Anaklét Bürgermeister

Anaklét Bürgermeister OFM (?–1789), latinsky Anacletus Burgermeister byl český františkán a teolog. Narodil se v Kozomíně někdy před rokem 1725, řádové sliby nejpozději v roce 1740. Ve františkánském řádu působil nejprve jako lektor filozofie a teologie na klášterních školách, učitelem filozofie byl konkrétně v slánském klášteře. Když byla tamější filozofická studia přeložena roku 1749 do konventu v Bechyni, přesunul se tam spolu s dalším lektorem Janem Damascénem Rosinim.[1] Přinejmenším v letech 1759–1761 přednášel teologii pro františkánské kleriky na klášterní škole v Olomouci. Jeho studijní teze nechali řeholníci vytisknout spolu s učebnicemi dalších lektorů Alberta Langnera a Elzeara Kinského v roce 1759 u řádového příznivce, olomouckého tiskaře Josefa Antonína Škarnicla.[2] Údajně též vyučoval na generálních františkánských studiích v Praze u P. Marie Sněžné.[3]

Anaklét Bürgermeister OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Slibypřed rokem 1740
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české provincie františkánů (1765-1768, 1771-1774)
Osobní údaje
Datum narozenípřed rokem 1725
Místo narozeníKozomín
Datum úmrtí11. duben 1789
Místo úmrtíPraha
Povoláníteolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nejpozději roku 1763 zanechal vyučování na klášterních školách, v řádových pramenech je totiž dále titulován jako vysloužilý lektor (emeritus). Od září 1674 do září následujícího roku řídil jako zástupce představeného - vikář klášter v Hájku,[4] kde si snad měl na čas odpočinout. V nejvyšší funkci v provincii - jako provinční ministr (provinciál) české františkánské provincie byl zvolen hned nato a takto působil poprvé v letech 1765–1768 a po přestávce v následujících dvou volebních obdobích znovu v letech 1771–1774. V mezidobí byl zvolen provinčním kustodem a po roce 1774 pak kustodem habituálním (doživotním). Anaklét Burgermeister zemřel 11. dubna 1789 v Praze jako jubilant řeholních slibů a ve františkánském nekrologiu je titulován jako „velmi zasloužilý muž“.[5] Během svého prvního působení ve funkci provinciála se mimo jiné postaral o rozšíření františkánského kláštera ve Voticích, pro jehož úpravy jako představený provincie dodal finanční prostředky.[6] Rovněž přispěl roku 1770 na obnovu dřevěného kříže před františkánským kostelem v Jindřichově Hradci[7]

Kromě tezí vydaných tiskem známe rovněž několik rukopisných, studenty klášterních studií zapsaných Burgermeisterových sérií přednášek. Olomoucké hodiny morální teologie z roku 1761 si pod titulem Theologia moralis zapsal student františkán Kamil Stehno, jsou rozděleny do 19 traktátů a dále se dělí na jednotlivé kvestie.[8] Původ dalších rukopisných zápisů Bürgermistrových přednášek zatím nebyl identifikován. Jedná se přinejmenším o ještě tři morální teologie (z toho jedna přednášená společně s Jáchymem Lantzingerem), jeden svazek lekcí o svátostech (Theologia sacramentalis) a titul Piscina probatica.[9]

Reference
  1. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 2015-12-01]. rigorózní. Ostravská univerzita. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 181. Podle pamětní knihy kláštera ve Slaném – Moravský zemský archiv v Brně, Františkáni Dačice (E 21), sign. 2.. Dostupné online.
  2. BAJGER, Matyáš Franciszek. České františkánské knihovny od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355, zde s. 324. Bajger, Česká františkánská knižní kultura (cit.) , s. 419, kap. Olomouc, klášter františkánů u chrámu Neposkvrněného početí P. Marie. Podle pamětní knihy kláštera – Moravský zemský archiv v Brně, Františkáni Dačice (E 21), rkp. 10b.
  3. DOKOUPIL, Vladislav; BAR, Přemysl. Soupis rukopisů klášterní knihovny dačických františkánů. Brno: Moravská zemská knihovna, 1999. ISBN 978-80-7051-189-3. Úvod Podle rukopisů: Moravská zemská knihovna, Františkáni Dačice, sign. D 81 a D 87..
  4. PŘIBYL, Vladimír. Pohled do dějin františkánského kláštera v Hájku : jako jabloň mezi lesními stromy. Slaný: Patria, 2010. ISBN 978-80-254-7894-3. S. 46.
  5. HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. Praha: vlastním nákladem, 1997. S. 17. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 182 – strojopisný přepis – Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54. Liber memorabilium decanatus [sic, i.e. conventus] Zasmucensis, s. 515 – strojopisný přepis – Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  6. Standardní stavebně-historický průzkum areálu františkánského kláštera při kostele sv. Františka Serafínského ve Voticích (o. Benešov). Rejstříkové číslo nemovité kulturní památky 28871/2-219. Pro Městský úřad ve Voticích zpracovalo občanské sdružení Památky pro život, 2011.
  7. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 44.
  8. Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 13. 797 stran ; 23 cm. Viz RYBA, Bohumil. Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě.... České Budějovice: Státní vědecká knihovna, 1985. Č. 256 (s. 255-259).
  9. Theologia moralis: Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatury 1 JH 45. Viz RYBA, Soupisy rukopisů... (cit.), č. 289 (s. 291-294). Theologia moralis & Theologia sacramentalis: Studijní a vědecká knihovně Plzeňského kraje, signatury 21 MF 423, 21 MF 424. Viz LINDA, Jaromír. Soupis rukopisů Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje 2. Plzeň 2010, s. 75-76, č. 132; s. 76-77, č. 133 a s. 78-79, č. 136.. Plzeň: Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, 2010. ISBN 978-80-86944-44-9. Č. 132, 133 (s. 75-77).. Theologia moralis pars secunda … tradita a M. V. Patre Analecto Burgermeister, nec non M. V. Patre Joachimo Lantzinger SS. Theol. lectore … conscripta a V. P. Adolpho Kraus. 1752. Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze. Piscina probatica: Studijní a vědecká knihovně Plzeňského kraje, 21 MF 44N. Viz LINDA, Soupis rukopisů... (cit.), č. 136 (s. 78-79).
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.