Angelo Schiavio

Angelo Schiavio (15. října 1905, Bologna, Italské království – 17. září 1990, Bologna, Itálie) byl italský fotbalový útočník a později i trenér rodného klubu Bologna.

Angelo Schiavio
V roce 1925.
Osobní informace
Datum narození	15. října 1905
Místo narození	Bologna, Italské království
Datum úmrtí	17. září 1990 (ve věku 84 let)
Místo úmrtí	Bologna, Itálie
Výška	178 cm
Hmotnost	69 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník (1922–1938) Fotbalový trenér (1933–1946)
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1922–1938 Bologna 3480(244)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1925–1934 Itálie 210(15)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 1933–1934 1946 Bologna Bologna
Úspěchy
Fotbal na OH 1928 Itálie Mezinárodní pohár 1927-1930 Itálie 1933-1935 Itálie Mistrovství světa 1934 Itálie 1. italská fotbalová liga 1924/25 Bologna 1928/29 Bologna 1935/36 Bologna 1936/37 Bologna Středoevropský pohár 1932 Bologna 1934 Bologna
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fotbalovou kariéru začal v klubu SG Fortitudo Bologna který hrál nižší soutěž. Poté nastupoval až do roku 1938, tedy 16 sezon jen za Rossoblù. První utkání odehrál 28. ledna 1923. S klubem vyhrál čtyři tituly (1924/25, 1928/29, 1935/36, 1936/37). V sezoně 1924/25 vstřelil 15 branek, což mu vyneslo místo v národním týmu. Byl to útočník výjimečné třídy a síly, obdařený smrtícím driblováním, i díky tomuhle si udržel působivý brankový průměr: v sezoně 1925/26 se dostal do finále Lega Nord a ve 23 zápasech skóroval 26krát. V sezoně 1928/29 vstřelil ve 29 zápasech 29 branek a v sezoně 1935/36 25 branek a napřesrok to bylo 28 branek. Jen jednou byl nejlepším střelcem ligy a to v sezoně 1931/32. Také na mezinárodním poli zářil. Dvakrát byl členem mužstva u vítězství o Středoevropský pohár (1932 a 1934).

V 348 ligových zápasech vstřelil 242 branek v klubu Bologna FC 1909 je absolutním rekordmanem v počtu vstřelených branek a čtvrtým v historii italské ligy, za Piolou, s 290 góly, Meazzou, s 267 góly, a Tottim, s 250 góly. Jeho výjimečný průměr gólů (0,69 na zápas) je rekordem mezi italskými fotbalisty, který se vyrovnal pouze Ceveninimu mezi hráči, kteří v Serii A nastříleli alespoň 100 gólů, a celkově druhý za Nordahlem (0,77 na zápas). S počtem utkání je devátým hráčem mezi rossoblù všech dob s 364 oficiálními záápasy.

Za italskou reprezentací prvně hrál 4. listopadu 1925. Byl mužstvu který na OH 1928 získali bronzovou medaili. Na turnaji vstřelil 4 branky (ve 4 zápasech).[1] Také vyhrál MS 1934.[2] Na šampionátu dal 4 branky, přičemž hned v úvodním zápase proti USA dosáhl hattricku. Ve finále proti Československu dal pak do sítě Františka Pláničky gól v nastaveném čase, který rozhodl o tom, že titul získali Italové. Celkem za národní tým odehrál 21 utkání a vstřelil 15 gólů.[3]

Již v sezoně 1933/34 byl trenérem-hráčem Bologna. Ale vydržel jen sezonu. Ještě v roce 1946 se na chvíli objevil na lavičce. V padesátých letech se FIGC rozhodla využít jeho zkušenosti pro vedení reprezentace. V letech 1953 až 1958 byl povolán do technické komise.