Alois Koldinský

Roku 1876 dostudoval gymnázium v Chrudimi a pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde roku 1882 získal titul doktora práv. Od roku 1888 působil jako advokát na Smíchově. Angažoval se ve veřejném a politickém životě. Byl členem Občanské besedy, Řemeslnicko-živnostenské besedy a dalších spolků. Od roku 1880 byl aktivní v Sokolu, tehdy ještě v Brně. V Sokolu se angažoval i po přesídlení na Smíchov, kde byl zakládajícím členem zdejší sokolské jednoty. V letech 1899–1901 byl dokonce starostou sokolské župy Jungmannovy. Dosáhl rovněž nejvyšších postů v místní a regionální samosprávě. V období let 1899–1906 byl smíchovským okresním starostou.[2][3][4] V letech 1906–1918 pak zastával funkci starosty města Smíchova.[5] Předtím již zde byl členem městské rady a místní školní rady.[3] Jeho působení na postu starosty Smíchova skončilo v roce 1918. Na počátku toho roku čelil demonstraci dělnictva, na které byl obviňován z podílu na špatném zásobování potravinami. Reagoval rezignací.[4]

Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Pardubice, Holice, Přelouč) do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k mladočeské straně.[6] Ve volbách v roce 1895 se do sněmu dostal znovu, nyní za městskou kurii, obvod Smíchov.[3] Uspěl zde i ve volbách v roce 1901[7] a volbách v roce 1908.[8][9] Na sněmu byl aktivní hlavně v odboru samosprávném a finančně politickém. Poslancem zůstal až do rozpuštění sněmu roku 1913.[4]

Byl i literárně činný.[3] Měl blízko k uměleckému světu. Jeho manželka byla dcerou divadelníka Pavla Švandy ze Semčic a Koldinský sám řídil až do roku 1906 Švandovou divadlo a Arénu na Smíchově. Sám rovněž psal divadelní hry. V lednu 1913 mu město Smíchov udělilo čestné občanství.[4]

Zemřel v Brně, v březnu 1934, na návštěvě u svého zetě, brněnského profesora MUDr. Vladimíra Nováka[10], pohřben v Jezbořicích.