Andělín Novák

Andělín Novák (8. listopad 1878 Malé Hoštice u Opavy[1] – 21. květen 1955, Hlučín) byl učitel, okresní školní inspektor na Hlučínsku, archivář a slezský buditel.

Andělín Novák
Rodné jménoEngelbert Nowak
Narození8. listopadu 1878
Malé Hoštice u Opavy
Německá říše Německá říše
Úmrtí21. května 1955 (ve věku 76 let)
Hlučín
Československo Československo
Místo pohřbeníHlučín (Moravskoslezský kraj)
NárodnostSlezská
VzděláníNěmecký učitelský ústav v Opavě
Povolánípedagog, slezský buditel, archivář
Politická stranaČeskoslovenská sociálně demokratická strana
Nábož. vyznánířímskokatolické
ChoťJosefína Marie Čočková
PříbuzníPavel Strádal zeť
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Mládí a dospívání

Andělín Novák se narodil 8. listopadu 1878 v Malých Hošticích u Opavy, jeho otec Augustýn Jan byl tesařem a spolu s matkou Janu vlastnili menší hospodářství. Po smrti otce v roce 1880, připadla veškerá starost o hospodářství a děti matce, která pocházela ze selského rodu Witteczků z Kateřinek. Obecnou školu navštěvoval Andělín Novák ve vsi. Vyučování zde bylo už německé, ale náboženství se stále vyučovalo moravsky. Na další studium v Prusku rodina neměla peníze, ale blízkost Opavy znamenala pro mnoho lidí z této části Pruska možnost zaměstnání a také starší děti zde navštěvovaly německé školy. V Opavě bylo sice české gymnázium, ale navštěvovat jej bylo pro pruského občana nemyslitelné. O jeho budoucím studiu rozhodla rodina, i když sám od dětství říkal, že bude učitelem. Andělín tak začal navštěvovat Německou měšťanskou školu v Opavě a po třech letech Německý učitelský ústav v Opavě. Vlivem svého kamaráda se zde přihlásil na hodiny češtiny, což postupně posílilo jeho pročeské cítění, které bylo již formováno v dětství. Po čtyřech letech studia úspěšně složil maturitní zkoušku a získal vysvědčení z učitelské způsobilosti pro německé a české školy.

Učitelem v Rakousku

Novák si na poměry v Rakousku zvykl a také české vědomí jej přimělo stát se českým učitelem. Podal si žádost u okresní školské rady v Opavě, a jelikož zájem o české školy byl malý, bylo jeho žádosti vyhověno. Své první učitelské zkušenosti získal od roku 1898 v Lukavci na Bílovecku, což byla česká obec na poněmčeném území Bílovecka. Škola byla česká, ale správa obce byla německá, a to až do roku 1904. Vedle působení ve škole byl členem učitelské jednoty Pohorské či hasičského spolku[2], pro který zřídil českou čítárnu. Po roce 1905 se stal tajemníkem okresního starostenského sboru na Bílovecku. V Lukavci se také seznámil se svou ženou Josefou, se kterou měl syna Jaroboje a dceru Drahomíru. V roce 1910 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti pro měšťanské školy z předmětů matematiky, fyziky, přírodopisu a němčiny. Vyučování na měšťanských školách přinášelo i lepší platové podmínky, a proto Novák hledal umístění na některé z těchto škol. Získal místo na veřejné chlapecké škole v Orlové, na území s obyvatelstvem tří národností. V Orlové se stal členem několika českých spolků - Sokol, Odbor Slezské Matice osvěty lidové, Hasičský sbor či Učitelská jednota orlovská, kde pomáhal vydávat časopis pro český lid na Těšínsku „Obrana Slezska“.

První světová válka

Jeho intenzivní práci ve škole a osvětovou činnost přerušila I. světová válka. Novák nastoupil v listopadu roku 1914 nejprve k 31. těšínskému zeměbranckému pluku, v té době umístěném v Uničově, a poté k 13. zeměbraneckému pluku v Olomouci. Během jara 1915 navštěvoval školu pro rezervní důstojníky v Opavě, kterou ukončil v hodnosti kadeta. V červenci 1915 se dostal na východní frontu, kde po dvou měsících padl do ruského zajetí. Tři roky poté strávil v zajateckém táboře v Caricynu na předměstí Dar Goda, kde se naučil výborně rusky. Po návratu do Orlové vykonával z pověření Národního výboru na několika místech republiky přednášky o Těšínsku. Roku 1919 byl ustanoven ředitelem nové měšťanské školy v Petřvaldě.

Okresním školním inspektorem v Československu
Vystupení Sokolské jednoty Hlučín na náměstí v Hlučíně u příležitosti předávání praporu hraničářskému pluku 11. září, 1938.

Po připojení Hlučínska k Československé republice v roce 1920 se hledala osoba, která by byla schopna nově organizovat školství na Hlučínsku. Školství do té doby zde bylo pouze německé a české školy se teprve zřizovaly, stejně tak zde byl nedostatek kvalifikovaných českých učitelů. Volba padla na Nováka, jako osvědčeného školského pracovníka a znalce hlučínských poměrů z doby před válkou. Vědomí jeho občanské povinnosti pomoci při budování nové republiky na tak zvláštním místě jako bylo Hlučínsko, přivedlo Nováka v březnu 1920 na nové místo školního inspektora do Hlučína. Některé školy na Hlučínsku připadly do státní správy a Novák se tak stal inspektorem národních státních škol v hlučínském a bíloveckém okrese.

Druhá světová válka

Roku 1938 se jeho téměř dvacetiletá práce zhroutila. Dne 30.11.1938 jej zprostilo ministerstvo školství funkce školního inspektora na Hlučínsku a přeložilo jej jako šedesátiletého výslužby. Opustil Hlučínsko a s rodinou se evakuoval do Dobré v okrese Frýdek, kde nepřestával být činným. V době okupace znalo německé gestapo jeho činnost na Hlučínsku a v říjnu 1941 při sokolské akci ostravského gestapa byl zatčen. Strávil celkově šest týdnů v Brně v Kounicových kolejích. Poté byl propuštěn a konec války prožil v Dobré u Frýdku.

Poválečná léta a německá otázka na Hlučínsku

Po válce byl jako člen sociálních demokratů zvolen do Národního výboru v Dobré a stal se i jeho předsedou. Ostře vystupoval proti plánovanému vysídlení obyvatel Hlučínska v rámci Benešových dekretů, aktivně se snažil vysvětlovat složitou národnostní situaci v regionu a bojovat proti předsudkům české společnosti vůči jeho obyvatelům.[3] Zejména v tisku kritizoval negativní pohled spisovatele A.C. Nora.[4] Po smrti své manželky v červnu 1947 však odevzdal svůj úřad a odstěhoval se ke své dceři Drahomíře Strádalové do Hlučína. Ve školním roce 1947/1948 pracoval ještě jako výpomocný učitel matematiky, rýsování a ruského jazyka na Státním reálném gymnáziu v Hlučíně.[5] V následujícím roce zemřel předčsně také jeho syn Jaroboj.

V květnový čtvrtek roku 1955 jej však našli žáci vlastivědného kroužku v bezvědomí. Postihlo jej krvácení do mozku a po 10 dnech 21. května 1955 zemřel. Za veliké účasti byl pohřben na hlučínském hřbitově u kostela sv. Markéty.

Spolková činnost
První cvičení Sokola v Hlučíně, zahrada sirotčince Charlottenstift, 1922.

Mimoškolně se Novák angažoval v Okresním osvětovém sboru v Hlučíně, pro který vykonával řadu přednášek, v Matici osvěty lidové a léta byl členem Ústředního výboru Matice slezské osvěty lidové v Ostravě.

Řadu let byl členem a funkcionářem učitelských jednot, hasičských spolků v Lukavci, Orlové, Hlučíně i v Dobré. Byl členem Československého červeného kříže, Klubu českých turistů, od roku 1919 člen sokolských jednot v Orlové a Hlučíně, kde cvičil až do roku 1949. Od r. 1918 pracoval ve straně sociálně-demokratické, zejména v její Masarykově dělnické akademii, a v roce 1948 se stal členem KSČ.

Novák rovněž přispíval svými články do řady časopisů. Jednalo se například o časopis Český lid, Vlastivědné listy, Moravský kalendář, Věstník Matice opavské, Česká země, Těšínský kalendář a jiné. Jeho články se zejména týkaly Hlučínska. Objevovala se v nich témata života obyvatel, pověstí, významných osobností, také historického vývoje, z větší části rovněž školství na Hlučínsku a jiné náměty.

Muzejní činnost

Roku 1948 se stal kronikářem města Hlučína a také jeho prvním poválečným archivářem. Jako školní inspektor shromáždil významné listiny a doklady o hlučínské české minulosti a ochránil je i před gestapem (např. Jandovu kroniku či Lelkův slabikář), dále pak místní kroje, náčiní běžné denní potřeby a archeologické nálezy z různých částí regionu. Funkci správce Městského muzea v Hlučíně zastával až do své smrti.[6]

Publikace
  • Hlučínské pověsti. Moravský kalendář, 1928, s. 68-69.
  • Jaké bývaly svatby v okolí služovském. Moravský kalendář, 1928, s. 70.
  • Národní život na Hlučínsku jindy a nyní. Česká Země, 1929-30, č. 6. s. 151-156.
  • Jak se z hlučínských Moravců stávali pruští vlastenci. Věstník Matice Opavské, 1930, roč. 35, s. 31-34.
  • Obrázky z Hlučínska : Jag Jozef ježdil za valutum – do Račibořa, do Vídňa. Těšínský kalendář, 1930, s. 93-96.
  • Pruská kulturní politika na Hlučínsku a Horním Slezsku před Světovou válkou. Věstník Matice Opavské, 1930, roč. 35, č. 2, s. 32-43.[7]
  • Český jazyk v pruských školách na Hlučínsku. Věstník Matice Opavské, 1937, roč. 42, s. 129-142.
  • Stará škola v Kravařích. In Osvěta lidu 2: Krajem za Opavicí, 1947, s. 27-28.
  • Škola v Bolaticích. In Osvěta lidu 2: Krajem za Opavicí, 1947, s. 28-29.
  • Jak nastupovali učitelé svůj úřad. In Osvěta lidu 2 Krajem za Opavicí, 1947, s. 35-37.
  • Hlučínsko kulturní. Český lid, 1950, roč. 5, č. 1-2, s. 29-36.
  • Rodáci z Hlučínska. Český lid, 1950, roč. 37, č. 5, s. 36.
  • Můj domov. Vlastivědné listy, 1985, roč. 11, č. 1, s. 21-23.
  • Jak jsme žili doma v Hošticích. Vlastivědné listy, 1986, roč. 12, č. 1, s. 30-32.

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Sbor Dobrovolných hasičů v Lukavci a jeho založení
  3. Paměť národa - Voják Wermachtu. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2013-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29.
  4. KOLEKTIV AUTORŮ. Hlučín, 750 let města. Hlučín: Muzeum Hlučínska, 2006. 196s. ISBN 80-239-7008-9.
  5. XXI. Výroční zpráva Státního reálného gymnasia v Hlučíně za školní rok 1947-1948. Hlučín: Státní reálné gymnasium v Hlučíně, 1948.
  6. Životopis Andělína Nováka součástí bakalářské práce Jany Nevřelové "Městské a Okresní muzeum v Hlučíně v letech 1948 – 1962"
  7. Obsah Věštníku Matice, 1930, roč. 35, č. 2

Literatura
  • NOVÁK, Andělín. Vzpomínky Andělína Nováka. [s.l.]: [s.n.], 1955.
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Hlučín, 750 let města. Hlučín: Muzeum Hlučínska, 2006. 196 s. ISBN 80-239-7008-9.
  • VALEČEK, Valentin. Andělín Novák 1878 – 1955: Učitel a okresní školní inspektor v Hlučíně. [s.l.]: [s.n.], 1969. 75 s.
  • NEVŘELOVÁ, Jana. Městské a Okresní muzeum v Hlučíně 1948-1962. Brno, 2011. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Ústav archeologie a muzeologie. . Dostupné online.
  • NEVŘELOVÁ, Jana. Osudy městského a okresního muzea v Hlučíně. HLUČÍNSKO, Vlastivědný časopis Muzea Hlučínska. 2014, roč. 4, čís. 1, s. 16–18. Dostupné online. ISSN 1804-6967.
  • KRAVAR, Zdeněk. Andělín Novák - pedagogický pracovník, buditel, správce muzea a archivář. HLUČÍNSKO, Vlastivědný časopis Muzea Hlučínska. 2014, roč. 4, čís. 2, s. 8–10. Dostupné online. ISSN 1804-6967.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.