Ažara

Celá soutěska Kodori tak zůstala několik desetiletí zcela liduprázdná. Později se ruské úřady rozhodly založit zde novou ves Ažara, určenou k ubytování ruských vojáků. Usadilo se zde 183 uniformovaných mužů se svými rodinami, avšak brzy se všichni opět odstěhovali pryč a Ažara se opět vylidnila. Tento stav trval minimálně až do konce 19. století. Počátkem 20. století začali uvolněné území někdejšího Dal-Cabalu osidlovat Svanové, kteří přicházeli od horního toku řeky Inguri. Neoficiálně se tedy celému území začalo říkat „Abchazská Svanetie.“

Ve 20. letech 20. století byla v Ažaře vybudována gruzínská škola pro svanské obyvatele, kteří se věnovali chovu dobytka a v menší míře i zemědělství (hlavně pěstování pšenice). Na rozdíl od Dalů tito Svanové udržovali i přes značnou odlehlost území těsné vztahy s ostatními abchazskými regiony a získali od úřadů okresu Očamčyra povolení využívat pastviny na hřebenech Kodorských hor jižně od Ažary. Svanové také udržovali těsné kontakty se svými soukmenovci z Mestie. Z celé soutěsky Kodori se během sovětských časů stala vyhledávaná přírodní turistická atrakce, neboť ruská vojenská silnice, vybudovaná z Gulrypše do Ažary ještě ruskými vojáky v 19. století, byla vydlážděna a v polovině 20. století doplněna ještě o horskou cestu vedoucí severně od Ažary k hranicím Karačajevska-Čerkeska. Rozkvět Ažary se ale v 50. až 60. letech 20. století prakticky zastavil a od té doby se snižoval počet obyvatel.

Západ slunce v Ažaře

Během války v Abcházii v letech 1992 až 1993 se svanští obyvatelé Ažary zapojili do bojů na stranu Gruzie a milice vedené Emzarem Kvicianim pomohly gruzínským jednotkám ovládnout celý okres Gulrypš. S koncem války, kdy byla Gruzie poražena, se abchazská armáda pokusila dobýt i soutěsku Kodori, avšak povedlo se jim to pouze u dolní čáti soutěsky. Ažara tedy zůstala jediným územím Abcházie, které zůstalo pod kontrolou Gruzínů. Ažara se tak stala hlavní trasou pro gruzínské uprchlíky prchající do Gruzie před Abchazy a jejich severokavkazskými spojenci, kteří se pustili do etnických čistek.

Po skončení války zůstala Ažara de-facto nezávislým územím, neboť se Abchazům nepovedlo nastolit zde svou vládu a z Gruzie sem dokonce vůbec nevedla ani silnice. Ažara byla tedy naprosto izolovaná od zbytku světa a byla ovládána svanskou polovojenskou organizací Monadir, založenou zdejším velitelem Emzarem Kvicianim, místním rodákem. Zdejší vesnická rada formálně uznala svrchovanost Gruzie, avšak jediným zdrojem výdělku byla vojenská služba v Monadiru, jež byla začleněna coby speciální jednotka do gruzínských ozbrojených sil. Kviciani byl v roce 1999 jmenován gruzínským prezidentem Eduardem Ševardnadzem jeho zvláštním zástupcem pro kodorskou soutěsku. Ažara se stala dějištěm Kodorské krize, když byl z tohoto území veden útok čečenských militantů na Abcházii. Jakmile se v roce 2004 dostal k moci Ševardnadzeho nástupce Michail Saakašvili, došlo k prudkému zhoršení vztahů Svanů s centrální vládou. V květnu 2005 byl Monadir oficiálně rozpuštěn a jeho členové propuštěni z armády. V roce 2006 se Kviciani rozhodl znovu založit svou jednotku Monadir a požadoval rezignaci ministrů vnitra a obrany Gruzie. To vedlo k vyhrocení vztahů s centrální vládou a k vojensko-policejnímu střetu, který též nesl název Kodorská krize. Výsledkem této operace bylo nastolení přímé gruzínské kontroly nad Ažarou posádkou řádné gruzínské armády a Kvicianiho emigrace do Ruska, odkud hrozil Saakašvilimu válkou.

Budova úřadovny gruzínské exilové Abchazské autonomní republiky ve Čchaltě.

Jakmile byla v Ažaře a zbytku soutěsky Kodori nastolena kontrola gruzínské armády a policie, pustila se Saakašviliho vláda do kroků začlenění soutěsky do oficiálních gruzínských politických a ekonomických struktur. Celé území horní kodorské soutěsky bylo vyhlášeno jako „Horní Abcházie“ a byla zahájena výstavba komplexu administrativních budov ve Čchaltě, kam se z Tbilisi přesunula exilová vláda Abchazské autonomní republiky, a také výstavba domů a bytů pro pracovníky správy Abchazské autonomní republiky.[5] Ažara se tak stala jediným abchazským územím pod kontrolou této administrativní jednotky a cílem bylo vyvinout tlak na separatistické úřady Abcházie. Dále zde byla vybudována policejní stanice, nemocnice a spousta existující infrastruktury se dočkala rekonstrukce. Byl vypracován projekt nové silnice, jež by Ažaru spojila s Mestiou v Gruzii, neboť existující horská stezka byla dosud průchodná pouze terénními vozy, případně se sem dalo dostat letecky helikoptérou na letiště v Gjancvyši.

Tato přímá kontrola Gruzie se však ukázala být nakonec krátkodobou, neboť v roce 2008 vypukla válka v Jižní Osetii.

Separatistická Abcházie se brzy po vypuknutí války v Jižní Osetii zapojila do bojů a 12. srpna 2008 abchazská armáda vojensky obsadila celou Ažaru v rámci bitvy o soutěsku Kodori.[6] Gruzínská vláda při bitvě pouze evakuovala své úřady zpět do Tbilisi, své vojáky a policii. Následovala je i většina zdejších obyvatel. Ačkoliv abchazská vláda vyzývala Svany, kteří byli evakuováni do Gruzie a přestěhován coby vnitřně vysídlené osoby do volných paneláků v Kutaisi, aby se vrátili do svých domovů, vrátilo se jich málo, i když abchazští vojáci dle zpráv návštěvníků Ažary z roku 2009 vyrabovali pouze zdejší gruzínské vládní objekty a několik obchodů, ale majetek obyvatelstva ponechali netknutý a zdivočelá hospodářská zvířata uprchlých Svanů se volně potulovala po zdejších pozemcích.[7] Dle sčítání lidu z roku 2011 zde žilo jen necelých 200 obyvatel, tedy Ažara zůstala téměř vylidněná.

• Kvarčija, V. E. Историческая и современная топонимия Абхазии (Историко-этимологическое исследование). Dom Pečati. 2006. Suchum. 328 s.
• Kvarčija, V. E. Аҧсны атопонимика. Abchazská akademie věd. 2002. Suchum. 686 s. (Dostupné online)