Dravci

Dravci (Accipitriformes) jsou řád ptáků. Do řádu je zahrnuto asi 225 druhů ptáků přizpůsobených k lovu živé kořisti.

Dravci
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddravci (Accipitriformes)
Vieillot, 1816
Čeledě
Sesterská skupina
kondoři (Cathartiformes)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika dravců

Mezi dravce patří jak malí ptáci velikosti kosa, tak velcí ptáci s rozpětím křídel přes dva metry. Charakteristickým znakem je hákovitě zahnutý ostrý zobák, ostré drápy a silná široká křídla (přizpůsobení k lovu živé kořisti). Kořist loví ve dne. Mají výborný zrak, zatímco čich mají slabý.

Dravci jsou dlouhověcí ptáci, jestřábovití se dožívají přes 30 let. Jsou monogamní. Menší druhy dravců mívají větší snůšky, inkubace je kratší a mláďata jsou déle krmena v hnízdě. Oba partneři se aktivně podílejí na péči o mláďata. Pokud jeden z rodičů uhyne, zahynou s největší pravděpodobností také mláďata. Je tomu tak proto, že rodiče mají rozdělené role, samec přináší ulovenou potravu na hnízdo a samice mláďata krmí. Uhyne-li tedy samice, samec dále přináší potravu, ale mláďata nejsou schopna se sama nakrmit; uhyne-li samec, samice je nucena sama lovit a s největší pravděpodobností mláďata opustí. Opuštění mláďat hrozí také tehdy, jsou-li ptáci na hnízdě rušeni. Mladí dravci dospívají dlouho, až 3 roky. Teprve poté jsou schopni rozmnožování.

Samice dravých ptáků bývají často větší a hmotnější než samci, což je dáno evolučním tlakem v podobě preferencí samečků. Větší samičky mají totiž lepší šanci ochránit hnízdo a následně vylíhlé potomstvo před predátory a jiným nebezpečím.[1]

Klasifikace

Orel královský

Tradičně se k dravcům řadilo pět čeledí ptáků (sokolovití, jestřábovití, orlovcovití, hadilovovití a kondorovití) a řád se nazýval Falconiformes (podle sokola, Falco). Na základě fylogenetických studií (2006, 2008) se sokoli oddělili do samostatného řádu sokoli (Falconiformes), neboť jsou příbuzní papouškům a pěvcům. Pro zbylé čeledě řádu dravců se nyní užívá název řádu Accipitriformes.[2][3] Sesterskou skupinou řádu dravců jsou kondoři (Cathartiformes), i když se objevily také studie, že ve skutečnosti mají blíže k brodivým, jako jsou čápi.[4] Kromě testů DNA a morfologických znaků (např. dlouhé, úzké a průchodné nozdry, tzv. nares perviale, které mají ještě dytíkovití), je to např. i fakt, že stejně jako brodiví si kálejí na nohy, aby se ochladili odpařující se vodou (tzv. urohydróza).

Zatím také není jasné, jestli orlovci jsou natolik rozdílní, aby tvořili samostatnou čeleď (orlovcovití), nebo jestli by naopak mohli být začleněni v čeledi jestřábovití.

Přestože by se mohlo zdát, že dravci jsou příbuzní se sovami, není tomu tak. Sovy jsou blízké příbuzné lelků a jejich podobnost s dravci je zapříčiněna způsobem života, tj. jejich přizpůsobení k lovu.

Lidé a dravci

Dravci jsou symbolem síly a oblíbeným heraldickým zvířetem. Někdy jsou vnímáni jako škodná, která se živí drobnou lovnou zvěří, přestože většina druhů dravců žijících v ČR se běžně živí především hlodavci. Odstřel velkých dravců (orel mořský) může mít negativní vliv na celou populaci druhu, protože ptáci se rozmnožují pomalu.

Odkazy

Reference

  1. Jonny Schoenjahn, Chris R. Pavey & Gimme H. Walter (2020). Why female birds of prey are larger than males. Biological Journal of the Linnean Society, 129(3): 532–542. doi: https://doi.org/10.1093/biolinnean/blz201
  2. CLEMENTS, J. F.; SCHULENBERG, T. S.; ILIFF, M. J.; ROBERSON, D; FREDERICKS, T. A.; SULLIVAN, B. L. a WOOD, C. L. The eBird/Clements checklist of birds of the world: v2018. 2018 August. Dostupné také z: http://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download/
  3. CHESSER, R. T.; BANKS, R. C.; BARKER, F. K.; CICERO, C.; DUNN, J. L.; KRATTER, A. W.; LOVETTE, I. J.; RASMUSSEN, P. C.; REMSEN, J. V. Jr; RISING, J. D.; STOTZ, D. F. a WINKER, K. Fifty-first supplement to the American Ornithologists’ Union Check-list of North American birds. The Auk. 2010, vol. 127, iss. 3, s. 726–744. Dostupné také z: https://www.biodiversitylibrary.org/content/part/AOU/AOU_checklist_suppl_51.pdf
  4. STORCH, David. Fylogeneze ptáků. Vyřešeno?. Vesmír. 2015, roč. 94, čís. 10, s. 557.

Literatura

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.