Anolis šedý

Anolis šedý
	Samec ukazující lalok
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Reptilia);
Podtřída	Lepidosauria;
Řád	šupinatí (Squamata);
Podřád	ještěři (Sauria);
Čeleď	leguánovití (Iguanidae);
Rod	Anolis;
Binomické jméno
	Anolis sagrei; André Marie Constant Duméril and Bibron
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anolis šedý (Anolis sagrei), známý také jako anolis bahamský nebo anolis de la Sagra,[1] je ještěrka původem z Kuby a Baham. Byl široce introdukován na další místa, tím že byl prodáván jako domácí zvíře a nyní jej lze nalézt na Floridě, v Georgii, Texasu, Louisianě, Mississippi, Alabamě, Havaji a v Jižní Kalifornii.[2][3][4] Byl také dovezen na další karibské ostrovy a na Tchaj-wan v Asii.

Tento druh je vysoce invazní.[5] V místech své introdukce dosahuje výjimečně vysokých populačních hustot, je schopen obsadit nová teritoria velmi rychle a konkurovat i konzumovat mnoho původních druhů ještěrek.[6][7][8] Zavlečení anolise šedého do Spojených států na počátku sedmdesátých let 20. století [9] změnilo chování a spustilo negativní vliv na populace původního anolise rudokrkého (Anolis carolinensis, známý také jako anolis zelený), kterého vytlačil do vrcholků stromů.

Nomenklatura

Anolis šedý patří do čeledi leguánovití (Iguanidae) a rodu Anolis. Tento druh zahrnuje následujících 6 poddruhů [10]:

N. s. Ordinatus
N. sagre
N. s. Mayensis
N. s. Greyi
N. s. Luteosignifer
N. s. Nelsoni

Druh popsal v roce 1837 francouzský zoolog profesor anatomie André Marie Constant Duméril a francouzský zoolog a herpetolog Gabriel Bibron jako Anolis sagrei.

Výskyt

Původně se anolis šedý vyskytoval pouze na Kubě a na Bahamských ostrovech, ale nyní se nachází na Haiti a hlavně na Floridě, kde byl široce rozšířen.

Popis

Samec ukazující svůj lalok

Anolis šedý je normálně světle hnědé barvy s tmavšími hnědými nebo černými značkami na zádech a několika světlými čarami na bocích. Podobně jako u jiných anolisů dokáže měnit barvu, v tomto případě tmavě hnědou do černé. Jeho lalok je zbarven od žluté do oranžovo-červené. Samci anolise šedého mohou dorůstat velikosti samců anolise rudokrkého, kolem 17,8–20,3 cm (7,0–8,0 in) délky, u některých jedinců až 22,9 cm (9,0 in). Velikost samice je také podobná velikosti anolise rudokrkého: 7,6–15 cm (3,0–5,9 in). Hlava samce anolise šedého je menší než u anolise rudokrkého. Ocas anolise šedého má také hřeben, který se táhne až za jeho hlavu, zatímco u anolise rudokrkého chybí.

Chování

Potrava

Anolis šedý se živí malými členovci, např. šváby, můrami, mravenci, kobylkami, cvrčky, moučnými červy, pavouky a larvami zavíječe voskového. Může se živit také jinými ještěrkami, jako scinky, anolisy rudokrkými, vajíčky ještěrek, svými vlastními svlečkami a odloučenými ocasy. Pokud jsou v blízkosti vody, živí se vodními členovci či malými rybami - téměř vším, co se vejde do jejich tlamy.

Svlékání

Hlava Samice

Anolis šedý svléká kůži po malých kusech, na rozdíl od některých jiných plazů, kteří svlékají kůži v jednom velkém kuse. Anolisové svlečenou kůži konzumují, aby si doplnili zásobu vápníku.[11] V zajetí se může při nízké vlhkosti svlékaná kůže přilepit na anolise. Nesvlečená vrstva kůže se může hromadit kolem očí, znemožnit mu příjem potravy a může vést ke hladovění. Tomu lze zabránit udržováním vysoké vlhkosti.

Samice; Florida

Mládě z ostrova Grand Cayman

Predace

Anolis šedý může jako obranný mechanismus odloučit většinu svého ocasu, když je pronásledován nebo chycen. Část, která se odlomí, se dále pohybuje, možná aby odvedla pozornost a umožnila ještěrce uniknout. Ztracený ocas později částečně dorůstá.[12] V případě vyrušení kouše, močí nebo defekuje. Mezi jeho predátory patří krysy, hadi, ptáci a mnoho větších zvířat, např. kočky.

Nedávno publikovaná práce na experimentálně zavlečených populacích na Bahamách ukázala, že velikost těla u anolise šedého nemusí být ovlivněna predací, jak se dříve myslelo.[13]

Komunikace

Anolisové používají vizuální znaky jako svůj primární způsob komunikace.[14] Poslední důkazy však naznačují, že samci jsou schopni vnímat i chemické stopy, které zanechávají samice.[15]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brown anole na anglické Wikipedii.

Common Name: Anole - Bahaman [online]. The Central Pets Educational Foundation [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-21. (anglicky)
Gary Nafis. Non-Native Reptiles and Amphibians Established In California [online]. CaliforniaHerps.com, 2013 [cit. 2013-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-06. (anglicky)
Glorioso, Brad Michael. Amphibians and Reptiles of Louisiana [online]. Dostupné online. (anglicky)
Glover, Joel D. Brown Anole [online]. Outdoor Alabama [cit. 2018-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-25. (anglicky)
KOLBE, J.J.; GLOR, R.E.; SCHETTINO, L.R.; LARA, A.C.; LARSON, A.; LOSOS, J.B. 'Genetic variation increases during biological invasion by a Cuban lizard. Nature. 2004, s. 177–181. DOI 10.1038/nature02807. (anglicky)
LOSOS, J.B.; MARKS, J.C.; SCHOENER, T. W. Habitat use and ecological interactions of an introduced and a native species of Anolis lizard on Grand Cayman, with a review of the outcomes of anole introductions. Oecologia. 1993, s. 525–532. DOI 10.1007/bf00317437. (anglicky)
Campbell, T.S. (2000). Analysis of the effects of an exotic lizard (Anolis sagrei) on a native lizard (Anolis carolinensis) in Florida, using islands as experimental units. PhD Thesis, Univ. of Tennessee.
GERBER, G.P.; ECHTERNACHT, A.C. Evidence for asymmetrical intraguild predation between native and introduced Anolis lizards. Oecologia. 2000, s. 599–607. DOI 10.1007/s004420000414. (anglicky)
Choosing a Brown Anole - PetPlace. PetPlace. 2014-12-31. Dostupné online [cit. 2018-06-27]. (anglicky)
Catalogue of Life - 2011 Annual Checklist :: Search all names. www.catalogueoflife.org [online]. [cit. 2018-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
Brown Anole [online]. Animal Spot [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
Casanova, L. (2004). Norops sagrei (On-line), Animal Diversity Web. Accessed July 31, 2008
CALSBEEK, R.; COX, R.M. Experimentally assessing the relative importance of predation and competition as agents of selection. Nature. 2010, s. 613–616. DOI 10.1038/nature09020. PMID 20453837. (anglicky)
Losos J.B. 2009. Lizards in an Evolutionary Tree: Ecology and Adaptive Radiation of Anoles. University of California Press, Berkeley.
BAECKENS, Simon. Intersexual chemo-sensation in a "visually-oriented" lizard, Anolis sagrei. PeerJ. March 29, 2016, s. e1874. Dostupné online. DOI 10.7717/peerj.1874. PMID 27069809. (anglicky)

Literatura

ZEILFELDER, Iris; BARTELT, Uwe. Anolis sagrei. Münster: [s.n.], 2006. ISBN 3-93728-562-8.
Mateusz Hermyt, Katarzyna Janiszewska & Weronika Rupik (2020). Squamate egg tooth development revisited using three‐dimensional reconstructions of brown anole (Anolis sagrei, Squamata, Dactyloidae) dentition. Journal of Anatomy. doi: https://doi.org/10.1111/joa.13166

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu anolis šedý na Wikimedia Commons
Taxon Anolis sagrei ve Wikidruzích
Video anolise šedého při námluvách

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Common Name: Anole - Bahaman [online]. The Central Pets Educational Foundation [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-21. (anglicky)

[2] Gary Nafis. Non-Native Reptiles and Amphibians Established In California [online]. CaliforniaHerps.com, 2013 [cit. 2013-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-06. (anglicky)

[3] Glorioso, Brad Michael. Amphibians and Reptiles of Louisiana [online]. Dostupné online. (anglicky)

[4] Glover, Joel D. Brown Anole [online]. Outdoor Alabama [cit. 2018-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-25. (anglicky)

[5] KOLBE, J.J.; GLOR, R.E.; SCHETTINO, L.R.; LARA, A.C.; LARSON, A.; LOSOS, J.B. 'Genetic variation increases during biological invasion by a Cuban lizard. Nature. 2004, s. 177–181. DOI 10.1038/nature02807. (anglicky)

[6] LOSOS, J.B.; MARKS, J.C.; SCHOENER, T. W. Habitat use and ecological interactions of an introduced and a native species of Anolis lizard on Grand Cayman, with a review of the outcomes of anole introductions. Oecologia. 1993, s. 525–532. DOI 10.1007/bf00317437. (anglicky)

[7] Campbell, T.S. (2000). Analysis of the effects of an exotic lizard (Anolis sagrei) on a native lizard (Anolis carolinensis) in Florida, using islands as experimental units. PhD Thesis, Univ. of Tennessee.

[8] GERBER, G.P.; ECHTERNACHT, A.C. Evidence for asymmetrical intraguild predation between native and introduced Anolis lizards. Oecologia. 2000, s. 599–607. DOI 10.1007/s004420000414. (anglicky)

[9] Choosing a Brown Anole - PetPlace. PetPlace. 2014-12-31. Dostupné online [cit. 2018-06-27]. (anglicky)

[10] Catalogue of Life - 2011 Annual Checklist :: Search all names. www.catalogueoflife.org [online]. [cit. 2018-07-28]. Dostupné online. (anglicky)

[11] Brown Anole [online]. Animal Spot [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. (anglicky)

[12] Casanova, L. (2004). Norops sagrei (On-line), Animal Diversity Web. Accessed July 31, 2008

[13] CALSBEEK, R.; COX, R.M. Experimentally assessing the relative importance of predation and competition as agents of selection. Nature. 2010, s. 613–616. DOI 10.1038/nature09020. PMID 20453837. (anglicky)

[14] Losos J.B. 2009. Lizards in an Evolutionary Tree: Ecology and Adaptive Radiation of Anoles. University of California Press, Berkeley.

[15] BAECKENS, Simon. Intersexual chemo-sensation in a "visually-oriented" lizard, Anolis sagrei. PeerJ. March 29, 2016, s. e1874. Dostupné online. DOI 10.7717/peerj.1874. PMID 27069809. (anglicky)