Alois Toufar

Alois Toufar se narodil v roce 1919 v Brtnici nedaleko Jihlavy, jeho otcem byl truhlář Josef Toufar a matkou byla Františka. Mezi lety 1925 a 1930 navštěvoval obecnou školu v Brtnici a v letech 1931 a 1933 tamtéž navštěvoval měšťanskou školu. V roce 1934 pak přešel na učební kurz do Jihlavy a mezi lety 1934 a 1938 vystudoval učitelský ústav ve Znojmě. V roce 1938 a na počátku roku 1939 působil jako hospitář na obecné škole v Brtnici a v březnu roku 1939 odešel na základní vojenskou službu, hned v dubnu téhož roku se vrátil do Brtnice, kde opět působil při hospitaci školy, posléze konal hospitaci i v Baťově. Od roku 1940 působil jako výpomocný učitel v Popelíně a od září téhož roku opět učil v Brtnici.[2][3]

V roce 1942 byl zatčen za činnost v odboji gestapem a byl vězněn postupně v Osvětimi, Buchenwaldu a Dora-Sangerhausenu. Po skončení druhé světové války se vrátil do Brtnice, kde se opět začal věnovat učení. V roce 1948 si vzal již rozvedenou Annu Svobodovou. Posléze také nastoupil na obor výtvarná výchova na Vysoké škole pedagogické v Brně, tam absolvoval v roce 1955. V roce 1959 odešel do Jihlavy, kde se začal věnovat výuce na Pedagogickém institutu, stal se vedoucím katedry výtvarné výchovy. Mezi lety 1965 a 1970 pak pracoval v Pedagogické škole v Třebíči a od roku 1970 působil na pedagogické škole v Boskovicích.[3]

Alois Toufar byl jedním z organizátorů výtvarných soutěží v Československu, např. Dítě 68 nebo Celostátní výstava amatérského výtvarnictví.[3]

Věnoval se primárně vzdělávání dětí v oblasti výtvarné kultury. Na počátku své výtvarné kariéry se věnoval realistické malbě z okolí Brtnice, později se věnoval impresionismu a po roce 1959 kubismu. V polovině 60. let se začal věnovat biologickým strukturám a lyrickým dílům. Tvořil také tzv. autobusáže, kdy kresbu při cestě z práce ovlivňovalo natřásání vozu.[4] Je autorem pamětní desky Otakara Kubína v Boskovicích.[5]

V roce 2015 byla znovu vydána knížka o kostele sv. Jakuba v Brtnici, kterou roku 1946 sepsal a nikdy nevydal právě Alois Toufar. Kniha se stala nejkrásnější knihou vysočiny za rok 2015. Rukopis byl nalezen v domě dcery Aloise Toufara v Brtnici, brtnický farář Petr Balát tak knihu vydal.[6] Součástí vydání knihy byla i výstava v Brtnici.[7][8]