Alexandr malý

Hnízdí v savanách Afriky a jižní Asie. Dále se vyskytuje v Indii, Srí Lance, je vysazen na Mauriciu, na Středním východě, Singapuru, Japonsku, Seychelských ostrovech, ve Spojených státech a Novém Zélandu.[3] Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté oblasti a kulturní krajina. V Indii sídlí i na úpatí Himalájí, nevadí mu proto ani mrazivé teploty.[4]

V Evropě je tento papoušek považován za nežádoucí invazní druh. V tomto případě se jedná o potomky dovezených jedinců, kteří byli vypuštěni z lidské péče. Alexandři se rychle množí a vytlačují původní druhy ptáků, kterým zabírají hnízdní dutiny, ale usazují se i ve štěrbinách u oken a na fasádách domů. Ve Španělsku dokonce ničí tamní populace netopýrů. Podle posledních čísel z roku 2017 se v Evropě vyskytuje až 85 tisíc jedinců tohoto druhu.[5] Papoušci žijí volně, především v městských parcích v Belgii, Německu, Francii, Nizozemsku, Španělsku, Portugalsku, Turecku, Itálii, Řecku a Velké Británii. V centru Amsterodamu je alexandr šestým nejčastějším ptákem.[6] V roce 2018 se mezi země s výskytem alexandra malého zařadilo také Polsko, kde ornitologové nahlásili první nález hnízdění v místě vzdáleném jen 20 km od českých hranic.[7] Mohlo by se zdát, že alexandrům budou vadit zimní mrazy, ale dokáží vydržet teploty až −20 °C.

V Londýně je alexandrů už více než 32 tisíc. (údaj z r. 2012)[8] O tom, jak se zde objevili, existují tři teorie. Jedna tvrdí, že unikli z filmového studia při natáčení filmu Africká královna z roku 1951, druhá, že pár alexandrů vypustil Jimmi Hendrix jako gesto svobody a třetí teorie tvrdí, že šlo o hromadné vypuštění domácích mazlíčků, jelikož tito papoušci dokáží být opravdu hluční.[9] Ať už se tito papoušci dostali do Velké Británie jakkoliv, faktem je, že jejich populace narostla natolik, že od roku 2008 mohou obyvatelé Londýna papoušky střílet, aniž by k tomu potřebovali povolení.[8]

V Paříži a blízkém okolí žije již okolo 8000 alexandrů malých. Údajně se jedná o potomky dvou skupin alexandrů, které unikly z přenosek na letišti Orly v 70. letech a v roce 1994 na letišti Charlese de Gaulla. Ještě v roce 2013 se celková populace alexandrů malých v Paříži odhadovala na 2300 jedinců, za posledních osm let se ale téměř zečtyřnásobila. Ačkoli počty alexandrů stoupají, na původní druhy ptáků to nemá téměř žádný negativní vliv. Další silné populace alexandrů malých ve Francii jsou ve městech Marseille, Montpellier, Nantes a Lille.[10]

V umělém chovu v Česku jej můžete vidět v některých zoologických zahradách, například v Zoo Tábor. Volný výskyt tohoto papouška je hlášen pouze ojediněle. Hnízdění zatím nebylo zpozorovnáno.

Při chovu alexandrů malých vzniklo především několik barevných mutací, které jsou u chovatelů velice časté. Z původní zelené vzniklo několik jiných zbarvení jako např. žlutá, čistě bílá (bez obojku), pastelově modrá, isabela s modrou, šedá, isabela s šedou, šedozelená, olivově zlatá a krémová mutace s červenýma očima. Nejžádanější a nejpopulárnější je však žlutá a modrá mutace.

• Papoušci

• Obrázky, zvuky či videa k tématu alexandr malý na Wikimedia Commons
• Galerie alexandr malý na Wikimedia Commons
• Taxon Psittacula krameri ve Wikidruzích
• Alexandr malý na Papoušek.unás.cz
• Papouščí web
• Základní údaje a něco z chovu
• BioLib.cz