Carcharodontosauridae

Karcharodontosauridi ("ještěři se žraločími zuby") byli středně velcí až obří draví dinosauři (teropodi). V roce 1931 vytvořil německý paleontolog Ernst Stromer čeleď Carcharodontosauridae, dnes branou jako klad v rámci skupiny Carnosauria. Do této čeledi patří také jedni z největších známých teropodů všech dob - Carcharodontosaurus, Giganotosaurus, Mapusaurus a Tyrannotitan, přičemž téměř všechny tyto rody byly ve velikostní kategorii populárního tyranosaura.

Carcharodontosauridae
Stratigrafický výskyt: Spodní až svrchní křída, před 154 až 91 miliony let
Giganotosaurus carolinii, replika kostry
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
NadčeleďAllosauroidea
ČeleďCarcharodontosauridae
Stromer, 1931
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výskyt a paleoekologie

Tito draví dinosauři žili v období pozdní jury a křídy asi před 154 až 91 miliony let především na subkontinentu Gondwana (Jižní Amerika, Afrika).[1][2][3] Na základě několika objevů se zdá být pravděpodobné, že alespoň v některých obdobích života lovili ve smečkách.[4] To bylo prokázáno přinejmenším u argentinského rodu Mapusaurus. Teprve po vyhynutí karcharodontosauridů v období turonu mohli na severních kontinentech převzít úlohu největších teropodů proslulí tyranosauridi.[5] Fosilní objevy z posledních let ukazují, že také na území Evropy byli karcharodontosauridi již od doby pozdní jury poměrně hojní.[6]

Poslední (nejmladší) dosud známé fosilie karcharodontosauridů jsou izolované zuby z Patagonie, pocházející z období pozdního turonu (stáří asi 92 až 90 milionů let).[7]

Do většího kladu Carcharodontosauria spadají karcharodontosauridům blízce příbuzné taxony, jako jsou rody Siats, Veterupristisaurus nebo Lusovenator. Je také možné, že malí teropodi jako je italský rod Scipionyx, jsou ve skutečnosti mláďaty jakýchsi dosud nepopsaných karcharodontosauridů.[8]

Paleobiologie

Největší zástupci této skupiny patřili k největším dravým dinosaurům vůbec, dosahovali délky přes 13 metrů a hmotnosti přes 6000 kg, jen jejich lebky dosahovaly délek v rozmezí 1,6 až 1,8 metru.[9]

V průběhu evoluce karcharodontosauridů docházelo k redukci (zmenšování a strukturálnímu zjednodušování) předních končetin. Podobný mechanismus postupné redukce pozorujeme i u dalších skupin velkých teropodů, například u abelisauridů a tyranosauridů.[10]

Vědecká studie, publikovaná koncem roku 2020, dokládá, že karcharodontosauridi rostli relativně pomalu (alespoň oproti tyranosauridům) a dožívali se celkově vyššího věku. Přinejmenším jeden jihoamerický exemplář žil možná až do svých 50 let.[11] Tento dosud nepopsaný druh dospěl přibližně až mezi 35. a 49. rokem svého věku.[12][13]

Taxonomie

Odkazy

Reference
  1. Carlos Roberto dos Anjos Candeiro, Sthepen Louis Brusatte, Luciano Vidal & Paulo Victor Luiz Gomes da Costa Pereira (2018). Paleobiogeographic evolution and distribution of Carcharodontosauridae (Dinosauria, Theropoda) during the middle Cretaceous of North Africa. Papéis Avulsos de Zoologia. 58: e20185829. doi: http://doi.org/10.11606/1807-0205/2018.58.29
  2. Rafael Delcourt, Natan S. Brilhante, Orlando N. Grillo, Aline M. Ghilardi, Bruno G. Augusta & Fresia Ricardi-Branco (2020). Carcharodontosauridae theropod tooth crowns from the Upper Cretaceous (Bauru Basin) of Brazil: A reassessment of isolated elements and its implications to palaeobiogeography of the group. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. Article 109870. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2020.109870
  3. Kamila L. N. Bandeira, Arthur S. Brum, Rodrigo V. Pêgas, Lucy G. de Souza, Paulo Victor Luiz G.C. Pereira & André Eduardo P. Pinheiro (2021). The first Jurassic theropod from the Sergi Formation, Jatobá Basin, Brazil. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 93 (suppl 2): e20201557. doi: https://doi.org/10.1590/0001-3765202120201557
  4. http://dinosaurusblog.com/2009/03/17/773404-smeckovy-lov-obrich-teropodu/
  5. https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/the-rise-and-fall-of-the-shark-toothed-dinosaurs/
  6. Elisabete Malafaia, Pedro Mocho, Fernando Escaso, Pedro Dantas & Francisco Ortega (2018). Carcharodontosaurian remains (Dinosauria, Theropoda) from the Upper Jurassic of Portugal. Journal of Paleontology. doi: https://doi.org/10.1017/jpa.2018.47
  7. Meso, J. G.; et al. (2021). Testing the persistence of Carcharodontosauridae (THEROPODA) in the Upper Cretaceous of Patagonia based on dental evidence. Cretaceous Research. 104875. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.104875
  8. Cau, A. (2021). Comments on the Mesozoic theropod dinosaurs from Italy. Atti della Società dei naturalisti e matematici di Modena. 152: 81-95.
  9. SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, str. 44.
  10. Geoffrey Guinard (2020). Forelimb shortening of Carcharodontosauria (Dinosauria: Theropoda): an update on evolutionary anterior micromelias in non-avian theropods. Zoology Article, 125756. doi: https://doi.org/10.1016/j.zool.2020.125756
  11. Thomas M. Cullen, Juan I. Canale, Sebastián Apesteguía, Nathan D. Smith, Dongyu Hu and Peter J. Makovicky (2020). Osteohistological analyses reveal diverse strategies of theropod dinosaur body-size evolution. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 287 (1939): 20202258. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2020.2258
  12. SOCHA, Vladimír. Padesátník s dvoumetrovou hlavou. OSEL.cz [online]. 18. prosince 2020. Dostupné online. (česky)
  13. SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 95)
  14. http://www.osel.cz/11041-nejvetsi-predator-vsech-dob.html

Literatura
  • Novas, de Valais, Vickers-Rich, and Rich. (2005). A large Cretaceous theropod from Patagonia, Argentina, and the evolution of carcharodontosaurids. Naturwissenschaften.
  • Coria, R. A., and Currie, P. J. (2006). A new carcharodontosaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina. Geodiversitas. 28 (1): 71-118.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.