Adolf Kriegs-Au

Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě. V roce 1841 vstoupil do státních služeb jako správní úředník v Dolních Rakousích. Během revoluce roku 1848 patřil mezi radikály a podílel se na vyhlašování ústavy ve Vídni. Během následujících měsíců se ale názorově proměnil. Jako tajný kurýr udržoval komunikaci s budoucím císařem Františkem Josefem I. Od roku 1849 byl pracovníkem ministerstva vnitra a do roku 1854 působil v Sedmihradsku. Roku 1856 se stal dvorním radou při Místodržitelství v Pešti. V roce 1859 byl úředníkem v Prešpurku. Díky působení ve východní části monarchie se naučil maďarsky a získal kontakty na uherskou šlechtu.[1][2]

Když v roce 1860 byla v Rakousku obnovena ústavní vláda a skončila éra bachovského neoabsolutismu, byl dočasně propuštěn ze státních služeb a po tři roky neměl stálé profesní uplatnění. Navíc mu tehdy zemřela žena. Věnoval se péči o děti a studiu. Od roku 1863 pracoval na místodržitelství v Dolních Rakousech a pak v Horních Rakousech. Zde se osobně seznámil se spisovatelem Adalbertem Stifterem. Sám působil jako spisovatel. Roku 1865 se stal sekčním šéfem na státním ministerstvu, kde vedl odbor kultu a vyučování. následujícího roku se zapojil do úřednických struktur rakouské armády a podílel se posléze na řízení komise pro likvidaci válečných škod. Později zasedal ve vedení Dunajské paroplavební společnosti.[1][2]

16. února 1880 se stal ministrem financí Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Ministerstvo vedl do 26. června 1880.[3] Jako ministr řešil zejména otázku zlaté půjčky.[2] Musel také řešit opozici ze strany německorakouských liberálů, kteří ho vnímali jako názorově nepřátelskou a nekompetentní osobu. Liberál Ernst von Plener ho označil za člověka působího zcela bezmocně.[1]

Následně se profiloval jako publicista. Napsal cestopis ze svého zájezdu do Egypta i do Ameriky a pravidelně přispíval do Wiener Zeitung. V roce 1883 napsal i román Moderne Größen. Zemřel náhle na nemoc během příprav na cestu do Indie.[1]