Aleš Řebíček

V období let 1981–1985 vystudoval gymnázium Petra Bezruče ve Frýdku-Místku a v letech 1985–1989 Vysokou školu dopravní v Žilině (fakultu Provoz a ekonomika dopravy a spojů).[1]

V letech 1989–1990 pracoval jako projektant pro podnik Báňské projekty Teplice. V letech 1990–1992 byl odborným technikem, stavbyvedoucím a hlavním stavbyvedoucím v Traťové strojní stanici Ústí nad Labem ČSD. V srpnu 1992 založil Ing. Řebíček s dalšími sedmi společníky dopravní firmu Viamont, o několik let později měl v této společnosti třetinový podíl.[2] Do roku 2005 ve firmě působil na manažerských postech a ve statutárních orgánech, následně od dubna 2005 do června 2006 jako poradce firmy.[1] Před nástupem do funkce ministra dopravy svůj podíl ve Viamontu prodal.[3]

Je ženatý. Má tři děti.[1]

V komunálních volbách roku 2002 a komunálních volbách roku 2006 byl zvolen do zastupitelstva města Teplice za ODS. Profesně se uvádí jako dopravní inženýr.[4] Působil také jako poradce expremiéra a bývalého předsedy ODS Mirka Topolánka.^[zdroj?]

Ve volbách v roce 2006 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ODS (volební obvod Ústecký kraj).[5] Ve sněmovně setrval do voleb v roce 2010.[6]

Od 4. září 2006 do 23. ledna 2009 byl ministrem dopravy v první vládě Mirka Topolánka a druhé vládě Mirka Topolánka.[7] Během jeho funkce byl zaveden systém elektronického mýtného na dálnicích, který vybudovala a provozuje rakouská firma Kapsch.

V době působení ve funkci ministra dopravy měl Aleš Řebíček tyto náměstky:

• Jiří Hodač – 1. náměstek, Sekce dopravní agendy, infrastruktury a ekonomiky (asi polovina ministerstva)
• Vojtěch Kocourek – Sekce drážní a veřejné dopravy
• Petr Šlegr – Sekce vodní dopravy a družicové navigace
• Emanuel Šíp – Sekce dopravní politiky a životního prostředí
• Ivo Vykydal – Sekce letecké dopravy
• Daniela Kovalčíková – Sekce legislativy

Před svým nástupem na ministerstvo dopravy pracoval ve vedení soukromé dopravní firmy Viamont a byl jejím spolumajitelem,[8] poté svůj podíl prodal za 700 milionů korun.[3][9] V majetkovém přiznání v roce 2009 ovšem uvedl majetek pouze 342 milionů korun, čímž mohl porušit zákon o střetu zájmů.[9] Spekuluje se, že kupcem mohl být Miroslav Plíhal, který je spolumajitelem firmy INGROVE a působí v dozorčí radě společnosti Viamontu. Kvůli prodeji byl Řebíček vyšetřován policií, ta však v březnu 2011 případ odložila.[9]

V červenci 2008 přinesla média zprávu, že Řebíček je s Viamontem nadále propojen a že společnost dostává od jeho úřadu lukrativní zakázky. Podle České televize firma Viamont své akcionáře nezveřejňuje a majitelem může být i ministr nadále, aniž by se to dalo ověřit nebo vyvrátit. V červenci 2008 dodatečně doplnil své oznámení o majetku o 44 milionů korun jakožto splátku za prodej akcií, ale neuvedl o jaké akcie se jedná. Řebíček tvrdí, že kupní smlouva byla uzavřena před 1. lednem 2007.[10] Během Řebíčkova působení na ministerstvu dopravy se navíc Viamontu mnohonásobně zvedl počet státních zakázek a s tím i zisk této společnosti. Podle MF DNES získala firma během posledních dvou let zakázky za 10,4 miliardy Kč.[11] Například Viamont DPS získal kontrakt v Nymburce za 92 milionů korun.[12] Podle deníku Aktuálně.cz navíc firmy, které sponzorovaly ODS, dostaly řadu zakázek od organizací, patřících pod Řebíčkův úřad.

Česká pobočka organizace Transparency International ČR v července 2008 zažalovala Řebíčka a jeho úřad u Městského soudu v Praze za neprůhledný průběh veřejné soutěže, která se týkala výběru advokátních kanceláří, jež mají rezort zastupovat v soudních sporech. Jde o čtyři kanceláře (Weil, Gotshal & Manges; Jansta, Kostka & spol.; AK Kříž Bělina; AK Hartman, Jelínek, Fráněk a partneři), které měly poskytovat služby až do téměř půl miliardy korun.[13][14] Podle MF Dnes se často "účtovaly částky přes tři tisíce korun i za banální práce, které by zvládla sekretářka."[14]

Stejnou soutěž kritizovala také ekologická organizace Děti Země, která žádala o zpřístupnění informace o pracovní náplň vítězných advokátních kanceláří, ale dostala od Řebíčkova úřadu jen seznam účastníků soutěže.[15] Proto se Děti Země odvolaly přímo k ministrovi a také se chystají obrátit na soud.[13]

Spolupráce s vybranými advokátními kancelářemi skončila v roce 2010, od té doby výdaje za právní služby klesly na 7,5 milionů korun.[14]

Brzo po nástupu na ministerstvo Aleš Řebíček dal najevo svoji nespokojenost se smlouvou na zavedení mýta, kterou s Kapschem uzavřela předchozí vláda, a proto připravil dodatek, který měl být výhodnější pro stát a Kapschi se měly snížit odměny a zvýšit sankce z prodlení, avšak postupně ministerstvo uzavřelo s touto firmou další dodatky, které již byly kontroverznější a ve prospěch Kapsche. Díky dodatku ke smlouvě o mýto také navíc získává firma Kapsch bez jakéhokoli výběrového řízení zakázku za 4 miliardy Kč na vybudování informačních tabulí na dálnicích.^[zdroj?]

Podle policejního spisu Olej policie už v roce 2004 věděla o kontaktech Řebíčka s Tomášem Pitrem. Policie také věděla, že Řebíček měl úzké vztahy s tehdejším vedením ústeckého kraje – hejtmanem Jiřím Šulcem a náměstkem Jaroslavem Foldynou. Ve spisu se uvádí, že "Řebíček je osoba, která skupině Pitr-Mrázek zabezpečovala v ústeckém regionu kontakty na regionální politiky".[16]

Aleš Řebíček je členem Řádu sv. Konstantina a Heleny, kde působí např. s Igorem Střelcem – bývalým příslušníkem StB s kontakty na ruské podnikatele i ruskojazyčné kriminální prostředí.[17] Igor Střelec byl kmotrem při pravoslavném křtu Aleše Řebíčka a později i jeho syna.[18]

V roce 2008 Řebíček přijal na ministerstvo dopravy bývalou mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Blanku Kosinovou do pozice vedoucí oddělení navigačního systému Galileo.[19] Kosinová odešla z resortu vnitra po tom, co vyšlo najevo, že ji BIS odmítala vydat bezpečnostní prověrku kvůli stykům s údajným ruským agentem.[20]