Amon Göth

Amon Leopold Göth (11. prosince 1908, Vídeň, Rakousko-Uhersko13. září 1946, Krakov, Polsko) byl rakouský nacistický důstojník, velitel koncentračního tábora Kraków-Płaszów během druhé světové války a válečný zločinec.[1] Přestože patřil k nevýrazným představitelům nacistické Třetí říše, vešel později do všeobecného povědomí coby historická postava známá především z filmu Stevena Spielberga Schindlerův seznam.

Amon Göth
Rodné jménoAmon Göth
Narození11. prosince 1908
Vídeň
Úmrtí13. září 1946 (ve věku 37 let)
Krakov
Příčina úmrtíoběšení
Povolánímučitel, důstojník, dozorce v koncentračním táboře a masový vrah
Oceněnímedaile Na památku 13. března 1938
Politické stranyNárodně socialistická německá dělnická strana
Austrian National Socialism
Nábož. vyznánímatrikový katolík
ChoťRuth Irene Kalder (provdaná Göth)
DětiMonika Hertwig
Příbuznídcera Monika Hertwig (roz. Göth), vnučka Jennifer Teege (roz. Göth)
FunkceNazi concentration camp commandant
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se ve Vídni v rodině podnikající v polygrafickém průmyslu. Absolvoval průmyslovou školu a v roce 1932 byl již členem NSDAP s členským číslem 510 764. Do SS vstoupil rovněž ještě před druhou světovou válkou, zde pod číslem 43 673. Nejvyšší hodnost, které dosáhl, byl SS-Hauptsturmführer.

Druhá světová válka

Amon Göth (1945)

Po vypuknutí druhé světové války byl aktivní coby velitel koncentračního tábora v Lublinu. V roce 1942 velel brutálnímu zásahu při vyklízení menšího židovského ghetta v téže části Polska. Zde organizoval selekce, při kterých bylo do KT Belzec deportováno na 700 Židů. Dalších asi 500 z nich nebylo posláno přímo na smrt, ale „směli“ pracovat v táboře nucených prací v Budzynu. V tomto táboře spadaly pod jeho velení stavební práce. Kvůli podezření z korupce byl však v únoru 1943 SS-Sturmbannführerem Hermannem Höflem přeložen do Krakova. Zde ho SS-Führer Scherner jmenoval velitelem koncentračního tábora Kraków-Płaszów. V červenci toho roku byl povýšen na SS-Oberscharführera.

Pod vedením SS-Sturmbannführera Williho Haase organizoval likvidaci ghetta v Krakově, která začala 13. března 1943. Ta pod jeho velením probíhala podle zúčastněných s velkou brutalitou. Židé, kteří vyklízení ghetta přežili, byli z větší části převezeni právě do Płaszówa. Jeho velení zde trvalo od února 1943 do září 1944 kdy byl, opět kvůli korupci, zatčen gestapem.

Jeho velení v Płaszówě bylo velice brutální. I za zcela nepatrná provinění proti táborovému řádu následovaly tvrdé tresty. Nebylo výjimkou, že střílel vězně vlastnoručně, stejně tak veřejné popravy oběšením byly na denním pořádku. Představa z filmu Schindlerův seznam, kdy on sám střílí vězně z balkonu své vily, je filmovou fikcí. Vila ve skutečnosti stála pod kopcem, za kterým se nacházel hlavní tábor, střelba do vězňů z balkónu jeho vily tak nebyla prakticky vůbec možná.

Mezi zářím 1943 až únorem 1944 velel likvidaci tábora nucených prací Szebnie. Vyklízení tábora začalo 21. září 1943 zastřelením až 700 židovských vězňů. Jeho velení zde podléhaly prakticky všechny provedené akce. Při nich nevynechal jedinou příležitost se obohatit. Na černém trhu pak rozprodával zabavený nábytek, tabák, alkohol a šperky. Jiné věci nashromážděné z majetku zabavenému Židům pak byly odesílány do skladů v Brněnci v Československu.

Zde také byly nalezeny gestapem a on sám byl zatčen ve Vídni i se svou milenkou, Ruth Irene Kalderovou. Byl obžalován z krádeže židovského majetku (neboť ten po zabavení automaticky náležel Třetí říši) a 13. září 1944 uvězněn. Po propuštění u něj byla diagnostikována cukrovka a na sklonku druhé světové války byl převezen do bývalého sanatoria SS v bavorském Bad Tölz.

Zde byl zatčen americkou armádou a na polskou žádost vydán zpět do Krakova. Obžaloba jej vinila z podílu na masových vraždách během války a ze zločinů proti lidskosti. 5. září 1946 byl odsouzen k trestu smrti a 13. září v krakovském vězení Montelupich popraven oběšením.

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ŠIŠKA, Miroslav. Příběh vnučky velitele koncentračního tábora. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-08-31]. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.