Anthony Fiala

V roce 1901 se Fiala jako fotograf a zástupce veltitele zúčastnil polární expedice Baldwin-Ziegler do Země Františka Josefa s cílem dobýt dosud nedosažený severní pól. Podnikatel William Ziegler (1843–1905), který vydělal jmění díky obchodu s práškem do pečiva, na něj poskytl potřebné prostředky, vedoucí expedice Evelyn Briggs Baldwin potom dle tisku „neomezené prostředky“[4]. Díky tomu byla výprava dobře vybavena. Tým 42 Američanů, Skandinávců a Rusů měl zásoby na tři roky, více než 400 saňových psů a 15 poníků. Základní stanoviště Camp Ziegler bylo zřízeno na ostrově Alger v souostroví Země Františka Josefa. Fiala expedici zdokumentoval na četných fotografiích a pro National Geographic Society pořídil též první filmové záznamy Arktidy.[5] Poté, co byla v lednu 1902 vytvořena skladiště pro plánovaný postup na severní pól, Baldwin, Fiala a umělec a amatérský vědec Russell Williams Porter podnikli exkurzi na Jacksonův ostrov, kde v letech 1895/96 zimovali norští polárníci Fridtjof Nansen a Hjalmar Johansen. V létě Baldwin přerušil výpravu, aniž by se pokusil dosáhnout severního pólu.

Amerika 1903 v Teplitzbai (Foto: Fiala)

Ziegler byl výsledky expedice zklamaný a spolupráci s Baldwinem ukončil. Byl ale připraven financovat druhý pokus a Fialu pověřil vedením další výpravy. Důkazem pověsti, které se Fiala těšil, byla skutečnost, že i přes špatné zkušenosti z expedice Baldwin-Ziegler bylo několik jejích účastníků připraveno jet do Země Františka Josefa znovu. Vědecký program byl tentokrát koordinován National Geographic Society a svěřen do rukou Fialova zástupce Williama Johna Peterse (1863–1942), který již vedl několik geologických expedic na Aljašku. Devětatřicetičlenný tým tvořili téměř výhradně Američané, byli tam jen tři Norové a jeden Angličan.

Na palubě lodi America bylo naloženo také přes 200 psů a 30 poníků. Díky příznivým ledovým podmínkám v létě 1903 loď dosáhla zeměpisné šířky 82° 14′ Severně a nakonec zakotvila v zátoce Teplitzbai na Rudolfově ostrově. Dne 21. prosince byla však America rozdrcena ledem zmrzlého moře a potopena. Dne 7. března zahájil Fiala postup na sever s 26 muži, 16 poníky a 13 psími spřeženími, ale po čtyřech dnech jej přerušil, aby mohl upravit materiál a zredukovat doprovod. Druhý pokus, tentokrát se 14 muži, 7 poníky a 9 psích spřežení, začal 25. března a skončil o dva dny později.[6] Velká část expedičního týmu byla demoralizovaná. Fiala vedl muže k mysu Flora, kde se očekávala zásobovací loď na léto, ale ta nepřijela. Po druhém zimování zahájil Fiala 15. března 1905 svůj třetí pokus o cestu na sever. Těsně před 82. stupněm se nakonec projektu vzdal. Na konci července 1905 dosáhla pozice výpravy záchranná loď Terra Nova, která muže z Fialovy expedice dopravila domů. Fiala nakonec nebyl při svých pokusech o moc blíže severnímu pólu než Baldwin. Vědecký výtěžek expedice byl však podstatně větší, zejména díky Fialově dokonalé fotodokumentaci.[7] Úspěch výpravy zastiňovala jedině smrt norského topiče expedice Sigurda B. Myhreho, ke které došlo za záhadných okolností.[8]

Sáně expedice Fiala-Ziegler na 82. stupni severní šířky (Foto: Fiala)

V letech 1913–1914 Fiala jako kameraman doprovázel tehdy již bývalého amerického prezidenta Theodora Roosevelta na Roosevelt-Rondonově vědecké expedici do povodí Amazonky v Brazílii.

Účastníci expedice Roosevelt-Rondon do Amazonie (Fiala zcela vlevo, Theodore Roosevelt uprostřed)

Během první světové války sloužil v americké armádě na území USA a byl povýšen na majora.[9]

Po válce Fiala založil společnost Fiala Outfits, která provozovala „Adventure Shop“ s přilehlou střelnicí v New Yorku.[10][11] Prodávalo se vybavení pro expedice i sportovní a kempingové zboží.[12] Až do své smrti zůstal prezidentem společnosti.[3] Jejím logem byl lední medvěd.

Ve 20. letech měl řadu přednášek, ve kterých mimo jiné zastával názor, že mamuti stále mohou žít v ruské Arktidě. Dokonce vyšel na veřejnost s plány vydat se sám na Sibiř, aby je našel.[13] Roku 1928 oznámil, že chce vést novou výpravu na severní pól. Tři až čtyři muži měli řídit dva traktory ze Země Františka Josefa přes pól na Ellesmerův ostrov. Jeden z traktorů měl zůstat na pólu jako důkaz, že se k němu výprava dostala.[9] Tento plán však opět nebyl realizován.

Ovládal češtinu a byl v kontaktu s českou komunitou v USA. Jeho polárnické úspěchy byly komentovány rovněž v česky psaném americkém tisku, mj. v týdeníku Květy Americké.

Anthony Fiala zemřel v roce 1958 ve věku 80 let. Je pohřben se svou manželkou Mary Clare Puryear Fiala (1873–1954) na Arlingtonském národním hřbitově ve Washingtonu D. C.[9][14] Pohřbeni jsou zde i jejich potomci Anthony Fiala Junior (1907–1981), Rieda Fiala (1909–1987) a Mary Maury Lazarovich-Hrebelianovich (1910–2012).

• Troop "C" in Service : An Account of the Part Played by Troop "C" of New York Volunteer Cavalry in the Spanish-American War of 1898. Eagle, Brooklyn 1899.
• Fighting the Polar Ice. Doubleday, Page & Company, New York 1907 (Digitalizováno).
• Two Years in the Arctic. I. Shipwrecked above the 81°. McClure’s Magazine. Svazek 26, č. 4, 1906, s. 341–357 (Digitalizováno).
• Two Years in the Arctic. II. The Advance North in the Darkness. McClure’s Magazine. Svazek 26, č. 5, 1906, s. 471–484 (Digitalizováno).

• A Dash for the North Pole, 1909 (detail 1, detail 2)
• Theodore Roosevelt and expedition party on the Amazon River, 1913–1914
• The River of Doubt, 1928 (část 1, část 2)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anthony Fiala na německé Wikipedii.

• P. J. Capelotti: The Greatest Show in the Arctic: The American Exploration of Franz Josef Land, 1898–1905. University of Oklahoma Press, Norman (Oklahoma) 2016. ISBN 978-0-8061-5222-6. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anthony Fiala na Wikimedia Commons
• Květy Americké, 1903