Jindřich Kastilský
Jindřich Kastilský (šp. Enrique "el Senador", it. Arrigo di Castiglia, po 10. březnu 1230 – 8. srpna 1303 Roda)[1] byl kastilský infant a římský senátor. Svůj život strávil na bitevním poli a ve vězení sicilských králů.
Jindřich Kastilský | |
---|---|
Konradin a Jindřich Kastilský jako vězni Karla z Anjou | |
Narození | po 10. březnu 1230 |
Úmrtí | 8. srpna 1303 |
Roda | |
Pohřben | kostel sv. Františka ve Valladolidu |
Manželka | Juana Núñez de Lara |
Potomci | Jindřich Anežka |
Rod | Burgundsko-Ivrejská dynastie |
Otec | Ferdinand III. Kastilský |
Matka | Alžběta Štaufská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Jindřich byl mladším synem kastilského krále Ferdinanda III. a Alžběty, dcery Filipa Švábského. Po otcově smrti roku 1252 se společně s mladším bratrem Fadriquem vzbouřil proti nejstaršímu Alfonsovi, protože se s nimi Alfons odmítl podělit o moc.[2] Revolta byla roku 1255 poražena u Lebrije[3] a Jindřich na návrh nevlastní matky Johany zřejmě odešel na anglický dvůr,[pozn. 1] kam přibyl v srpnu 1256.[4] O tři roky později se musel s pohodlným azylem na žádost krále Jindřicha III. rozloučit a odešel do Aragonie. Tam se ucházel o princeznu Konstancii, král Jakub souhlasil se sňatkem až poté, co si Jindřich podmanil maurské území Niebla. Na základě intervence Alfonse X. ke svatbě nedošlo, Konstancie byla nakonec provdána za dalšího z kastilských bratrů – Manuela.[5]
Rozezlený Jindřich s malou armádou napadl a drancoval bratrovu zemi. Poté odešel do afrického Cádizu, kde se společně s dalším bratrem Fadriquem stal žoldákem. V roce 1266 se přidal ke svému příteli Karlovi z Anjou,[1] pomáhal mu dobýt Itálii a půjčil mu značnou sumu peněz. Karel jej učinil v červenci 1267 římským senátorem,[2] ale neměl na vrácení dluhů a ani se neměl k tomu, aby vyslyšel Jindřichovy ambice a propůjčil mu významný titul krále Sardínie či vévody z Epiru. Výsledkem marného čekání byl Jindřichův obrat k štaufské dynastii. Roku 1268 se připojil ke svému bratranci Konradinovi a pomáhal mu při snaze získat zpět sicilské království. Byl jedním z velitelů v pro Štaufy tragické bitvě u Tagliocozza. Z bitvy se mu podařilo uniknout do kláštera Monte Cassino, kde byl poznán a zajat.
Příštích třiadvacet let[6] strávil jako zajatec Anjouovců na hradě v Canose a v Castel del Monte. Na rozdíl od synů krále Manfréda, kteří tam byli také vězněni, měl Jindřich k dispozici dva sluhy a poměrně uctivé zacházení.[7] Král Alfons X. se zdržel vejít do válečného sporu s Karlem z Anjou, uvězněného bratra sice neměl zrovna v lásce, ale nechtěl riskovat jeho život.[8] Snažil se vyjednat jeho propuštění. V jeho snaze pokračovala roce 1272 i Jindřichova sestra, anglická královna Eleonora s manželem, kteří se na Sicílii vylodili při návratu z kruciáty. Snaha opět nebyla korunována úspěchem.
Jindřich byl propuštěn až roku 1291[pozn. 2] a roku 1298 byl stanoven regentem svého nezletilého prasynovce Ferdinanda IV. Jako starý muž roku 1300 uzavřel manželství se čtrnáctiletou Janou.[1] Zemřel roku 1303 bez legitimního potomstva a byl pohřben v kostele sv. Františka ve Valladolidu.
Vývod předků
Alfons VII. Kastilský | ||||||||||||
Ferdinand II. Leónský | ||||||||||||
Berenguela Barcelonská | ||||||||||||
Alfons IX. Leónský | ||||||||||||
Alfons I. Portugalský | ||||||||||||
Urraca Portugalská | ||||||||||||
Matilda Savojská | ||||||||||||
Ferdinand III. Kastilský | ||||||||||||
Sancho III. Kastilský | ||||||||||||
Alfons VIII. Kastilský | ||||||||||||
Blanka Navarrská | ||||||||||||
Berenguela Kastilská | ||||||||||||
Jindřich II. Plantagenet | ||||||||||||
Eleonora Anglická | ||||||||||||
Eleonora Akvitánská | ||||||||||||
'Jindřich Kastilský' | ||||||||||||
Fridrich II. Švábský | ||||||||||||
Fridrich I. Barbarossa | ||||||||||||
Judita Welfská | ||||||||||||
Filip Švábský | ||||||||||||
Renaud III. Burgundský | ||||||||||||
Beatrix Burgundská | ||||||||||||
Agáta Lotrinská | ||||||||||||
Alžběta Štaufská | ||||||||||||
Andronikos Dukas Angelos | ||||||||||||
Izák II. Angelos | ||||||||||||
Eufrosyna Kastamonitissa | ||||||||||||
Irena Angelovna | ||||||||||||
? | ||||||||||||
Irena Komnenovna | ||||||||||||
? | ||||||||||||
Odkazy
Poznámky
- Do Anglie byla provdána Jindřichova nevlastní sestra Eleonora.
- V tu dobu již byla Eleonora i Alfons po smrti a v Kastilíi vládl Alfonsův syn Sancho IV.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Henry of Castile na anglické Wikipedii.
- www.fmg.ac
- RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. A History of the Mediterranean World in the Later Thirteenth Century. Cambridge: Cambridge University press 356 s. ISBN 978-0-521-43774-5. S. 99. (anglicky) Dále jen The Sicilian vespers.
- THACKER, Shelby; ESCOBAR, Jose. Chronicle of Alfonso X. Kentucky: University Press of Kentucky, 2002. 267 s. ISBN 081312218X. S. 45. (anglicky)
- www.e-stredovek.cz
- www.fmg.ac
- The Sicilian vespers, str. 115
- KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 223. Dále jen Úsvit renesance.
- The Sicilian vespers, str. 117
Literatura
- Giuseppe Del Giudice. Don Arrigo, infante di Castiglia: Narrazione istorica con note e documenti, 1875. (italsky)
- DE MATA CARRIAZO, Juan. En la frontera de Granada. Sevilla: Universidad de Sevilla, 2002. 671 s. ISBN 9788433828422. (španělsky)
- RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. Cambridge: Cambridge University press, 1958. 356 s. Dostupné online. ISBN 0521286522. (anglicky)
- THACKER, Shelby; ESCOBAR, Jose. Chronicle of Alfonso X. Kentucky: University Press of Kentucky, 2002. 267 s. ISBN 081312218X. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Kastilský na Wikimedia Commons
- (španělsky) Enrique de Castilla "el Senador" v Memorias de D. Fernando IV de Castilla
- Bitva u Tagliacozzo (23. srpen 1268)