Alois Jansa

Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a pak práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Nastoupil jako koncipient do právní kanceláře Karla Leopolda Klaudyho v Praze, později působil jako samostatný advokát v Jičíně. Byl aktivní i ve veřejném životě. Byl členem správní rady staročeského tiskového podniku, vydávajícího list Národní politika. Rodné Jablonné nad Orlicí mu udělilo čestné občanství.[1]

V 80. letech 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V doplňovacích volbách v roce 1881 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Jičín – Nový Bydžov) do Českého zemského sněmu.[2] Mandát zde obhájil v řádných volbách roku 1883.[3] Na mandát rezignoval roku 1885.[4] Byl členem staročeské strany.[1]

Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam byl zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1879 za kurii městskou, obvod Jičín, Sobotka atd.[5]

Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[6] Na Říšské radě vystupoval aktivně zejména v letech 1882–1883, kdy Gundaker Wurmbrand-Stuppach předložil návrh na uzákonění němčiny coby státního jazyka a Eduard Herbst zase předložil návrh, aby byla zrušena Stremayrova jazyková nařízení. Obě tyto iniciativy Jansa odmítal.[1]

Na sklonku života pobýval v Praze. Zde v lednu 1900 zemřel.[1]