Antonie Kavalírová

Antonie Kavalírová (též Kavalierová, rozená Adlerová, 18. ledna 1804 Těchobuz — 31. března 1879 mlýn Na Kácku, Sázava[1]) byl česká spisovatelka, manželka podnikatele Františka Kavalíra, zakladatele sázavských skláren Kavalierglass. Stala se autorkou populární knihy memoárů Paměti babičky Kavalírové, poprvé vydané až 60 let po její smrti.

Antonie Kavalírová
Antonie Kavalírová (portrét od V. Govice z r. 1856)
Rodné jménoAntonie Adlerová
Narození18. ledna 1804
Těchobuz
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. března 1879 (ve věku 75 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHřbitov v Sázavě
Povoláníautorka memoárů
ChoťFrantišek Kavalír
DětiAnna Fričová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Narodila se v Těchobuzi nedaleko Mladé Vožice v jihovýchodních Čechách v rodině skláře Josefa Adlera a jeho manželky Anny, rozené Seidlové, ze Světlé nad Sázavou. Rodina se zanedlouho poté odstěhovala do Nové Chraňboži u Světlé nad Sázavou, kde otec získal místo skláře. Kvůli jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu místo ve sklárnách opustil a s rodinou se přesunul do Příbrami, kde provozoval obchod se sklem. Ten však v nepříznivé hospodářské situaci napoleonských válek a státního bankrotu Rakouského císařství roku 1811 zkrachoval,[2] a rodina pak po jistou dobu žila na Šumavě, kde otec opět pracoval jako sklář sklárně Goldbach. Roku 1818 přijal Josef Adler místo skláře v huti Marienhaim poblíž Kladna. Okolo roku 1820 se Adlerovi opět přesunuli do Těchobuzi, kde Adler opět pracoval jako sklář ve zdejší huti.

Manželství

V Těchobuzi se seznámila se ve zdejší huti zaměstnaným sklářem Františkem Kavalírem, za kterého se roku 1821 provdala a založili rodinu. V dalších letech se Kavalírovi přestěhovali do Ostředku, kde byl František nájemcem sklárny. Postupně se stal úspěšným sklářským podnikatelem a s rodinou se přesunul do města Sázava, kde roku 1837 založil vlastní sklářskou huť, která v průběhu dalších let nadále rostla.

Během revolučních událostí v Rakusku v letech 1848 až 1849 byl jejich syn František Kavalír mladší v souvislosti s tzv. Májovým spiknutím uvězněn a odsouzen na doživotí,[3] trest si pak odpykával až do amnestie roku 1854 v pevnosti v Komárně v Uhrách. Roku 1853 ovdověla, vedení podniku se ujali jejich synové. Dcera Anna se provdala za někdejšího studentského vůdce Josefa Václava Friče, jedné z předních osobností tehdejšího českého vlasteneckého života, a posléze politického exulanta.

Se svým manželem počala celkem 12 dětí. Závěr svého života prožila v Sázavě.

Úmrtí

Antonie Kavalírová zemřela 31. března 1879 ve mlýně Na Kácku poblíž sklářské huti v Sázavě. Pohřbena byla na hřbitově v Sázavě v majestátní rodinné hrobce, vybudované pro rodinu Kavalírů roku 1876.

Dílo

Od roku 1859[2] sepisovala a shromažďovala své paměti, reflektující osudy rozvětveného rodinného klanu na pozadí tehdejší doby, a to původně pro členy své rodiny. Texty po její smrti připravil k prvnímu vydání její zeť J. V. Frič. K jejich prvnímu vydání došlo až roku 1929 z iniciativy Spolku českých bibliofilů. Do roku 2022 bylo pak pořízeno celkem 7 vydání knihy v češtině a jedno v angličtině.[4] Dílo bylo rovněž roku 2016 zpracováno Českým rozhlasem jako audiokniha.[5]

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. 908. schůzka: Paměti babičky Kavalírové. Dvojka [online]. 2012-11-18 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. (česky)
  3. Slovan: časopis věnovaný politickým a v°ubec veřejným záležitostem slovanským, zvlášté českým. 1851. [s.l.]: [s.n.] 1364 s. Dostupné online. (česky)
  4. Paměti babičky Kavalírové (Antonie Kavalírová) | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. (česky)
  5. WWW.GRANDIT.CZ. Mluvené slovo Antonie Kavalírová: Paměti babičky Kavalírové — Radiotéka. www.radioteka.cz [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • ROUBÍČKOVÁ, Hana a DOSKOČILOVÁ, Věra. Osobnosti Pelhřimovska. Pelhřimov: Městská knihovna, 1997. s. 17. ISBN 80-238-1223-8.
  • Sázavsko: dějiny, tradice, současnost : [sborník]. Sázava: Archa 90, 1993-.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.