Alois Pokorny von Fürstenschild

Kariéru v armádě zahájil poté, co v roce 1831 absolvoval Tereziánskou akademii ve Vídni, získal hodnost nadporučíka a byl přidělen k 8. pluku. Od roku 1839 do roku 1848 sloužil u generála rakouské armády, v roce 1849 se stal asistentem polního maršála Julia Jacoba von Haynau a v červnu téhož roku následoval generála do Temešváru, kde pomohl potlačit Maďarské povstání. V roce 1854 byl povýšen na brigádního generála. Ve vojenském tažení v roce 1859 vedl pluk v obci Pavia a pak velel III. sboru, kde získal hodnost polního maršála a zúčastnil se bitvy u Magenty. V roce 1866 v Itálii i přes porážky rakouské císařské armády jej císař František Josef pro jeho schopnosti ukázané na bitevním poli chtěl jako člena řídící rady a v roce 1867 mu udělil dědičný titul barona. Pokorný zůstal ve službě do roku 1869. V roce 1871 odešel do důchodu a získal hodnost feldzeugmeister .

Zemřel v Jihlavě v roce 1876[2].