbledonský šampion Arthur Gore. Prvním olympijským vítězem v tenisu, jenž vyhrál na více než jediných hrách, se stal Brit Reginald Doherty. Triumfem z venkovní čtyřhry s Georgem Hillyardem navázal na dvě zlaté medaile z pařížské Letní olympiády 1900.

Finále dvouhry žen

Celkově nastoupilo padesát tenistů z deseti zemí (pět jich zažívalo premiéru):

• Čechy (BOH) – 4
• Jihoafrická republika (RSA) – 3
• Kanada (CAN) – 3
• Francie (FRA) – 1
• Maďarsko (HUN) – 3
• Německo (GER) – 5
• Nizozemsko (NED) – 2
• Rakousko (AUT) – 3
• Švédsko (SWE) – 4
• Velká Británie (GBR) – 22