Anna Fričová

Narodila se jako nejstarší dcera pozdějšího zakladatele sklářské huti v Sázavě Františka Kavalíra (1796-1853) a jeho ženy Antonie, rozené Adlerové. Navštěvovala hutní školu v Ostředku, kde měl otec v té době pronajatou sklářskou huť, později školu na Malé Straně v Praze. Roku 1846 se do Prahy odstěhovala trvale a starala se o výchovu svých mladších sourozenců. V roce 1849 byl její bratr František zatčen a Anna ho obětavě navštěvovala a starala se i o další vězně v hradčanské věznici v Praze i později v Komárnu. Tak se seznámila s Josefem Václavem Fričem, za něhož se roku 1857 provdala.

Svého muže doprovázela i do exilu, od roku 1860 s ním žila v Paříži a až roku 1867 se s dětmi vrátila do Prahy.[3] Pohřbena byla v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově.

Publikovala několik krátkých lyrických básní v Ladě Niole, v almanachu Máj aj., dvě sbírky jejích básní a několik povídek zůstalo v rukopise.

Částečně je osud Anny i jejího muže Josefa Václava Friče načrtnut v knize vzpomínek její matky Antonie Paměti babičky Kavalírové. Antonie Kavalírová psala vzpomínky v letech 1859 – 1863 na přání svých dětí, pro něž byly původně určeny. Později rukopis k vydání připravil vnuk Josef Jan Frič, a to bez zásadních gramatických úprav. Paměti se dočkaly od roku 1929 (vydal Spolek českých bibliofilů) již devíti vydání v češtině (naposledy v Českém spisovateli v roce 1993 v tomtéž roce a témže nakladatelství anglicky The Memoirs of grandmother Kavalírová).