Hadilov písař

Živí se převážně malými obratlovci (drobnými savci, ještěrkami, hady) a hmyzem, občas ptačími vejci. Vyhledává živou potravu, mrtvou kořist požírá pouze za velkých požárů (takže vlastně upečenou). Kořist loví pomocí zobáku nebo spárů ze země. K tomu slouží extrémně dlouhé nohy. Pták cupitá drobným krůčky a plaší lovenou zvěř, kterou pak opakovaně zasahuje pařáty a zobákem. Pokud má kořist vyhlédnutou, umí se k ní tiše přiblížit. Křídla používají v případě potřeby jako štít. Partneři vyrážejí na lov společně. Ačkoliv denně urazí za potravou až dvacet kilometrů, před setměním se téměř vždy vracejí ke svému hnízdu.

Vejce jsou světle modrozelená nebo bílá. Samice snáší jednotlivá vejce v odstupu několika dní. Ve snůšce může být jedno až tři vejce. Po asi šesti týdnech (42–46 dní) se líhnou bílá, nebo světle šedá mláďata. Krmí je oba rodiče. Nejprve natrávenou potravou, později celými mrtvými kusy, nakonec jim nosí živé živočichy, které si musí mláďata sama ulovit. Takto se o mláďata starají až 6 měsíců. I přes tuto péči v početnějších vrzích třetí mládě často nevychovají do dospělosti. Mladí hadilovové jsou totiž velmi nenasytní a rodiče je nestíhají uživit.

Hadilov umí létat i do velkých výšek, ale nečiní tak často. Je velmi dobrým běžcem. Do vzduchu se vznášejí v době toku. Samec obletuje samici, až se sama vznese a stoupá. Druhou příležitostí je útok ze strany velké šelmy. Hadilov se rozběhne a vznese se (rozbíhá se proti větru, za bezvětří potřebuje delší rozběh). Buď usedá na strom, nebo se ihned po odeznění ohrožení opět snáší na zem.

Patří do řádu dravců, ale je tak specifický, že pro něj byla vytvořena zvláštní čeleď, jejímž je jediným zástupcem. Od hlavní větve se oddělil v oligocénu.

V rámci druhu ho nejvíce ohrožuje ztráta obývaných lokalit v důsledku aktivity člověka, přirozených nepřátel má málo (jsou jimi hlavně velké kočkovité šelmy a dravci, kteří jsou nebezpečím pro mláďata). I přes dosavadní hojnost je chráněn, a to Africkou konvencí na zachování přírody a přírodních zdrojů.

První hadilov přišel do Zoo Praha již v roce 1952.[5] Další chov je evidován v letech 1954,1956–1967 a 1974–1978. V současnosti je chován nepřetržitě od roku 1986. První odchov se podařil v roce 2017, tedy po 31 letech souvislého chovu.[3] Mládě se vylíhlo v chovatelském zázemí expozice Ptačí mokřady 23. 7. 2017.[5] Při té příležitosti ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek uvedl, že za předchozích 12 měsíců se ve světových zoo vylíhlo jen sedm mláďat, a jde tak o velký úspěch.[2] Na konci června 2018 se v umělé líhni vylíhlo další mládě a bylo úspěšně podsazeno pod rodiče, kteří se mláděte ujali.[6] Mládě ovšem později uhynulo. Na konci roku 2018 byli chováni dva samci a jedna samice.[7]

Další mládě se narodilo na konci srpna 2020.[8]

Druh je chován a vystavován v expozičním celku Ptačí mokřady v dolní části zoo.[8]