Allosaurus

Allosaurus (z řeckého allos/αλλος „cizí“, „neznámý“ nebo „divný“ + sauros/σαυρος „ještěr“) byl popsán slavným americkým paleontologem z 19. století Othnielem Charlesem Marshem v roce 1877. Byl relativně blízkým příbuzným gigantických karcharodontosauridů, jejichž nejznámějšími zástupci jsou Giganotosaurus carolinii (popsán Coriou a Salgadem v roce 1995) a Mapusaurus roseae, který byl popsán Coriou a Curriem v roce 2006 (oba z podčeledi Giganotosaurinae, vytvořené při popisu mapusaura. Nejužší společný klad, který zahrnuje alosaura (resp. Allosauridae) s karcharodontosauridy je nadčeleď Allosauroidea.

Allosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní jura, asi před 155 až 150 miliony let
Allosaurus
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
Nadčeleďalosauroidi (Allosauroidea)
Čeleďalosaurovití (Allosauridae)
RodAllosaurus (Allosaurus)
Marsh, 1877
Typový druh
Allosaurus fragilis
Marsh, 1877
Druhy
  • Allosaurus fragilis
  • Allosaurus atrox
  • Allosaurus jimmadseni
  • Allosaurus europaeus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Naleziště

Fosilie tohoto rodu jsou známy z USA (státy Utah, Wyoming, Nové Mexiko a Colorado ze svrchnojurských sedimentů Morrisonského souvrství, jehož vrstvy se celkově nacházejí na území amerických států Wyoming, Colorado, Montana, Severní Dakota, Jižní Dakota, Nebraska, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona, Utah a Idaho, a kanadských provincií Saskatchewan a Alberta) a nověji také z Portugalska (souvrství Lourinha a souvrství Alcobaça), odkud je znám druh Allosaurus europaeus.[1] První nalezenou fosilií alosaura byl zřejmě ocasní obratel, objevený již roku 1869 nedaleko Granby v kraji Grant (Colorado).[2]

Lebka teropoda rodu Allosaurus z Dinosaur National Monument

Období

Rod Allosaurus žil v období svrchní jury (stupně kimmeridž a tithon), před přibližně 155 až 150 Ma (Ma = Mega annum; miliony let).

Diskutabilní exempláře

Některé indicie nasvědčují přítomnosti alosaurů rovněž ve střední juře, kde bylo na ruském souvrství Djaskoian objeveno šest zubů (PIN 4874/2). Značně nejistý je také druh „Allosaurus“ „rubustus“ ze spodního aptu (přibližně před 125 miliony let) spodní křídy souvrství Wonthaggi z australské Victorie. Tento exemplář (NMV Pl50070) mohl být dlouhý snad až 6 m. Jeho pozice mezi alosaury je však značně diskutabilní a někteří paleontologové (např. Azuma & Currie, 2000) se domnívají, že jedinec NMV Pl50070 měl spíše více společného s rodem Fukuiraptor.

Způsob života

Allosaurus byl nepochybně masožravcem, ale někteří vědci tvrdí, že stisk alosaura nebyl dostatečně silný, aby zabil nějakého živočicha, možná tedy byl pouhým mrchožroutem. Pokud byl aktivním dravcem, není jisté, zda lovil samostatně, nebo ve smečce. Stejně jako ostatní dinosauři, tak i tito teropodi snášeli vejce. Podle některých kosterních pozůstatků vědci zjistili, že alosauři mohli být na svých cestách sledováni zhruba 6 metrů dlouhými ceratosaury, kteří se živili tím, co alosauři na svém úlovku nechali. Alosauři stáli (spolu s příbuznými druhy) na vrcholu potravního řetězce. Pterosauři, menší draví dinosauři a drobní draví savci, představovali pro alosaury jen malou potravní konkurenci.

V roce 2007 byla odhadnuta maximální rychlost běhu dospělého alosaura (u jedince s hmotností 1400 kg) na 9,4 m/s (33,8 km/h).[3] Podle vědecké studie, publikované v roce 2017, dokázal jedinec alosaura o hmotnosti zhruba 1400 kg běžet rychlostí až kolem 40,8 km/h.[4]

Síla jeho čelistního stisku byla mnohem menší než například u později žijícího teropoda druhu Tyrannosaurus rex, podle odhadů činila zhruba 3573 newtonů.[5]

Stejně jako mnozí jiní teropodi, měli i alosauři pneumatizované (duté a vzduchem vyplněné) kosti, což se uplatnilo při jejich respiraci a snižovalo hustotu tělních tkání.[6]

Výzkum 19 identifikovaných patologií na kostře jedince MOR 693 (známém pod přezdívkou "Big Al") dokazuje, že imunitní systém alosaurů byl podobný ptačímu - lokalizoval a cíleně "řešil" infekci v měkkých tkáních v konkrétním tělním segmentu.[7]

Některé objevy na nalezištích v sedimentech souvrství Morrison naznačují, že alosauři se mohli občas uchylovat ke kanibalismu.[8] Podle některých hypotéz byli alosauři ve skutečnosti spíše mrchožrouty než aktivními predátory.[9]

Geochemický rozbor fosilií dospělého jedince alosaura z lokality Cleveland-Lloyd Dinosaur Quarry ukázal, že tento exemplář dospěl asi ve 22 letech věku a zahynul ve věku 26 let.[10]

Rozměry

Délka

Průměrná délka druhu Allosaurus fragilis byla přibližně 7–9 m, ačkoli se zdá, že některé odrostlé kusy (jako třeba exemplář AMNH 5767, jež byl původně řazen k samostatnému rodu Epanterias) mohly měřit až 12 m.[11] Porovnatelné velikosti je pak také Allosaurus „jimmadseni“ (z Utahu a Wyomingu), jehož největší dochovaný dospělý exemplář, známý od roku 2003, mohl být dlouhý 8,8 m. Z tohoto druhu však také známe nedospělé jedince, jako např. DINO 11541, který mohl mít na délku zhruba 5,6 metru. Obří exempláře o délce přes 12 metrů, popsané jako Epanterias amplexus nebo Edmarka rex, mohou být ve skutečnosti rovněž jen odrostlí zástupci rodu Allosaurus.[12]

Velikostní variace alosaura oproti člověku

Hmotnost

Topotyp druhu Allosaurus fragilis, USNM 4734 (Gilmore, 1920), mohl mít s délkou přes 7,4 metrů něco málo přes 1 tunu. Pro exemplář YPM 1930 (délka 7,40 m) byla odhadnuta hmotnost 1092 kg.[13] Větší exempláře, jako např. DINO 2560 (=UUVP 6000) s délkou 7,9 m už 1,32 tuny a AMNH 680 s délkou 9,37 m dokonce 2,3 tuny. Průměrní zcela dospělí jedinci mohli mít zřejmě přes 3 tuny.

Allosaurus z polského „Parku Jurajskiego“ v Baltově

Podle Gregoryho S. Paula dosahoval druh A. fragilis délky asi 8,5 metru a hmotnosti 1700 kilogramů.[14] Podle odborné práce z roku 2021 měřil nejdelší známý a detailněji popsaný exemplář (AMNH 680) 9,7 metru a zaživa vážil asi 3853 kilogramů.[15]

"Big Al"

Objev

V roce 1991 byly v Morrisonském souvrství poblíž Howe Quarry v Severní Americe objeveny pozůstatky alosaura z druhu A. fragilis. Nález, který byl kompletní z 95% dostal příznačné jméno Big Al (MOR 693). Kostra byla objevena týmem vedeným Kirbym Siberem. Stejný tým později odhalil pozůstatky i druhého alosaura, který dostal jméno „Big Al Two“. V jeho případě se jedná o nejzachovalejší zkameněliny tohoto druhu.

Nejslavnější alosaurus

Jedná se o mladého, osm metrů dlouhého jedince, na jehož pozůstatcích jsou patrné známky po devatenácti zraněních či infekcích, které pravděpodobně způsobily jeho smrt. Jelikož jsou fosílie tak dobře zachované a těšily se nebývalé slávě veřejnosti, britská společnost British Broadcasting Corporation, tvůrce populární série „Putování s…“ se rozhodla věnovat dvoudílný speciál dokumentu Putování s dinosaury jeho životu – první díl („The Ballad of Big Al“, česky „Balada o Alosaurovi“) pojednává o "Alově" způsobu života, dospívání, boji o kořist a smrti, druhý („Big Al Uncovered“, česky trochu nešťastně „Pátrání po Tyrannosaurovi“) o jeho objevu a práci vědců (mj. se objevili Dale Russell, Rebecca Hanna, Octávio Mateus ad.). Mezi nejslavnější naleziště s fosiliemi tohoto teropoda patří Cleveland-Lloyd Dinosaur Quarry v Utahu, objevené již roku 1927. Na tomto místě bylo objeveno 44 až 60 jedinců alosaura v různých věkových skupinách.[16]

Druhy

Kromě nejznámějšího druhu A. fragilis se k tomuto rodu dále řadí Allosaurus atrox, popsaný O. C. Marshem původně v roce 1878 jako Creosaurus atrox, nicméně v roce 1987 přeřazen Paulem k rodu Allosaurus; Allosaurus ferox, popsán rovněž O.C.Marshem v roce 1896, avšak v jeho případě jde s největší pravděpodobností o mladší synonymum druhu A. fragilis a Allosaurus maximus. Ten je však nejspíš samostatným rodem Saurophaganax (popsal Chure v roce 1995).

Lebka alosaura v expozici Přírodovědeckého muzea v Bruselu.

Allosaurus europaeus

V prosinci 2006 popsali Mateus a kol. nový druh alosaura – A. europaeus. Od svých příbuzných (např. druhu A. fragilis) jej odlišují rozdíly ve stavbě lebky. Tento druh je znám z portugalského souvrství Lourinha, která zahrnuje sedimenty stejného stáří, jako severoamerické souvrství Morrison. Tento druh dosahoval délky kolem 7 metrů a vážil asi 1000 kg.[17]

Allosaurus jimmadseni

Allosaurus jimmadseni, popsán na základě několika kosterních fragmentů Danem Churem v roce 2000 (v rámci doktorské dizertace) a formálně pak v roce 2020[18][19] (vide Glut, 2003). Tento druh je pravděpodobně o několik milionů let starší než A. fragilis a mohl být jeho přímým evolučním předkem.[20]

Synonyma

Vzhledem k tomu, že máme velice často do činění s nekompletním (či nezřídka dokonce velmi fragmentárním) materiálem, stává se, že různí paleontologové přiřazují (a přiřazovali) svým objevům nové rodové nebo druhové názvy. Typickým příkladem je dnes již neplatný druh Antrodemus valens.[21] Allosaurus byl ve své době velmi hojným masožravcem, tudíž z něj známe velké množství zkamenělin různě starých jedinců.

Zastaralá rekonstrukce kostry alosaura

Synonyma rodu

Allosaurus fragilis

Allosaurus atrox

Klasifikace

Přičemž klad Carnosauria je některými autory (třeba Paulem C. Serenem) považován za synonymum Allosauroidea. Důvodem má být historický polyfyletismus a absence karnosaurů neklasifikovaných k nadčeledi Allosauroidea.

Odkazy

Reference
  1. Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 174)
  2. https://www.skyhinews.com/news/jurassic-county-allosaurus-fossil-found-in-granby-returns-to-area-for-taste-of-history-fundraiser/
  3. Sellers, W. I. & Manning, P. L. (2007). "Estimating dinosaur maximum running speeds using evolutionary robotics". Proc. R. Soc. B. The Royal Society. 274 (1626): 2711–6. doi:10.1098/rspb.2007.0846
  4. Hirt, M. R.; Jetz, W.; Rall, B. C.; Brose, U. (2017). "A general scaling law reveals why the largest animals are not the fastest". Nature Ecology & Evolution. 1 (8): 1116–1122. doi: 10.1038/s41559-017-0241-4
  5. Rayfield, E. J. et al. (2001). Cranial design and function in a large theropod dinosaur. Nature. 409: 1033–7.
  6. https://svpow.com/2019/10/12/a-nice-pneumatic-allosaurus-cervical/
  7. Jack Wilkin [2019]. Review of Pathologies on MOR 693: An Allosaurus from the Late Jurassic of Wyoming and Implications for Understanding Allosaur Immune Systems. PaleoRxiv (preprint). doi: https://paleorxiv.org/f3rh6/
  8. Archivovaná kopie. www.coloradomesa.edu [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-15.
  9. SOCHA, Vladimír. Postrach jury se živil zdechlinami. OSEL.cz [online]. 31. srpna 2021. Dostupné online. (česky)
  10. Christophe Ferrante, Lionel Cavin, Torsten W. Vennemann and Rossana Martini (2021). Histology and geochemistry of Allosaurus (Dinosauria: Theropoda) from the Cleveland-Lloyd Dinosaur Quarry (Late Jurassic, Utah): Paleobiological implications. Frontiers in Earth Science (abstrakt). doi: 10.3389/feart.2021.641060
  11. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  12. SOCHA, Vladimír. Příšera z Masonville. OSEL.cz [online]. 30. září 2020. Dostupné online. (česky)
  13. Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). "My theropod is bigger than yours ... or not: estimating body size from skull length in theropods". Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi:10.1671/0272-4634(2007)27[108:MTIBTY]2.0.CO;2
  14. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 94 (anglicky)
  15. Reolid, M.; Cardenal, F. J.; Reolid, J. (2021). Digital 3D models of theropods for approaching body-mass distribution and volume. Journal of Iberian Geology. doi: https://doi.org/10.1007/s41513-021-00172-1
  16. SOCHA, Vladimír. Záhada smrti desítek alosaurů. OSEL.cz [online]. 17. června 2017. Dostupné online.
  17. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 96 (anglicky)
  18. https://www.popularmechanics.com/science/animals/a30647957/allosaurus-jimmadseni-dinosaur/
  19. Daniel J. Chure & Mark A. Loewen (2020). Cranial anatomy of Allosaurus jimmadseni, a new species from the lower part of the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Western North America. PeerJ, 8: e7803. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.7803
  20. http://www.osel.cz/11010-novy-druh-alosaura.html
  21. Článek o historii pojmenování tohoto dinosauřího taxonu na webu Pravěk.info (česky)

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.