Alexandr velký

Dospělý jedinec v Maháráštře v Indii

Druh alexandr velký poprvé popsal v roce 1766 Carl Linné, švédský biolog. Druhové jméno eupatria je řeckého původu, kde předpona eu značí dobrý a patria původ nebo též otec.[3] V současné době je uváděno pět poddruhů:[2][4]

• Alexandr velký barmský (Psittacula eupatria avensis)
• Alexandr velký jižní (Psittacula eupatria eupatria)
• Alexandr velký andamanský (Psittacula eupatria magnirostris)
• Alexandr velký nepálský (Psittacula eupatria nipalensis)
• Alexandr velký thajský (Psittacula eupatria siamensis)

Alexandr velký je jeden z největších druhů alexadrů, v Indii se dokonce považuje za největší zdejší druh. Jeho tělo na délku měří přibližně 58 cm, křídlo mezi 18,9 a 21,5 cm a ocas 21,5 až 35,5 cm. Poddruh alexandr velký nepálský je ze všech největší: jeho tělo dosahuje až 62 cm na délku. Dospělí jedinci obvykle váží 200 až 300 g.[3]

Alexandři velcí jsou zbarveni převážně zeleně, u samců je patrný modrý až šedý odstín na lících a v týlu.[5] Břicho je zeleno-žluté, směrem k ocasu může být i namodralé. Na křídlech mají charakteristické oranžové „zrcátko“.[6] To je vidět již na prvním opeření. Zobák je oranžový až červený, nohy šedé, krom thajského poddruhu, který má nohy spíše žlutavé.[3] Samci jsou snadno rozeznatelní od samiček díky černému pruhu na krku a výraznějšímu narůžovělému peří v týlu.[3] Mladí jedinci se podobají samičkám.[5] Poddruhy jsou si vzájemně podobné a podle vzhledu je lze těžko rozeznat.

Mají hluboký hlas, který je výraznější než u jejich blízkých příbuzných alexandrů malých (Psittacula krameri).[3]

Alexandři velcí obývají velkou oblast, počínaje Pákistánem, přes Indii a Srí Lanku až k Vietnamu a Thajsku. Na východě jsou populace menší, stejně tak v jižní Indii, a na Srí Lance a v Kambodži, je lze pozorovat spíše vzácně.[7] V některých oblastech je patrný pokles: způsobuje ho ztráta přirozeného prostředí a také odchyt lidmi.[7] Naopak v Gudžarátu v Indii ale populace roste.[7] Byli zavlečeni i do Bahrajnu, Íránu, Turecka, Spojených arabských emirátů a Jemenu.[5]

Vyhledávají vlhké i suché lesy, stejně tak i mangrovové porosty, plantáže nebo místa osídlená lidmi.[8] Alexandry velké lze většinou pozorovat v nadmořské výšce do 900 m, v některých oblastech ale také v 1600 m n. m.[7]

Až do roku 2014 Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) klasifikoval tento druh jako málo dotčený, později získal status téměř ohrožený.

V zajetí se jedná o populární druh, jedním z důvodů může být i schopnost dobře imitovat lidskou řeč. Kvůli chovu v zajetí se vyvinulo i několik mutací: lutino, modrá, misty, tyrkysová...[2]

Období hnízdění ve volné přírodě probíhá od listopadu do dubna.[8] Velikost snůšky se pohybuje mezi dvěma až čtyřmi vejci, která jsou po nakladení zahřívána dalších 28 dnů.[3]

Živí se semeny, různými druhy ovoce a květinami. Také nektarem, který získávají z květů zarděnic (Erythrina), buteí a stromů Bombax ceiba.[8] Ačkoliv je lze běžně vídat spíše v menších skupinkách, v oblastech hojných na potravu se sdružují do velkých hejn, především za soumraku.[5]

Jedinci v zajetí se mohou dožívat až třiceti let,[5] i když některé zdroje uvádí až čtyřicet.[3]