Anouk Aimée

Anouk Aimée, rodným jménem Françoise Judith Sorya Dreyfus (* 27. dubna 1932 Paříž) je francouzská filmová a divadelní herečka, držitelka několika filmových cen, známá především svou krásou a rolemi ve filmech Sladký život a Muž a žena.

Anouk Aimée
Anouk Aimée v roce 2007 na Filmovém festivalu v Cannes
Rodné jménoFrançoise Judith Sorya Dreyfus
Narození27. dubna 1932 (89 let)
Paříž, Francie Francie
Alma materSt Leonards-Mayfield School
Aktivní roky1946–dodnes
Manžel(ka)Nico Papatakis (1951–1955)
Pierre Barouh (1966–1969)
Albert Finney (1970–1978)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

Narodila se v Paříži, jejími rodiči byli herci Henri Murray (rozený Dreyfus) a Geneviève Sorya (rozená Durandová). Její otec byl Žid a matka byla katolička, ona sama byla vychovávána v katolické víře ale jako dospělá konvertovala k judaismu.

Jako mladá studovala na École de la rue Milton v Paříži a na několika dalších školách, v marseillské opeře se učila tanci a v Londýně se věnovala divadlu. V roce 1946 jako čtrnáctiletá debutovala ve filmu. O tři roky později přijala své umělecké jméno, které pro ní navrhl Jacques Prévert při psaní scénáře k filmu Milenci z Verony (1949). Slůvko „Aimée“ znamená ve francouzštině „milovaný“.

Anouk Aimée v roce 1963

V padesátých letech 20. století se nejdřív objevila v několika méně známých filmech, pak natočila společně s Gérardem Philipem snímek Pod pokličkou (1957), adaptaci stejnojmenného románu Ěmila Zoly a film Milenci z Montparnassu (1958) o tragickém životě italského malíře Amedea Modiglianiho.

V šedesátých letech se objevila v řadě významných filmů známých režisérů (včetně mnoha italských titulů), například v slavném Felliniho snímku Sladký život (1960), ve filmu Lola (1961) od Jacquesa Demyho, dalším Felliniho snímku 8 a půl (1963) nebo v Justine (1969) režiséra George Cukora. Vůbec největším úspěchem byla ale hlavní role v mezinárodně úspěšném filmu Muž a žena (1966), do které jí doporučil Jean-Louis Trintignant a za který získala Zlatý glóbus a cenu Britské akademie filmového a televizního umění.

Po roce 1969 měla několikaletou hereckou přestávku a na konci sedmdesátých let i v následující dekádě se na plátně objevovala sporadičtěji. V tomto období hrála například ve filmové mozaice Ať žije život (1984) režiséra Clauda Leloucha nebo v jeho snímku Muž a žena po 20 letech (1986), pokračování dřívějšího filmu. V devadesátých letech začala hrát rovněž v televizních snímcích.

V roce 2002 obdržela Čestného Césara, o rok později čestného Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu a v roce 2010 jí byla udělena čestná ruská národní filmová cena Zlatý orel.

Byla celkem čtyřikrát vdaná, nejdřív s Edouardem Zimmermannem (únor 1949 – říjen 1950), pak s filmovým režisérem Nicom Papatakisem (srpen 1951 – říjen 1955), jejím třetím mužem byl herec a filmový producent Pierre Barouh (duben 1966 – březen 1969) a posledním herec Albert Finney (srpen 1970 – červen 1978). Z manželství s Papatakisem se narodila dcera Manuela Papatakis (*1951).

Filmografie (výběr)

Celovečerní filmy

Televize
  • 1997 : Biblické příběhy: Šalamoun (TV film) (Solomon), televizní film, režie Roger Young
  • 2000 : Victoria, nebo bolest žen (Victoire, ou la douleur des femmes), televizní seriál, režie Nadine Trintignant
  • 2002 : Napoleon (Napoléon), televizní seriál, režie Yves Simoneau

Ocenění
Ocenění
Nominace

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.