Amadís Waleský

Otázka vzniku tohoto rytířského románu není doposud uspokojivě objasněna. Má se za to, že pověst o Amadisovi vznikla ve Velké Británii, odtud se dostala do severní Francie (do Pikardie) a posléze do Portugalska, kde z ní vytvořil prozaický rytířský román jinak neznámý Vasco de Lobeyra († 1403, dle jiných již 1325).[1] Někteří badatelé kladou počátky tohoto románu dokonce již do 13. století a za prvního jeho autora považují portugalského trubadúra João Lobeiru (asi 1233–1285),[2] jehož text Vasco de Lobeyra (zřejmě jeho potomek) dále rozvíjel.

Z portugalského textu pak vycházel autor první dochované verze románu Španěl Garci Rodríguez de Montalvo (asi 1450 – asi 1505). V letech 1480 až 1492 sepsal o Amadisovi čtyři knihy, z nichž první tři převzal (pravděpodobně s určitými úpravami) a čtvrtou vytvořil sám. První známé vydání jeho Amadise s názvem Los cuatro libros del virtuoso caballero Amadís de Gaula je z roku 1508 ze Zaragozy[2], ale román zřejmě vyšel již dříve.[1]

Vyprávění se odehrává v blíže neurčené době, zhruba v prvním století našeho letopočtu a slouží k ilustraci rytířských ctností, jako je statečnost, dvornost, ideální láska a vytrvalá věrnost k vysněné ženě. Amadis se narodil jako nelegitimní syn galského krále Periona a bretonské princezny Eliseny a byl v kolébce vhozen do moře. Po zázračném zachránění byl vychován na skotském dvoře a nakonec uznán svými rodiči, kteří mezitím uzavřeli sňatek. Milostnou linii románu pak tvoří Amadisova láska k Orianě, dceři anglického krále Lisuarta, od níž jej neustále odlučuje jeho rytířský způsob života.

Román sice navazuje na tradici předcházejících středověkých rytířských románů (například na starofrancouzská díla Chrétiena de Troyes), se kterými jej spojuje kromě kompozice tvořené řetězem dobrodružství také typické postavy (potulný rytíř, poustevník, ztracená panna), prostředí (kouzelný hrad, tajemný les) a řada dalších motivů (tajemný původ hrdiny, šílenství z lásky atp.), ale postrádá jejich tragickou kolizi, motiv osudovosti lásky i snahu řešit hluboké etické problémy. Amadis nic nehledá a nijak se nevyvíjí, to, co ho žene z místa na místo, je především touha po dobrodružství, která jsou však převážně fantastická, neboť bojuje nejen se zlými rytíři a římským císařem, ale především s čarodějníky, draky, obry a obludami všeho druhu. Představuje tak přepjatý rytířský ideál v době, kdy byl již překonán, a ten se proto mnohdy jeví až jako manýra. Román má proto většinou charakter pouhého napínavého vyprávění a je vlastně reminiscencí a snem o ztraceném světě rytířství. Moment věčného neklidu, štvoucího hrdinu z místa na místo, a náznak analýzy hlubokého milostného citu jsou však důvodem, proč bývá označován za prototyp moderního románu.

Román měl ve své době díky velké napínavosti děje okamžitě obrovský úspěch a získal velkou proslulost. Dočkal se jednak celé řady dalších vydání a také mnoha překladů a pokračování, až se nakonec rozrostl v románový cyklus obsahující celkem dvacet čtyři knih.[2] Rytířská tematika, která se ale s amadisovským kultem vrátila do Evropy s již proměněnou sociální realitou, působila často až exoticky a stala se proto později terčem parodie v Cervantesově románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (dva díly, 1605, 1615).

• Jean-Baptiste Lully: Amadis (1684),
• Georg Friedrich Händel: Amadigi di Gaula (1715),
• Johann Christian Bach: Amadis de Gaule (1779),
• Jules Massenet: Amadis (uvedeno posmrtně 1922).

• Příběhy chrabrého rytíře Amadise Waleského, Odeon, Praha 1974, přeložil Luděk Kult, vydání obsahuje první tři nejstarší a nejautentičtější knihy Montalvova zpracování.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Amadís Waleský na Wikimedia Commons
• (španělsky) Amadis de Gaula, španělské vydání z roku 1526